Za posledních dvacet let se kvalita ovzduší zlepšila, zlepšila se materiální situace naprosté většiny obyvatelstva, kriminalita klesá, klesly třeba i počty mrtvých na českých silnicích, Česká republika patří mezi nejbohatší země světa - tohle všechno jsou tvrdá data, jenže...

V jedné črtě Jamese Thurbera je postavička, které ostatní říkají Dědek Konecsvěták. Vždycky se přiřítil se svým rozhrkaným vozem někam, kde bylo hodně lidí, vystoupil a začal volat: "Připravte séééé! Bude konec světáááá!" Angličtina pro podobné lidi má pěkný termín doomsayer - tedy někdo, kdo při každé vhodné i nevhodné příležitosti hlásá, že se blíží velká zkáza. Česky tedy něco jako zkázoděl.

Konec světa v biblickém smyslu už není moc v módě. Navíc v nepříliš religiózním Česku téma posledního soudu moc nerezonuje. Naši zkázodělové mají jako téma zkázu společnosti. Celá republika je totiž rozkradená. Lidé nemají co jíst, umírají hlady, model rodiny je rozpadlý, mezilidské vztahy neexistují, životní prostředí je těsně před bodem, kdy se všichni udusíme zplodinami, ulice jsou plné násilníků, politika je skrznaskrz prolezlá korupcí, kdo má peníze, přišel k nim nepoctivě, lidi jsou dušení exekucemi... Však to znáte, stačí otevřít internetové diskuse.

Přitom ze všech možných ukazatelů je jasné, že se nic takového neděje. Za posledních dvacet let se kvalita ovzduší zlepšila, zlepšila se materiální situace naprosté většiny obyvatelstva, kriminalita soustavně klesá (je pravda, že po revoluci excesivně stoupla), klesly třeba i počty mrtvých na českých silnicích, Česká republika patří mezi nejbohatší země světa - tohle všechno jsou tvrdá data, jenže...

Jako by Havlem pojmenovaná blbá nálada nejen trvala, ale i zesílila a zmohutněla. Kde se v části populace bere přesvědčení, že je vlastně hrozně špatně? Lidem, kteří jsou přesvědčeni o tom, že jsou na tom vlastně špatně, většinou nechybí hmotné prostředky ani jim nehrozí nějaká bezprostřední újma. Chybí jim vědomí, nebo aspoň pocit, že jejich problémy někoho zajímají. A od tohoto vědomí je jen krůček k beznaději, která, podobně jako bolavý zub, postupně pohltí celou mysl a člověk vnímá už jen patologickou beznaděj.

A ve stavu patologické beznaděje člověku připadá vše beznadějné a nejen, že si nepřipustí, že by něco mohlo být dobré, ale přímo naopak: všechny podobné zprávy začlení do myšlenkového schématu, kde potvrzují jejich přesvědčení. Třeba tak, že pozitivní zprávu považuje za důkaz toho, jak s námi chtějí (voni - tedy politici, média, korporace, doplňte si ad lib) manipulovat. "Oni nás chtějí uklidnit, že se vlastně nic neděje, ale přitom všichni vidíme, že celá republika je rozkradená, člověk aby se bál vyjít na ulici, nemají co jíst..." - a dál už to je stejný model.

Já se přiznám, že nevím, jak to změnit. Jak člověku, který je ve stavu patologické beznaděje, vysvětlit, že nezažívá, s Fulghumem řečeno, problém, ale jen nepohodlí. Jak mu vysvětlit, že jemu třeba není tak zle. Doporučil bych nekoukat na televizi a nečíst noviny, věnovat se sobě, koníčkům, práci, vykašlat se na to, co ostatní říkají a mají, a přemýšlet nad tím, co mají a říkají oni - ale to je v takové situaci jen hraběcí rada.

Zkázoděl se totiž od určitého okamžiku stává evangelistou, jehož posláním je hlásat zprávu o zkáze lidem, kteří nevěří nebo nevědí.

Neposlouchám je a vám doporučuju totéž. Ano, je pravda, že by člověk měl diskutovat i s názorovými oponenty, tříbit si argumentaci, rozšiřovat si pohled na svět i z druhé strany, to všechno je pravda... ale diskuse by měla člověka posouvat. Debata se zkázodělem je jen ztracený čas, který vás obohatí nanejvýš o poznání, že s některými debatovat je opravdu marné.

Převzato z Dialog.ihned.cz/komentare se souhlasem autora