Utrpení, které Židům způsobili němečtí nacionální socialisté v čele se zrůdou Hitlerem, bylo jedním slovem gigantické. Proto i jeho vnější symbol zaslouží maximální míru ohleduplnosti.

Tím vnějším symbolem je v tomto článku myšlena žlutá Davidova hvězda.

Jsem vždy znovu a znovu překvapen, šokován a znechucen, když lidé v naší společnosti, kteří mají potřebu na něco upozornit, sáhnout po určitém symbolu – aniž by si předtím položili otázku, zda tím někoho neurazí, nepošpiní něčí památku.

Absence takové otázky stojí po mém soudu i za zneužitím žluté Davidovy hvězdy s nápisem „Neočkovaný“. Pokud by si tu otázku autoři novodobé varianty původního symbolu položili a hlouběji se nad ní zamysleli, museli by dojít k jediné možné odpovědi: NELZE POUŽÍT. Tedy pokud disponují elementární mírou slušnosti, empatie a schopnosti chápat historické souvislosti.

Říká se, že to, co je považováno za naprosto samozřejmé, má v sobě zakódován problém: nesnadno se vysvětluje, proč to samozřejmé je. Týká se to i účelového zneužití žluté Davidovy hvězdy.

Proč je její použití nevhodné? To - lépe než bych to dokázal já – vysvětlily ve společném vyjádření z 9. ledna 2021 Federace židovských obcí v ČR a Nadační fond obětem holocaustu. Jde o

exemplární zneužití a relativizaci symbolu holocaustu spojeného s utrpením miliónů lidí.

Ano, relativizace utrpení obětí holocaustu je jednání, které nesmí mít ve slušné a civilizované společnosti místo. (Nejsme v Íránu, kde tamní totalitní teokratický režim připouští – a vlastně podporuje – něco tak hanebného a odporného, jako je přehlídka karikatur zlehčujících, ba zesměšňujících holocaust. To jen na okraj.)

Za sebe říkám (záměrně poněkud zjednodušeně): žlutými šesticípými hvězdami s nápisem „Jude“ to začínalo – a plynovými komorami končilo. To nejmenší, co dnes můžeme ve vztahu k děsivému utrpení obětí šoa udělat, je - lidově vyjádřeno – nechat žlutou Davidovu hvězdu na pokoji.