Čunkova aféra otevřela problém, který je zcela markantní. Nejde o nic méně než o to, zda sociální síť našeho státu je vskutku sítí záchranou pro nezaměstnané či nezaměstnatelné, nebo je zdrojem doplňkových příjmů zcela „standardní“ rodiny. Kromě toho otevřel Čunkův případ otázku „etiky“, tj. toho, zda pobírat sociální dávky je v případě současného místopředsedy vlády a ministra „správné“. Opět totiž posuzujeme optikou současnosti události staré deset let. A v neposlední řadě otevřel Čunkův boj s médii otázku, o které někteří píší jako o „záchranné brzdě“ alias mediálním ombudsmanovi. Ale postupně.

I média, pokud se snaží alespoň o minimální objektivitu, uznávají, že měl Čunek a jeho rodina podle v roce 1998 platných zákonů na řadu sociálních dávek zákonný nárok. Pokud byl sociální systém nastaven tak, že se nezjišťoval aktuální životní standard žadatele (nezkoumal se jeho nemovitý a movitý majetek), ale pouze příjem za určité časové období, pak se zcela jistě Čunek choval „standardně“ jako desetitisíce či možná statisíce jiných. Je v tomto případě zcela nepodstatné, zda v té době byl či nebyl v politice. Pokud systém sociálních dávek nezkoumá majetkové poměry žadatele, je otázka etiky braní dávek pověstnou holí, kterou je třeba psa bít.

Je na první pohled zarážející, pokud právě otázka etiky vychází od stranických kádrů KDU-ČSL. To lze jednoznačně kvalifikovat jako vnitrostranický boj, který má ještě stále předsedu KDU-ČSL Čunka diskvalifikovat na stranické půdě. Lidově řečeno, je to mydlení schodů, po kterých Čunek dříve nebo později sjede.

A konečně se pozastavme u médií. Reportáž spíchnutá redaktory ČT je založena na tom, že Čunek ukládal miliony (s dovětkem nezdaněné) a bral sociální dávky. Doklady, tj. výpisy z účtů Čunka a listiny nutné k vyplácení dávek mají redaktoři k dispozici. To, jak se k těmto údajům reportéři ČT dostali, není podle některých komentářů důležité. Důležité má být to, že tyto informace „pomohly dobré věci“, tj. upozornily na údajné nezákonné jednání Jiřího Čunka. Velmi mne zajímá, jak dopadne případný soudní spor Čunka s ČT, jestliže Čunek opravdu na ČT podal trestní oznámení a případ bude posouzen tak, že stížnost Čunka bude uznána orgány činnými v trestních věcech jako důvodná.

Ve svém profesním životě se pravidelně setkávám se žádostmi o sociální dávky na různobarevných formulářích. Zaměstnavatel má stále jenom jednu povinnost, a to vyplnit příjem žadatele a stvrdit ho podpisem. Nevím o tom, že by úřady zkoumaly i majetkové poměry žadatelů. Připadá mi, že všechny žádosti o sociální dávky u lidí, kteří pracují a pobírají mzdu, jsou naprosto absurdní. Sociální dávky by se měly dle mého názoru vyplácet pouze velmi omezené skupině lidí, která z různých důvodů nepracuje. Jestliže je systém nastaven tak, že na sociální dávky dosáhnou i lidé s pravidelným příjmem, je cosi shnilého v celém systému. Není a nemůže být překvapující, že největší toky financí přes státní rozpočet jdou přes ministerstvo práce a sociálních věcí. Kromě vyplácení starobních důchodů zde nezanedbatelnou položku tvoří právě inkriminované sociální dávky. O těchto výdajích se hovoří jako o mandatorních, tj. ze zákona nutných. Lze je tedy změnit opět pouze zákonnou cestou. Rád bych osobně viděl takové změny v zákonech, které z pobíračů různých sociálních dávek zcela odříznou osoby s pravidelným pracovním příjmem. Jenom zásadní systémové změny mohou navíc přinést takové úspory, které umožní velmi výrazným způsobem snížit či úplně odstranit deficit státního rozpočtu. Poslední Čunkova aféra tak pouze plasticky demonstrovala to, že náš sociální systém je stále přebujelý a potřebuje zásadní redukci.