29.3.2024 | Svátek má Taťána


SPOLEČNOST: Zůstali jsme banánovou republikou? II.

23.3.2012

Jak rychlý bude nástup naši demokratizace v retrospektivním pohledu jihoamerického novináře, zaznamenaném v osobním rozhovoru kdysi před dvaceti lety – pokračování II. (První část zde)

V modelu vývoje Argentiny hrála vždy důležitou roli kontinuita a i ta vaše prvorepubliková nebude zanedbatelná, pokud se k ní bude přihlížet. Velcí jihoameričtí chovatelé dobytka, jacísi rodinní latifundisti, určovali po desítky let rozvoj infrastruktury, jako jsou železnice, silnice, přístavy, k čemuž potřebovali určité množství chytrých jedinců. Jejich potřeba se ale postupně zmenšovala, protože daleko více potřebovali obyčejný dělný lid v roli pracujících nevolníků a svých přisluhovačů nezbytných pro udržení moci. Evropa měla sice panské rody, ale byla spíše založená na dynamickém procesu množství vznikajících a zanikajících malých řemeslníků, což váš bolševický režim nejen ignoroval, ale přímo zničil. K jejich nastávající obnově je potřeba nastolit účinné vzdělávání, což povede k vzniku střední třídy a tím i k jisté ustálené funkce společnosti. Ekonomická obroda této střední třídy bude tedy stěžejní pro váš další ekonomický rozvoj a možné ohraničování její existence by asi mělo nedozírné následky na stabilitu vývoje společnosti a bude na vašem státním managementu, jestli si tuto důležitou skutečnost uvědomí, bude ji respektovat a jestli bude finančně podporovat vzdělávání.

Přesun moci se v českých zemích uskutečňoval pouhým předáním vládnoucích žezel, v roce 1918 se rakouská policie přerodila v českou, po odsunu Němců v roce 1945 komunisti využívali kolaboranty k zabezpečení své moci a dnes se opět budou využívat bývalí komunisti k zajištění žádoucí kontinuity při přerozdělování majetku, a tak zabezpečení návaznosti moci. K tomu všemu český lid přičinlivě hajloval za protektorátu, soudruhoval za bolševika, optimisticky zvonil klíči během současného zvratu režimu a jistě bude stejně nadšeně zdravit i nové politické polobohy. Půjde samozřejmě o to, co tito politici se státem provedou, jestli stát zhodnotí, jako se stalo třeba ve Švýcarsku, nebo obráceně jestli stát nezdemolují, jako kdysi nastalo při hromadných přesunech majetku po bitvě na Bílé hoře. Na prostém občanovi pak bude záviset, jestli nastalý vývoj bude oceňovat či mlčky tolerovat nebo tím bude naopak vnitřně trpět, a jak dlouho bude ochoten přijímat danou hru o moc. Jako u každé revoluce se do této hry začnou přidružovat všichni ti přizpůsobiví a po zisku toužící, často jen domnělí revolucionáři a disidenti. Půjde o to, jestli ti všichni, kteří zůstanou na úrovni kritiků, budou vyslyšeni nebo jen tolerováni či postupně mocenskou klikou zdecimováni. Dělali jste si úšklebky z nedávného primitivního komunistického pohlavára Jakeše a jednou uvidíte, jestli nastupující politici nebudou na stejně nízké inteligenční úrovni a jestli jejich politické projevy nenabudou obdobně iracionálního charakteru. Bolševický parlament musel hlasovat o zákonech, které instalovalo předsednictvo strany, vaší KSČ, novodobí poslanci možná budou muset hlasovat o zákonech podle toho, jak jim to nařídí jejich straničtí funkcionáři poplatní novodobému politickému byznysu. Jistě se tím i mnohonásobně zvýší počet úředníků, protože každá z politických stran bude chtít mít ve státních úřadech svého pověřeného zástupce, který tím dostane svůj úplatek za svoji stranickou loajalitu a tím se bude moci zúčastnit se na politických hrátkách o peníze, a to jak na úřadech, tak ve správních radách a dalších dosazovaných institucích, což přinese nemalý nárok na zvětšený objem státních výdajů. Stejně jako za komunizmu se budou nemalé odměny udělovat ne za větší pracovní nasazení nebo podle vykonané práce, ale opět podle úrovně známostí a oddanosti k politické straně.

Řada špatně nastavených zákonů se po létech sezná jako nefunkční, možná se napůl opraví, ale nikdy se nevyprecizují k potřebné dokonalosti, protože by se pak staly brzdou možné korupce. Občan posléze může ztratit jakoukoli důvěru v zákony a jejich prováděcí zákonnost a bude se bát, stejně jako za komunizmu, připlést se do těchto mocensko-politických her. K tomu přispěje státem neomezovaná moc lobbistických skupin, vznik místních a zahraničních mafií a následná závislost politických stran na své existenci, tj. vlastním udržování financí, generující tak nezájem politiků starat se o dění ve státě, ale podněcující jejich dychtivost získat bohatství nejen pro sebe, ale i pro stranu s vidinou svého znovuzvolení. Politický post poslance se tak nestane službou, ale stane se pouhým prostředkem k dosahování všelijakých osobních prospěchů.

Jako v mnoha jihoamerických státech dospěje občan k ohromenému zjištění, že za peníze se dá vlastně koupit všechno, nejen moc, ale bohužel i spravedlnost, která tím ovšem ztrácí právo na své pojmenování. Budou se odsuzovat především nepodstatné, ale tím více vykřičené kriminální prohřešky jako ukázka zákonnosti pro široký okruh médií, ale závažné případy se nikdy nevyřeší, prostě odplynou do ztracena a zapomnění, protože právě velké zcizené peníze budou vždy stačit na zaplacení mlčenlivosti svědků, špinavé práce těch nejprohnanějších advokátů a konečně i strannosti samotných soudců. V extrému se ukáže, že by bylo objektivnější vybrat sto náhodně zvolených občanů, aby navrhli zákon nebo posoudili trestný čin a nechali to spoluobčanům připomínkovat, než předpojatá práce sta zvolených politiků, kteří se pak vždy dopracují společně motivovaných a politicky kontrolovaných cílů.

Váš vývojový trend jednou dospěje k tomu, že zprostředkovatelské služby se stanou hnací silou hospodářského vývoje, nebudou sice nic nového přinášet, ale umožní některým jedincům rychlé zbohatnutí. Na druhé straně prvovýrobci, ať už řemeslníci, zemědělci, ale i učitelé, zůstanou na chvostu významu a ocenění. Díky tradici Komenského máte zatím vynikající školství, které přežilo represe komunizmu, ale které se stane jak cílem kariérismu, tak předmětem pokusu udělat ze studia místo investice jen prodejné zboží. Tím nastane nepřehledná situace v udělování akademických titulů - i padlý bolševik propůjčoval svůj politický doktorát (RSDr.) jen za řádné studium říjnové revoluce (která se uskutečnila v listopadu) a nerozdával ho hromadně. Nově se vysokoškolské tituly budou možná udělovat i jako politické prebendy a nakonec se stanou dostupné za pouhou úplatu a tím mohou napomoci k degeneraci české tradice kvalitního školství. Podobně např. silnice se asi změní na území naprostého chaosu, kde při chybějící legislativě (což mocní dopravci jistě vnutí politikům stejně jako v Chile nebo Argentině) se z asfaltek stanou díky přetíženým kamionům rozježděné cesty. Stejně tak asi zanikne vaše tradičně vynikající a v Evropě snad nejhustší struktura železnic, a to jak z důvodů konkurence, tak úplatkářství. Vymáhání dluhů se asi stane velkým byznysem stejně jako sázení a sázkové kanceláře a bude jen záležet na tom, jak dlouho nechají státní úředníci bujet takovouto legislativní nezkrotnost. Vynucování plateb se zkoncentruje na malé, tzv. lehce dostupné neplatiče, kteří si nebudou moci dovolit najmout prohnané advokáty, zatímco velcí dlužníci se postihům vyhnou. Bude se hrát o to, jak nejlépe nepřiznat neprůhledně získaný majetek, cíleně nedůrazná legislativa umožní volně převádět majetek na neexistující firmy nebo rodinné příslušníky, kteří se vyhnou zdanění, a jistě se stane populární zapsat firmu na zahraniční adresu třeba panamských ostrovů, kde se daň nevybírá vůbec. Zavede se anonymní majetek, bezejmenné akcie či nastrčení nepojmenovaní vlastníci a akcionáři, jen aby podvodně získaný kapitál nebylo možné dohledat. A přitom by se modelem mohlo stát sousedící Německo, kde každý musí doložit, jak k nabytému majetku přišel, a pokud to nedokáže, tak ho stát tvrdě zdaní. To opět neplatí pro většinu banánových republik, kde se nikdy nepodaří prosadit potřebnou legislativu dostatečně rychle. V extrému se může stát, že firmy budou sídlit na neexistujících adresách, takže jejich příživnickou činnost nebude možno vůbec zjistit a tím potrestat, a tak budete moci vzpomínat na prokletou dobu bolševika, kdy každý z vás musel mít v průkazu pracovní razítko a existující adresu.

V budoucím horizontu novinář předpověděl, že Německo si určitě nenechá zajít své velkomocnářské choutky a sváže jednou evropské státy do nějaké obdoby paktu Sověty ovládané bývalé Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), který opět bude určovat, které peníze se stanou "lepší" a jakou budou mít především politickou a ne finanční hodnotu. Finanční trh, jak jinak, opět opanují politici. Chod takového předpokládaného monstra, ovládaného jakýmsi centrálním úřadem, bude sídlit třeba v novodobém Berlíně, spolkne navíc neúměrně peněz jen na svoje vlastní přežití, stane se zdrojem vysněné osobní kariéry a obohacování státních úředníků a navíc bude produkovat byrokratické nesmysly, třeba i jak se vzorně chovat, podle orwellovského scénáře sci-fi společnosti.

Nicméně centralizace evropské moci bude jistě lepší než dosavadní řinčení zbraní, stane se možná vhodnou náhražkou ´studené války´, která v době globálních vztahů Východ-Západ zaručovala jisté bezpečí a která se ale může přesmyknout na jiná, dnes ještě neznámá politicko-náboženská protivenství. Odsouzeníhodné obsazení sovětských vojsk výsostného území cizího státu a jejich mnohaletá popuzující přítomnost ve vaší republice zůstane ožehavou otázkou. Stejně jako v roce 1968, kdy se Západ postavil smířlivě k okupaci Československa vojsky pěti států Varšavské smlouvy, bude západ ignorovat snahy o odsun jen proto, aby si neporušil své dobré politicko-ekonomické vztahy s okupantem. Tato invaze stála asi pět miliard Kč, což je asi čtvrtina vašeho současného státního dluhu, což se v budoucnu může jevit ekonomicky jako bezvýznamná částka, nicméně tento výdaj může jednou v budoucí době posloužit jako měřítko pro vaše porovnávání nově vznikajících ekonomických dluhů či úrovně korupčních skandálů.

V konsolidovaném uspořádání demokratických států každý, kdo je podezřelý z nejasných finančních transakcí, sám odchází, zatímco v ještě nestabilizované demokracii takovíto státníci tvrdošíjně přežívají s odkazem na presumpci neviny, a stav "banánové republiky" se pak pro okolní svět identifikuje podle toho, jak často a jak dlouho tito přeživší politici bez morálního kreditu opakovaně nastupují a zastávají vysoké funkce. Podle jihoamerických zvyklostí trvá tato fáze 10 až 20 let. Bezmezná schopnost politiků přežívat může vést až k mezní situaci, kdy ve své činnosti už nezbudou mít k dispozici nic dalšího k rozkrádání, zároveň dluh republiky přeroste únosnou míru a stát bude muset začít tvrdě šetřit, aby nezbankrotoval. Určitě ale nebudou omezovat sami sebe, ani ty ostatní, kteří státní aparát tvoří a kteří třeba korupcí dluh zapříčinili nebo mlčky k tomu procesu rozkrádání přihlíželi. Zcela jistě se pak sáhne na sociální jistoty obyčejných lidí, jejich důchody a nájmy, zvýší se daňové odvody ze všeho, co si vydělají a co si koupí, stejně jako z každodenní nutnosti placení dopravy, poštovného a z dalších těžko nahraditelných služeb. To budou opět nejjednodušší způsoby jak získat peníze, ze kterých se opětovně dá odebrat něco bokem jak pro zachování státní moci, ale i státnických prebend. Stejně jako kdysi v Jižní Americe si vláda ale nedovolí dotknout se platů a výsad politiků, odměn jejich přisluhovačů jak na vládní, tak na obecní úrovni. V extrému bude přijatelná cena potravin zachovaná jen za cenu snižování jejich hodnoty, takže jejich reálná cena může spadnout i pod cenu sousedních (už vyspělých) zemí. Stejně tak cena energií, nájmů a ostatních životních potřeb může převýšit platební schopnosti řady občanů stejně jako odpovídající hodnoty u sousedů a můžete dospět k neklamné renesanci socialistických vztahů, kdy se jezdilo do zahraničí shánět, co je kde dostupnější a levnější, a ke stavu jisté obnovy touhy po emigraci. S nostalgií se začne vzpomínat na úděsné, ale bohužel už zapomínané časy terorizujícího bolševizmu a možná vznikne jakási obdoba dnes zločinecké strany KSČ. Míru občanské trpělivosti pak může dovršit finanční machinace bank, kdy za souhlasu vlády zdevalvuje měna, obyčejní lidé přijdou o majetek, což byla vždy tradiční jihoamerická cesta k nastolení další revoluce, a to vám vůbec nepřeji! Třeba se vám povede přežít období "banánové republiky" ve zdraví a k tomu vám pomáhej Bůh a nezbytná štěstěna ve volbě a výběru politiků.

Autor je emeritni badatel a doktor honoris causa