Středa 4. června 2025

Vstali jsme v osm hodin do slunečného rána, ale za přetrvávajícího silného jihovýchodního větru. Čekáme na devátou hodinu, abychom udělali v místním obchodě pořádný nákup. Ačkoli jsme na malém ostrově, je obchod dobře zásoben, kromě jiného kupujeme dva balíčky vepřového a jeden hovězího masa. Dále brambory, cibuli, plátkové sýry a „červený“ salám, který jsem poprvé ochutnal v Dánsku v roce 1973 při plavbě na SIRIU II s Jirkou Wytáčkem. Je velmi dobrý a stává se hitem i na palubě ANNY. A pak hlavně chleba, protože namazat a obložit si chleba jde i za těch nejhorších podmínek. Nemá cenu se dívat na ceny a nákup masa je něco jako kočka v pytli, když sice víme, že „svine“ znamená vepřové, ale to je tak všechno. Ukazuje se, že vepřové, které jsem vybral (a jiné tam nebylo) jsou vlastně vepřová kolínka, což některým členům posádky nešlo pod nos.

S odplutím čekáme, až připluje trajekt, poněvadž by nebylo bezpečné se s ním v úzkém vjezdu do přístavu míjet. Odvazujeme se tedy v 10:30, jihovýchodní vítr má stále rychlost přes 30 uzlů, zvedáme kosatku a s pomocí motoru plujeme přímo na sever v širokém koridoru za bariérou vnějších ostrůvků. I tak mají vlny nejméně 1,5 m a ANNA se sice rozvážně, ale silně kolébá, takže občas nabere vodu na palubu bočními odtoky, což vede posádku, aby si obula holínky, tedy ty, kteří to neudělali ihned před vyplutím a teď mají mokré nohy. Kapitán nařizuje nasadit si záchranné vesty, jsou automaticky nafukovací, takže v nenafouknutém stavu je to takový límec kolem krku, který vůbec nepřekáží. Nejhorší vlnobití je hned na sever od Fedje, kde je řetěz vnějších ostrůvků přerušen, ale když v 13:30 vplouváme do úžiny kolem majáku Brattholmen a s ostrovem Kjeholmen na západě a Hesteneset na východě, hladina se uklidňuje. Po vyplutí na širší vody se vlny zase zvedly, aby v další úžině se opět moře uklidnilo.

Typický ráz norského pobřeží s průjezdy mezi ostrovy, kudy jsme spěchali na sever.

Na rozdíl od představ jsme nepluli žádnými úzkými fjordy s tisícimetrovými útesy, ale širokými průjezdy mezi řetězy pobřežních ostrovů a s vysokými horami v pozadí. Ony typické fjordy vedou hluboko do vnitrozemí východním směrem a znamenaly by slepou uličku, kdežto my potřebujeme průjezdy přímo na sever. Uvědomili jsme si, že naše plavba je vlastně závod s časem, kde hlavní cenou je v Bodø letadlo do Helsinek s odletem v úterý 17. června. A to jsme kvůli změně letového plánu Finnairu získali den navíc, neboť původně jsme měli odletět v pondělí.

Ale i tak se okolní krajina nepodobá ničemu ve střední Evropě. Holé žulové skály s členitým, ale oblým povrchem, uhlazeným ledovcem. Působily by úplně pravěce, kdyby se pod nimi na úzkých pobřežních pruzích nerozkládaly lesy a sytá zeleň další vegetace, z níž vykukují domky a tu a tam se na břehu netyčily haly loděnic, u nichž parkují velké lodě pro podporu ropných plošin. Tyto lodě, s můstkem na samé přídi, mohutnými hydraulickými jeřáby a velkou manipulační plošinou po celé délce zbývajícího trupu, jsme potkávali nejčastěji, a stejně tak osobní lodě pobřežní námořní linky Havila Kystruten, které plují na trase Bergen – Kirkenes a staví ve 34 lokalitách včetně Severního mysu. Okružní plavba Bergen – Kirkenes – Bergen se dá pořídit za 2 142 Euro za vnitřní kajutu a za 3 831 Euro za kajutu s výhledem na moře. Je to nejlepší způsob, jak s celým komfortem poznat norské pobřeží.

I v krytých místech vítr nepolevoval, spíše se v úžinách jako v trysce urychloval, a ANNA s kosatkou a motorem na nízkých otáčkách téměř stále plula rychlostí 7 uzlů. Po třetí hodině jsme minuli na levoboku ostrov Vaeroyna a štít, který jsme měli před přídí, rostl skoro až do nebe. Tam mělo být naše kotviště, na jednom z nejmalebnějších ostrovů norského pobřeží, jenž se oficiálně jmenuje Alden, ale říká se mu prý Norský medvěd.

O půl čtvrté jsme se již jen na motor zasunuli do podkovovité zátoky přímo pod tím drsným skalnatým štítem, jehož tmavě šedá skála pěkně kontrastovala s morénovou sutí, porostlou svěží zelenou vegetaci, a vyvázali se k pontonovému molu, tak akorát pro ANNU. Od mola vedla k několika stavením, zřejmě rekreačním, cesta a na jejím začátku byla informační tabule. Z ní jsme se dověděli, že na vrchol 480 metrů vysokého štítu vede turistická stezka. Před přistáním nás zastihla krátká dešťová přeháňka, ale poté vysvitlo slunce a znatelně se oteplilo. Podle odhadu jsme za tento den zdolali 40 námořních mil.

Fotografie do námořnického památníku; František „Mrož“ Novotný (vlevo) a Jiří Petlach, v pozadí maják Tussen/Tabben.

Čtvrtek 5. června

Vypluli jsme v 9:30 za stále trvajícího jižního větru, i když zeslábl na 20 uzlů. S kosatkou a motorem činila naše rychlost kolem 6 uzlů. Tento způsob plavby se stává standardem. Máme sice výhodný vítr zezadu, ale jak se průjezdy mezi ostrovy odchylují tu na západ, tu na východ, musíme kosatku přetahovat z jednoho boku na druhý, což je snadná a bezpečná práce. Kdybychom však zvedli hlavní vratiplachtu, museli bychom ji také přehazovat, což je za silného větru docela náročná záležitost, která by mohla skončit i roztržením plachty. ANNA je však teprve na začátku expedice a kapitán volí bezpečnost, plavbu s kosatkou a s motorem, což mu dává naprostou kontrolu i v úsecích, kde se protahujeme mezi útesy. A těch je v průjezdech mezi ostrovy docela dost.

Štít ostrova Alden se tyčí do výše 480 metrů přímo od hladiny.

Zamračilo se a zatímco se nám za zádí propadá štít Aldenu do moře, otevírají se před přídí další a další průjezdy. Zpočátku jsme měli na levoboku volné moře a v 12:40 jsme minuli na 61 ° 36´ N na útesu stojící maják Tussen/Tabben, vyhlížející jako bílá chalupa s věžičkou. Zde se náš kurz zalomil na severovýchod, odpoledne jsme se propletli do fjordu mezi ostrovem Bremangeriandet a vlastní pevninou, propluli ramenem směřujícím skoro na východ a v jeho koleně mezi horskými štíty otočili téměř na západ. Poté co jsme obepluli západní špici na severu ležícího ostrova Rugsundøya, objevil se před námi most, za nímž leží na ostrově Vagsøy přístav Maløy s malou marinou. Zde jsme se v 17:30 vyvázali na vnější straně pontonového mola a kapitán po zaplacení přístavního poplatku ve výši 350 NOK pomocí mobilové aplikace nám sdělil kód, jímž jsme si otevřeli dveře servisní budovy se sprchami a záchody.

Strávili jsme na moři osm hodin a upluli 46 námořních mil, z Bergenu celkem 112 mil. Do večera si zašel dát sprchu každý.

Pátek 6. června

Přes noc pršelo a déšť vytrval až do desíti. Šli jsme dokoupit chleba, sýry a salám, celkem za 448 norských korun. Odvázali jsme se v 10:30 a pluli jen s motorem úzkým fjordem mezi ostrovem Vagsøy a pevninou téměř přímo na sever. Jižní vítr zeslábl na 4 °B, takže kosatku jsme vytáhli až v 11:45 na prostornější vodě jižně od protáhlého poloostrova, který je třeba objet otevřeným mořem, technicky Atlantikem, Zde se Golfský proud přimyká k pobřeží a pokud vane silnější severní vítr, žene vodu proti proudu, takže vznikají nepříjemné strmé vlny, jež mohou být pro malá plavidla nebezpečné. Poloostrovu se říká Statt a je zakončen mysem West Cape, neboť se jedná o nejzápadnější pevninský výběžek Norska.

Mys West Cape.

Vzhledem k jižnímu větru jsme obepluli West Cape bez problémů, i když jsme cítili, jak se ANNA zvedá a klesá na dlouhých oceánských vlnách, přicházejících od jihozápadu, výsledek silného jižního proudění v předchozích dnech. Nemuseli jsme ani hluboko na západě objíždět mělčiny a útesy, což je za severních větrů nutné, a mohli si v klidu vyfotografovat West Cape ze vzdálenosti necelých dvou mil. Po obeplutí mysu jsme zamířili na severovýchod, ale vzhledem k příznivému počasí pokračujeme otevřeným mořem, na 62 ° 16´ N míjíme bóji SK Eegene, poté se stáčíme na východ a vstupujeme opět mezi ostrovy. V 17 hod necháváme na levoboku ostrov Fosmavag/Herøy s přístavem Eggesbo a v 18:15 se v místě zvaném Tjørnvagane vyvazujeme k boku velrybářské lodě. Nachází se zde poslední továrna na zpracování tulení kůže a majitel (i lodě) je známý našeho kapitána. Už nás na palubě velrybářské lodě čeká a pomáhá nám s vyvazováním.

V Norsku se stále loví menší velryby pomocí lodí o délce asi 30 metrů, s harpunovým dělem na vysoké přídi a mrazírnou pod palubou středolodí. Zmrazené maso se porcuje a běžně prodává, my se dočkáváme výslužky v podobě tří balíčků. Velrybí maso je tmavé jako hovězí a při pozdější konzumaci se shodujeme, že chutná trochu jako divočák.

V Tjørnvagane jsme byli vyvázáni k boku velrybářské lodě MOHOLMEN, harpunové dělo na přídi bylo však zakryto nepromokavou plachtou.

K večeru se vyčasilo, což znamená definitivní konec jižního proudění. Kosatku jsme měli jen na ozdobu a rychlost 5 uzlů dával ANNĚ hlavně motor.

V noci poprvé vůbec neprší.