V určitém slova smyslu samozřejmě ano, zklamal. Například letos jsem o dvacet let starší než jsem byl v roce 1989. Moje vlasy již nejsou zajímavě prošedivělé, ale fádně šedé. Také celá postava nabrala nějaké to kilo navíc a samozřejmě se také rychleji zadýchám.

Tak to byla ta negativa. A pozitiva? Člověk je stále ještě naživu a dokonce aktivní. Sice už neslaví s kamarády do rána a některé kamarády již také vyprovodil na cestu poslední, ale zatím to stále ještě jde. Ale bude hůře...

Zrovna teď, když píši tento článek, začíná pohřeb Waldemara Matušky, idolu našich mladých let. Měli jsme ho raděj naž "Káju", nejsme německé hospodyňky. Ale člověk je smrtelný a Valdova píseň živá, a tak bych mu tímto chtěl věnovat poslední vzpomínku.

Ale zpět k tématu. Václav Havel včera uveřejnil některé své myšlenky o polistopadovém vývoji. A není od věci se zamyslet nad tím, co chtěl vlastně říci:

* Havel ve své umanosti proti nákupním centrům (Czechs are building “palaces of consumerism” that will occupy a third of the country in the next two decades..) tvrdí, že během příštích dvou dekád zaberou nákupní centra třetinu plochy země.

To je, při vší úctě k panu prezidentovi, naprostá pitomost. Je pravda, že obchodní střediska a hypermarkety u nás vyrostly nebývalým tempem, ale pravdou také je, že již nyní nastává saturace a některá menší nákupní střediska již mají problémy.

Havlem tolik opovrhovaný trh si s výstavbou těcto center snadno poradí. Jen naprostý idiot by chtěl investovat někde, kde nevidí rychlou návratnost svých investic.

* Pravdou je, že mnoho bývalých veksláků a nomenklaturních kádrů se dostalo k penězům, v tom lze s Havlem zcela souhlasit (“Not many of us thought the door would be opened so quickly to all the mafiosi and back-street money-changers”), ale na druhou stranu to byli lidé, kterým vždy šlo o výdělek a dobrou životní úroveň a uměli se o své peníze starat. Na rozdíl od těch naivních kupónových investorů, kteří své prostředky svěřili třeba Michaelu Kocábovi.

* Pravdou také je, že žijeme prakticky v ateistické společnosti (“We are living in the first truly atheistic society, and there’s no feeling that there is any kind of moral anchor.” ), ale chtělo by se zamyslet nad tím, zda to opravdu je vývoj posledních dvaceti let nebo vývoj, který začal po Bílé hoře a dokončili ho komunisté.

* Po "revoluci" doufal Havel a jeho přátelé v jiný politický systém (“After the revolution, we fought for a different political system than what we ended up with,” he said. The new political parties won’t change the system because “it just doesn’t happen that lawmakers elected under one system would vote for a different system.”).

Ovšem v jaký, to ví sám Bůh. Jistě, v dějinách byl již mnohokrát popsán utopický systém, ve kterém si všichni budou rovni, ale buď zůstalo - a to v tom lepším případě - pouze u snů, nebo se takový pokus vždy zvrhl v krveprolití.

Myslí si snad někdo, že staří komunisté, když se po válce vrátili z koncentračních táborů, snili o politických procesech, černých výložkách, vězeních, kárných táborech, koncentrácích a popravách? Zcela určitě ne. Snili o tom novém, krásnějším a spravedlivějším světě. A že realita byla jiná? No to si oni přece krásně dokázali zdůvodnit tím, že to byla nutnost. Že bylo nutné bojovat proti třídnímu nepříteli, aby nezničil ten jejich "krásný sen".

A Václav Havel je snílek. On nevnímá realitu takovou jaká je, on ji vidí tak, jak ji vidět chce. Takovou, jaká by podle něj měla být. Demokracie sice není ideální ke spravování věcí veřejných, ale je to ten nejlepší ze všech špatných systémů a zatím se dlouhodobě osvědčil. Jistě je u nás demokracie mladá a má spoustu dětských bolestí. Ale copak to třeba ve Spojených státech bylo jinak? Například v Chicagu dvacátých let ovládal volby gangster Al Capone. A těch příkladů by se určitě našlo daleko více.

Jistě jsou aspekty života v socialismu, nad jejichž ztrátou si mnohý povzdechne. Aby někde najednou zůstaly tisíce lidí bez práce, bylo tehdy opravdu nemyslitelné. I za cenu velkých prodělků (on to tehdy stejně nikdo moc důkladně nepočítal) by taková fabrika byla udržována při životě. I za cenu toho, že by její výrobky šly na sklad. To ale pak snižovalo životní úroveň všech.

Ale když se podíváme na to, jak tato země, a s ní i její obyvatelé, za posledních dvacet let rozkvetli, je to nepředstavitelná změna k lepšímu. Máme kvalitu života i kvalitu dmeokracie takovou, o jaké se nám před dvaceti lety ani nesnilo. Ostatně včerejší dětinské hýkání spisovatele Michala Viewegha na Hradčanském náměstí je toho jasným důkazem. Mohl by si to snad dovolit za Husáka? To tedy v žádném případě.

Převzato z blogu Hermanek.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora