Server idnes přinesl informaci o odsouzení jedince, který přes lékařský zákaz řízení sedl za volant a zabil.

Případ se stal v roce 2024, mladá žena s kočárkem nepřežila náraz auta, v němž seděl nemocný mladý muž, jemuž bylo lékařem sděleno, že v tomto stavu nesmí řídit.

Dle článku trpěl záchvaty kašle, který mu působil až stav sníženého vědomí. Přesto, že tyto své stavy znal a přesto, že mu lékař kamarád nedoporučil řízení osobního vozu, došlo k tragédii.

Soud mu udělil tříletý podmíněný trest, pětiletý zákaz řízení a čtyřmiliónovou pokutu pro pozůstalé. Jako laikovi v právu se mi „ocenění“ jeho hazardérského počínání jeví jeko velmi laskavé. Nešlo o náhodu, přehlédnutí, které se může stát každému z nás, co řídíme. Šlo o porušení lékařského nařízení, které nebylo samoúčelné a které mělo popsané tragédii zabránit.

Jakožto neurolog jsem tu a tam postaven před podobnou situaci a to v případě epileptického záchvatu. U něj jde o náhlou poruchu vědomí, která nastupuje ve zlomku vteřiny, takže postižený není schopen udělat vůbec nic. Představa nemocného, že bude schopen vůz zastavit, je zcela mylná. Pokud se mu při poruše vědomí „podaří“ sešlápnout plynový pedál, je tragédie nevyhnutelná. Občas čteme, že řidič „z nejasných důvodů vjel do protisměru“ atd….Bohužel, epileptické záchvaty nemají organický podklad, takže v případě úmrtí se pravdu nedozvíme.

Vyhláška, upravující tento stav, je známá, jasná a nekompromisní. Minimálně půl roku až rok zákaz řídit motorové vozidlo. Lékař, který zjistí povahu poruchy vědomí, je povinen toto zjištění nahlásit na příslušný úřad, nyní to jde již elektronicky do centrálního registru.

Z mé zkušenosti existují dva typy řidičů, u nichž se vyskytne epileptický záchvat. Ta menší pokorně přijme úděl, protože si je vědoma, co se může stát. Druhá – větší – začne v ordinaci snášet argumenty, že to tak není. Část z nich začne agresivně vyžadovat potvrzení, že se nic nestalo, že mu tímto svým rozhodnutím ničím živnost. Není smyslem tohoto blogu popisovat, co všechno jsem na svou osobu vyslechl. Vždy argumentuji, že pokud daný jedinec přesvědčí 101 poslanců parlamentu České republiky ke změně vyhlášky, nebude třeba nahlašovat nic. Jde o to, že pokud bych „přivřel oko“, při podobné tragédii jdu do kriminálu já a nikoli pacient. Protože on v případě hrozícího trestu prohlásí, že to lékař a ne on je vinen, protože mu nic neřekl a nepoučil jej, že nesmí řídit. Jinými slovy, mám povinnost, zákonem danou, nikoli voluntaristické pojetí či rozmar nebo sympatie, že jednou to bude ano a podruhé zase ne.

K případu výše uvedenému. Pakliže mladý řidič si byl vědom, že jej kašel přivádí do bezvědomí a lékařem mu bylo sděleno, že řídit nesmí, bylo jeho usednutí za volant naprostým hazardem a porušením lékařského dobrozdání s výsledkem, který jej bude – v případě že má aspoň špetku svědomí – provázet zbylý život.

Nejsem soudce, ale u těchto „mistrů světa“ bych vzal papíry doživotně. I jako precedens pro ty, co jsou v podobné situaci s pocitem, že se jim nic takového nemůže stát. Těch cca 500 mrtvých ročně na našich silnicích je děsivé číslo a podstatná část jde na vrub hazardu, s nímž někteří sedají za volanty svých nabušených vozů.

Otázkou zůstává, jakou hodnotu má lékařský nález pro soudce. V popsaném případě se mi zdá, že nikoli valnou.