SRDCE: Emoce, vášeň, moudrost i vědomí
Lidské vědomí.
Historicky, v mnoha různých kulturách, bylo srdce považováno jako zdroj emocí, vášní, moudrosti a vědomí sama sebe. Také, při silných emotivních prožitcích, lidé pociťovali tyto stavy v srdeční krajině. Přesto, v nedaleké minulosti, vědci zdůrazňovali důležitost mozku v lebce a jeho zodpovědnost za tyto stavy. Je zajímavé, a potvrzují to nedávné studie, že fyziologické mechanismy pomocí kterých srdce komunikuje s mozkem ovlivňuje zpracování informací, vnímání, emoce, a celkové zdraví organismu. Tyto studie položily základy k vysvětlení jak a proč srdce ovlivňuje mentální jasnost, kreativitu a emoční rovnováhu. Pokusme se shrnout a sjednotit zajímavé poznatky na toto téma. (Mohamed Omar Salem 2007)
Srdce a emoce.
Odedávna je známo, že změny v emocích provází předvídatelné změny rychlosti tepu srdce, tlaku krve, frekvence a hloubka dýchání, trávení a podobně. Takže, když nastane změna v emoci, sympatická sekce autonomního nervového systému nám dává popud buď k boji a nebo útěku, či v méně náročném prostředí a nebo době, nás parasympatická část uklidňuje. Z tohoto pohledu bylo předpokládáno že autonomní nervový systém a fyziologické reakce pracovaly na dané stimuly v souladu s reakcemi mozku. (Rein, Atkinson, et al, 1995).
Srdce a mozek.
Nicméně, po několika letech výzkumu bylo zpozorováno, že srdce komunikuje s mozkem takovým způsobem, který významně a nebo i podstatně ovlivňuje jak chápeme a nebo reagujeme na okolní vjemy. Bylo zjištěno, že srdce má svoji zvláštní vlastní logiku, která se často odchylovala od daného směru autonomním nervovým systémem. Zjevně, srdce zasílalo významné a smysluplné zprávy mozku, který jim nejen rozuměl ale dokonce je i uposlechl. (Lacey and Lacey, 1978). Neurofyziologové později objevili neuronovou cestu a mechanizmy, kterými vstup informace ze srdce do mozku může zabránit a nebo naopak umožnit či napomoci jeho elektrické aktivitě. (McCraty, 2002)
Mozek v srdci.
Po rozsáhlém výzkumu, (Armour 1994), uvedl koncept funkčního „mozku v srdci“. Jeho práce nám ukázala, že srdce má vlastní, vnitřní nervový systém, který je dostatečně dokonalý a komplexní, aby kvalifikoval jako samostatný „malý mozek“. Tento „srdeční mozek“ je spletitá síť různých typů neuronů, nervových mediátorů, proteinů a podpůrných buněk ne nepodobných těm v lebečním mozku. Jeho komplikovaná nervová síť mu umožňuje pracovat bez závislosti na lebečním mozku samostatně, učit se, pamatovat si, cítit a dokonce i vědomě vnímat. Srdeční mozek obsahuje zhruba 40 000 neuronů, které nazýváme neurity. (Armour, 1991). Informace ze srdce, včetně pocitů vzrušení, jsou poslána do mozku několika aferentními či senzorickými nervy. Tyto nervové cesty vstupují do lebečního mozku v prostoru meduly, tedy tam kde mícha vstupuje do mozku, a dále kaskádovitě do vyšších mozkových center, kde ovlivňují vnímání, bystrost, rozhodování a jiné kognitivní procesy. (Armour, 2004).
Tak se ukázalo, že srdce má vlastní, vnitřní nervový systém který operuje a zpracovává informace nezávisle na mozku a jeho nervovém systému. Toto je mechanismus který umožňuje transplantaci srdce. Normálně, srdce komunikuje s mozkem nervovými vlákny vedoucími skrz vágní či bloudivý nerv páteří. Po transplantaci srdce se tato nervová spojení po delší dobu neobnoví a po tuto dobu transplantované srdce pracuje ve svém příjemci jen díky svému vlastnímu neporušenému nervovému systému. (Murphy, et al, 2000)
Magnetické pole srdce.
Výzkum nám také ukázal, že srdce komunikuje informace do lebečního mozku a do celého těla elektromagnetickými interakcemi. Srdce vytváří v těle nejsilnější a nejrozsáhlejší rytmické elektromagnetické pole. Srdeční magnetický komponent je zhruba 500 krát silnější než magnetické pole mozku a může tak být detekováno až kolem 1.5 m od těla. Nabízí se i to, že toto srdeční magnetické pole pracuje jako nosná vlna pro informaci která poskytuje globální synchronizační signál pro celé tělo. (McCraty, Bradley & Tomasino, 2004)
Magnetické pole srdce a vzájemné ovlivňování mezi jedinci.
Nyní je dokázáno, že nepatrný, ale významný komunikační systém pracuje pod hladinou našeho vědomého vnímání či pozornosti. Energetické interakce pravděpodobně přispívají k „magnetickým“ přitažlivostem a nebo odpudivostem, které vznikají mezi jedinci a také ovlivňují společenské vztahy. Bylo též zaznamenáno, že magnetické mozkové vlny jedné osoby se dokáží synchronizovat s vlnami srdce osoby druhé. (McCraty, 2004).
Komunikace pomocí hormonů – srdce jako hormonální žláza.
Další složka komunikačního systému mezi srdcem a mozkem byla doložena výzkumy hormonálního systému. Srdce bylo přeřazeno mezi endokrinní žlázy v roce 1983, kdy byl izolován hormon vytvořený a uvolněn srdcem, zvaný atriální natriuretický faktor (ANF). Tento hormon se projevuje regulačním vlivem na žíly a cévy, ledviny a adrenální žlázy (nadledvinky) a také na mnohé regulační oblasti v mozku. Také bylo nalezeno, že srdce obsahuje buňky typu známém jako „vlastní srdeční andrenergické buňky“ (ICA). Tyto vylučují noradrenalinové a dopaminové neurotransmittery, o kterých se myslelo, že jsou tvořeny pouze neurony v centrálním nervovém systému (CNS). Nedávno bylo též objeveno, že srdce také vylučuje oxytocin, všeobecně uznávaný jako hormon sbližovací a nebo zamilovaných. Navíc má tento hormon funkci při porodu a laktaci – tvorbě mateřského mléka a také při poznávání okolí, vědomí, toleranci, adaptaci, a složité sexuální a mateřské chování, učení se společenským náznakům či signálům a k vytvoření trvalých vztahů páru. Bylo nalezeno, že koncentrace oxytocinu v srdci je tak vysoká jako ta, která byla nalezena v mozku. (Cantin & Genest, 1986).
Zvyšování psychofyziologické jasnosti a ucelenosti organismu.
Data výzkumů nám ukazují, že když jsou srdeční rytmy koherentní - pravidelné, když srdce pracuje v pohodě a klidu, tak nervová informace zaslaná mozku umožňuje funkci mozkové kůry. Tento vliv je pociťován zvýšením mentální aktivity a jasnosti vlastního vědomí, zlepšením při rozhodování a tvořivosti. Navíc, koherentní vstup ze srdce do mozku umožňuje pocity pohody a pozitivních pocitů. Toto nám vysvětluje proč většina lidí spojuje lásku a jiné pozitivní pocity se srdcem a proč mnoho lidí skutečně pociťuje tyto emoce v prostoru srdce. Vypadá to tak, že srdce je intimně zapojeno ve vytváření psychofyziologické ucelenosti celého organizmu. (Tille et al, 1996, & McCraty, 2000).
Srdce a amygdala.
Výzkum nám ukázal, že aferentní – senzorické neurologické signály srdce přímo ovlivňují aktivitu amygdaly a okolních neuronů, kde sídlí důležité centrum zpracovávající emoce v mozku. Amygdala je klíčové místo v mozku zpracovávající a koordinující behaviorální, imunologické a neuroendokrinní reakce na hrozby okolního prostředí. Porovnává přicházející emoční signály s emočními signály uložených v paměti a podle výsledku vytváří okamžitá rozhodnutí o jaký stupeň ohrožení jde. Díky rozsáhlým spojení se systémem ovládající údy je tak schopna převzít funkci mozkových nervových cest, aktivovat autonomní nervový systém a emoční reakci dříve než smyslová informace dorazí do vyšších mozkových center. (Rein, McCraty and Atkinson, 1995 & McCraty et al, 1995).
Srdce a intuice.
Velice zajímavý výzkum je na poli jak srdce zpracovává a dekóduje intuitivní informace. (McCraty, Atkinson & Bradley, 2004). Předchozí data naznačují, že srdeční pole bylo přímo zapojeno v intuitivním vnímání skrze jeho spojení s energetickým informačním polem mimo hranice prostoru a času. (Childre & McCraty, 2001). Pečlivý experiment dokázal, že jak srdce tak i mozek přijímají a reagují na informace o budoucích událostech dříve než tyto skutečně nastanou. A co je více překvapivé, že srdce přijímá tyto intuitivní informace dříve než mozek. (McCraty, Atkinson & Bradley, 2004).
Dlouho se myslelo, že vědomí sebe samého pochází pouze z mozku. Nedávné vědecké výzkumy však dokazují, že vědomí se vynořuje z mozku i těla společně. (Popper & Eccles, 2000). Jak se ukazuje, tak srdce zde hraje velmi důležitou roli. Výše uvedené nálezy naznačují, že srdce je daleko více než pouhá pumpa na krev. Spíše se ukazuje, že to je vysoce komplikované, sebe-organizující a informace zpracovávající středisko se svým vlastním, funkčním „mozkem“, který komunikuje a ovlivňuje lebeční mozek pomocí nervového systému, hormonálního systému a jinými cestami. Zapojení srdce do intuitivních funkcí je další kus zajímavé informace. I když příjemci transplantovaného srdce mohou žít poměrně normálně, srdce zde funguje jako pumpa, která však plní i jiné funkce jako na příklad osobní identitu individua. Zde byly dokázány případy, že příjemce transplantátu si vybavoval okamžiky ze života dárce, právě díky paměti v srdečním mozku. Tyto nové poznatky mohou vést k lepšímu porozumění, že mysl není pouze mnohostranný nástroj který reaguje na fyzické prostředí skrze prokazatelné prostředky, ale také že má kapacitu komunikovat s kosmem cestami metafyzickými. (Lorimer, 2001). Toto nám nabízí koncept ducha, ne-fyzickou entitu, která je schopna komunikovat s kosmem bez hranic prostoru a času. Důkazy této komunikace jsou ve zprávách o telepatii, předpovědích budoucnosti, jasnozřivosti, psycho-kinezi či telekinezi, psychickém uzdravování a různých prožitcích zázračného charakteru v Boha věřících. (Radin, 1997 & Henry, 2005).
Třeba se jednou dozvíme jaký mechanismus spouští první srdeční tep lidského plodu v děloze matky. Je to mezník vzniku jedince a nebo do plodu těla vstupuje Duch Svatý? Možná, že další pokrok ve kvantové fyzice nám jednoho dne poskytne další poznání k formulaci nového modelu srdce, mysli, Ducha a celého člověka.
Volně zpracováno z pramenů papírových knih, internetu a vlastních úvah.