Dovolte ještě jeden článek na téma muž či žena v ženském sportu. Suverénní vítězství transgender žen (tedy de facto mužů), ale i mužatek či spíše hermafroditů v silových sportech vzedmulo vlnu nesouhlasu z řad diváků i poražených sportovkyň a zároveň halasné obhajování práva mužů či skoromužů dominovat nad ženami ze strany woke aktivistů. Domnívám se, že všichni to progresivisté a LGBT a podobní aktivisté ve svém svatém zápalu za práva svých chráněnců zcela zapomínají na základní princip sportu. A sice na princip fair play.

Proč vlastně existují zvlášť kategorie mužů a žen ve stejných sportech? A nejen to, ony existují i oddělené soutěže dětí, mládeže, dospělých a nakonec seniorů. Proč? No protože sport byl kdysi, v minulém století a dobách předtím založen na čestnosti a férovém soupeření. A protože lidé vědí, ať si kdo chce co chce říká, že muži jsou povětšinou větší a silnější než ženy a nebylo by spravedlivé, aby spolu závodili v disciplínách, ve kterých má ten větší a silnější jasnou výhodu. Stejně tak jsou děti menší a slabší než dospělí a proto spolu nezávodí. Ano, výjimečně nadaný sportovec může již ve věku 17 let nastoupit za dospělé (klasicky to vidíme v kolektivních sportech, například ve fotbale), ale nemusí. Naopak dospělý s dětmi soupeřit nesmí, protože by je zválcoval. A když věkem opotřebované tělo začne slábnout, mohou sportumilovní staříci (omlouvám se, ale oni mi takové oslovení jistě odpustí, jsou to sportovci) závodit mezi sebou a žádný vysportovaný mlaďoch s rychlými reakcemi a pružnými svaly jim jejich zápolení nesmí kazit tím, že je bude porážet levou zadní.

Jenomže zatímco rozlišení lidí podle věku je věcí evidence data narození, rozlišení mužů a žen může být komplikovanější. Ona příroda dělá chyby a i člověk s mužskou sadou chromozomů XY se může vyvinout s ženskými pohlavními znaky. Je to dáno naší biologickou podstatou, ve skutečnosti je ženské pohlaví primární a i ten chromozom Y je zmutovaným chromozomem X a ne vždy zafunguje, jak by měl. Lidský plod se zpočátku vyvíjí jako holčička, teprve později se díky hormonům produkovaným chromozomem Y začnou vytvářet mužské znaky. Ale když chromzom Y funguje špatně, začne fungovat pozdě nebo je jeho působení oslabeno dalšími hormony, narodí se jedinec s ženskými pohlavními znaky, který je ovšem geneticky mužem. Může mít i varlata, mnohdy uvnitř těla, takže o tom, že je to kluk a ne holka neví ani on sám. (Možných genetických vad je samozřejmě více).

Výsledkem je jedinec s mužskou stavbou těla, ale s ženskou pohlavní výbavou. Oproti ostatním ženám je větší, silnější, má více testosteronu a v silových disciplínách je hravě porazí.

Jenomže – je takové soupeření férové? Jistě, ten člověk nemůže za to, s jakými geny a znaky se narodil, nicméně je nefér, aby se utkával s ženami, které se vyvinuly skutečně jako ženy a proto mají přirozenou nevýhodu ve stavbě těla.

Jelikož geneticky se jedná o muže, měl by, pokud chce závodit, měřit své síly s muži. Proč to nedělá? Protože vůči nim nemá výhodu velikosti a síly a nejspíš by prohrál. Jeho, z přírodního hlediska vadný vývoj mu dává v silových sportech výhodu, pokud se zařadí mezi ženy.

Řazení do kategorií na olympijských hrách je absurdní a nespravedlivé. Pro zařazení do kategorie, která byla vytvořena proto, že její účastníci mají vůči ostatním nějakou nevýhodu, by měli zájemci prokázat, že do ní patří (protože mají onu nevýhodu). Abych zápasil v kategorii dospělých nemusím prokázat, že je mi více, než 18, naopak, pokud chci závodit s mládeží, musím prokázat, že je mi méně.

A když chci boxovat v kategorii mužů nemusím prokazovat, že jsem muž, kdežto když chci boxovat s ženami, musím prokázat, že jsem ženou – protože mé soupeřky jsou slabší, než muži a bylo by proti smyslu fair play, aby je mlátil muž.

Problémem je touha po vítězství. Účastníci sportovního klání chtějí vyhrát, mnohdy za každou cenu. A proto podvádějí. Používají podpůrné látky, snaží se napumpovat do žil více červených krvinek, dokonce i paralympionici předstírají různá postižení, aby byli zařazeni mezi více postižené, nad kterými pak snadno vyhrají.

A průměrní sportovci – muži se tlačí do ženských sportů, aby vyhráli.

Sport přestal být férovým soupeřením a stal se byznysem. Není důležité účastnit se, důležité je vyhrát a získat peníze a sponzory a smlouvy na reklamní kampaně. Státy se chlubí úspěšnými sportovci a je jedno, jakým podvodem se oslavovaný šampion probojoval k medaili.

Jenomže, toto bude platit, jen když to nebude vadit divákům. Pokud se diváci rádi pokochají pohledem na chlapa, který mlátí ženy, budou se do ženských kategorií tlačit muži. Jestliže je to bude znechucovat a podobná utkání přijdou o zájem diváků, spolu s nimi odejdou i sponzoři – a pak se snad i MOV zamyslí nad původním smyslem olympijských her.