Byly to krásné Vánoce, říká si po Štědrém dnu každý Čech, mnohý však cítí určitou prázdnotu, která by se dala shrnout ve větě „A to bylo všechno?“

Koho taková věta byť jen vzdáleně napadne, ten by měl vědět, že se vánoční zážitek ještě může zlepšit. V čem máme my Češi určité nedostatky, je možné zjistit například v sousedním Rakousku, obecně v zemi, kde vánoční tradice trvá nepřerušeně několik století.

Z pohledu sekulární čili neznabožské země, jakou je Česko, jsou Vánoce svátkem konzumu, který si našel formální záminku v tradičních náboženských oslavách. Jako konzum jsme Vánoce chápali v dobách komunistického režimu, napodobovali jsme právě v tom cizí vzory a mílovými kroky jsme se k nim začali blížit po pádu železné opony.

V něčem se dnes snažíme víc než sami Rakušané. Na vánočních trzích bývají početnější stánky se širším sortimentem, můžeme v obchodních centrech nakupovat i o bronzové, stříbrné i zlaté neděli, kdy je u jižních sousedů všude zavřeno. Přesto se výsledek nedostavuje, a když chceme zažít skutečnou vánoční atmosféru, tak raději navštívíme trh nebo prostě malebné městečko v Rakousku.

Důvod je nasnadě. Rakušané pěstují stejně jako mnozí jiní Evropané konzum a zvláště ten vánoční. Stále se ale drží tradičních zvyků i názvosloví a my se od nich teprve postupně učíme mluvit o předvánočním období jako o adventu, pomalu vracíme náboženskou symboliku na trhy i do různých předvánočních akcí. V dobách komunistické vlády se to nesmělo přehánět.

Po Štědrém večeru není pozdě

Ještě větší význam pro prožitek Vánoc mají adventní neděle, kdy se ani pod záminkou Vánoc v Rakousku nenakupuje. O čtvrté adventní neděli už jsou zavřeny také hospody, i když jim to nikdo nenařizuje. Stejné prázdno, jaké Češi prožívají na první svátek vánoční 25. prosince, mají Rakušané k dispozici už během neděle před Štědrým večerem.

V Rakousku to není nedopatření. Tamní Vánoce se otevřeně hlásí ke svému náboženskému původu, připomínají se v různých jesličkách, obrazech andělů, zvířátek, pastýřů nebo tří králů, v lidském společenství u stánků se svařeným vínem, pak však záměrně člověka nechají o samotě, aby si uvědomil, kam vlastně po té adventní cestě došel.

Z pohledu křesťanského je jasné, že měl dojít k Bohu, se kterým se může setkat jen v prázdnotě. Věřící pak o samotě hledá svého Boha, který přece stvořil všechny věci okolo. Kdo věřit nechce, ten má možnost se vypořádat s hlasem svého nitra, které mu třeba připomíná jenom to, co prožil v uplynulém roce. Vždycky je to ale vánoční zážitek, který spojuje všechny lidi ne snad na zemi, ale vychované v evropském kulturním okruhu.

Proto není pozdě ani po Štědrém večeru. Niterný zážitek Vánoc trvá ještě dlouho, konkrétně v Rakousku až do dne Tří králů, který je uznaným svátkem. Prodloužit si vánoční, respektive náboženskou zkušenost od konce listopadu až do začátku ledna, to je oč tu běží.

Je zřejmé, že Češi mají co dohánět i v čistě organizačním ohledu. Také u nás by měli být Tři králové uznaným svátkem a na poslední adventní neděli by mělo být všude zavřeno.