Bylo jen otázkou, kdy se to celé vylije na veřejnost, a to, že se to stalo zrovna na výročí 17. listopadu, je tak spíše náhoda. Ovšem „náhoda vzniká v průsečíku nutných dějů“, jak praví jedna z teorií. „V běžné řeči,“ jak konstatuje G. Andrejová, autorka v diplomové práci na ZČU, „náhoda znamená, že se stalo něco, co jsme nezamýšleli a ani nečekali. Obecné vymezení významu slova považuje za náhodu sběh událostí z nepředvídaných příčin, nahodilou událost. Náhodné je to, co je neúmyslné, nezamýšlené ani nepromyšlené.“
S poslední větou lze souhlasit, ovšem s tím, že zároveň platí předpoklad souběhu nutných dějů v místě a čase. Jak cituje G. Andrejová, a já budu citovat po ní: „Náhodou lze nazvat také speciálně neočekávanou shodu okolností, z nichž každá sama o sobě se očekávat dá.“
Takže:
1. Bylo historicky dané, tedy nenáhodné, že výročí 25 let od Sametu vybudí „pravdoláskaře“ a jejich donátory k až exaltickým projevům. A pokusí se za každou cenu ukázat, že oni jsou ještě tady a že jich je hodně a mají sílu. Bylo jen nejasné, co předvedou.
2. Na Hradě momentálně sedí - „pražskou kavárnou“, českými medii, různými samozvanými spasiteli, od jakoby tajeného kandidáta na příštího presidenta, až po miliardáře s nejasnými prameny majetku, ale jasnými cíli zničit „prohnilou“ demokracii - slovně bičovaný různými americkými levicově liberálními politiky a komentátory „alkoholik, nenávistný stařec, zrádce odkazu Havla atd. atd.“, který si to ovšem nedá líbit.
3. Monstrózní, údajně alkoholický (což byli podle historie jak Gottwald, tak Zápotocký, tak Havel), tlačenkový (Gottwald i Zápotocký), nerudný stařec na Hradě. Dle některých komentátorů ještě větší skvrna na důstojnosti presidentského stolce, než byl mnohonásobný vrah Gottwald (viz M. Zvěřina, LN „První hulvát“). Onen proklínaný stařec ovšem není žádný blbec ani zbabělec a myslí vždy dva kroky dopředu, takže se předem činil a připravil.
4. Ostentativně sice vyvěsil k naivní radosti eurohujerů před Hrad vlajku EU, ale jinak se pobratřil s bratry Rusy, všem sdělil, že s „buznama“, i kdyby měly kolik chtěly akademických titulů, se kamarádit nebude. Projel republiku a navštívil naše chudé a zapomenuté a pak už stačil jen říci o jistých dívenkách, že jsou „pussy“, prohlásil, že 17. listopadu nebyl žádný masakr (s tím souhlasím, bylo to hnusné, ale masakr vypadá jinak, třeba jako Tchien-an-men anebo egyptský Tahrír) a vůbec dobře mířenými urážkami a „zemanovštinami“ rozzuřil Pravdu a lásku. A jejího guru a poraženého konkurenta Schwarzenberga a obdivovatele „havlismu“ v USA a Bruselu a to doběla.
5. Jako by na to někdo (?!) čekal, kde se vzal, tu se vzal, objevil se borec na bílém koni jménem Martin Přikryl. Který se, jistěže sám od sebe a jen z čisté lásky k demokracii, rozhodl svolat přes internet velkou demonstraci proti rusofilovi a zločinci na Hradě. V mediích se nejprve objevilo, že dotyčný je frontmanem hudební skupiny The Prostitutes (česky prostitutky či prostituti) Martin Přikryl, zvaný přáteli Destroyer (česky torpédoborec či ničitel - ten druhý význam bude správnější), pak to nějak vyšumělo..
6. Podle osvědčeného stylu - vyzkoušeného za hnutí Occupy a pak v Tunisku, Egyptě, Lybii. Sýrii a Ukrajině - svolal (či svolali iniciátoři a pozadí) své věrné na demonstraci proti „tyranovi“. A protože už jsem starší, nebudu si lámat hlavu popisem jeho cílů a způsobů, ale použiji starého textu písně Voskovce a Wericha ze hry „Kat a blázen“:
Kdepak jsou ty časy, kdy se národ smál, krize se nebál.
Jak se všechno mění, jak ten čas letí,
Žijem ve znamení kulturních století.
Dnes už lid nepozná, koho se má bát
a komu se smát….
Z čista jasna, kde se vzal, tu pan Nikdo tu se vzal,
křičel, jak si předsevzal: „Já chci vládu!“
Nemluvil a mailoval, co nedal, to sliboval,
ale na svá bedra vzal funkcí hromadu.
Prohlásil se za zachránce a nepořádků kata,
takže vznikla situace značně napjatá....
Sluníčkovci, pražská kavárna, blouznící mládež i ti, co jsou přesvědčeni, že president nemá říkat slovo „kunda“, vyrazili do boje.
7. Jak probíhala mírnější část setkání „malých revolucionářů“ s plackami „Karla s čírem“ na klopách, popsal v LN 19. 11. 2014 Tomáš Baldýnský v „Posledním slově“: „... když jsem se na Národní odebral osobně, rodilo se mi v hlavě pár peprných vět o atmosféře „sluníčkovské“ pospolitosti, která však vládla až stalinskou rukou… (“sluníčkoví lidé“, termín J. X. Doležala o všech těch eko-, femi-, anti-, multi- atd. skupinách). S tím Listopadem, pokračuje Tomáš Baldýnský, je těžké přijít s něčím novým. Názory se rozpínají od uslintaného „hrdinování“ až po rozzuřené texty dvacetiletých intošů o tom, jak tehdy „lidem ukradli revoluci“ ... Ale má to cenu - píše autor - se s těmi „pussy“ vůbec bavit?
8. Poněkud však Baldýnský pozapomněl dodat, že ono to nebylo až tak mírové kousek dál na Albertově. Jistěže to nebyl Majdan, tady jsme v Česku! Mne osobně zajímalo, kde vzali všichni ty profesionálně vyrobené „rudé hlasovací lístky“. Při pohledu na tu rudou záplavu mne napadlo, že starého psa nelze nic naučit a rudá barva levicové revoluce byla vlastně zvolena správně. Na internetu je informace (pravděpodobná), že je rozdávala mladá aktivistka, donedávna zaměstnankyně ambasády USA. No, z domova si je všichni nedonesli, že?!? To jsou paradoxy, pan Vaňku, co?!
9. Ječení na Albertově a házení vajíček na skupinu presidentů mělo zřejmě za úkol ukázat celému světu, kde stojí mládež a pracující lid naší země. Ale nějak to nedopadlo. Trefit do hlavy ausgerechnet německého presidenta je „faux pas“, česky „fópá“. Buď to měli mladí levicově liberální soudruzi špatně zorganizované, anebo se jim to vymklo z ruky.
10. Pomiňme trapnou epizodu „přátel Zemana“ u Rudolfina.
11. Spočítáme-li však výsledek a utržené politické rány, Zeman vyhrál. Nic není, jak se z novin a televize zdá. Ale na to jsou našinci zvyklí, to tady platí už 70 let.
12. Česká republika je rozdělena, a to hodně. „Jakoby intelektuálové“ jsou stále a stále více odporní většině národa a lidé jsou znechuceni tím, co se na ně valí. Politickou korektnost považují - a to nikoli jen „pravičáci“, ale i obyčejní lidé a venkov - za hnusný ideologický výtvor, za totalitní diktaturu malé skupiny lidí - z hlediska lhaní plně srovnatelnou s komunistickou diktaturou. Za dvacet pět let jsme se od „Pravdy a lásky“ dostali do stavu, kdy Lež je Pravda, Válka je Mír a Hnusné je Krásné. Politická korektnost nám drasticky zavírá ústa. Lidé se opět bojí říkat, že si myslí, že biopotraviny jsou podvod, že místo rozumných věcí se vyhazují miliardy za hovadiny a kdo to řekne, je ihned mediálně, ale i profesně ničen, pošpiněn a vyhnán z „čisté společnosti“. Tlak homofobní lobby dráždí společnost - do té doby k homosexuálům celkem tolerantní - k nenávisti k „buzerantům“ (pochopitelně tajené, v tom máme staleté zkušenosti). Činnost státních zástupců a policie, z počátku vítaná jako sympatické „vyčištění od korupce“, ovšem pod vedením poradců z ambasády USA, což je těžké dnes díky internetu zatajit, vede k znechucení z demokracie a Západu vůbec. Fanatické tažení proti voleným zástupcům v městech a na vesnicích, jejich kriminalizování, až to v novinách vypadá, jako by v jiné formě opět probíhala padesátá léta. Dnes může být obětí prokurátorů a policie a mediální štvanice kdokoliv, kdo něco rozhodl a udělal. Což je pomalu pro většinu lidí nesnesitelné. To a další podobné věci pak nahnalo nejen sympatizanty Zemanovi, ale vyvolalo prozatím „Pravdou a láskou“ nepostřehnutou anebo zamlčovanou a v Čechách dosud neznámou stále větší nenávist k Západu a USA (na tom se podepsali hlavně dva poslední velvyslanci USA u nás). Popravdě jsem z toho zděšen. Prvně od roku 1918 většina našich obyvatel je skutečně naladěna nepřátelsky k USA. To jejich neustálé nucení nás, abychom dělali to, co si vymyslí nějací pomatenci vyslaní z jejich levicových universit, neznající ani nás, ani naše dějiny, ti nafoukanci, co na nás pohlížejí jako na nevzdělané tupce, které musí „osvícenci“ převychovat , vše má dosti děsivý dopad. Řekl-li včera na naši adresu minulý americký velvyslanec Norman Eisen, že člověk „může dělat chyby, ale neměl by dělat blbosti“, měl by to říci sám sobě do zrcadla. Anebo to napsat za trest stokrát na tabuli, jako to dělá Bart Simpson. Možná by pak něco pochopil. A naučil se slušnosti vůči cizímu národu. To, co si dovolil říci vůči nám, je daleko větší sprostota a hulvátství než slovo „hovno“. Bylo by dobře, aby se tihle hoši naučili zásady slušnosti, a to bez ohledu na výroky a názory Zemana anebo nového socdem náměstka na zamini.
13. Náš národ a společnost jsou hluboce rozdělené. Venkov a malá města, která přišla díky idiotské ekonomické politice státu o hospody a školy, o autobusová spojení a fabriky, jež se mnohé daly zachránit, začínají být na nový režim rozzuřené. Ale i v městech je dost chudých a slabých, které beztrestně týrají úředníci, exekutoři, všichni ti, co mají „razítko“. A nad tím se vznáší jako vládnoucí elita tenká, ale mocná vrstva eurohujerů a mladých a nevzdělaných, ale agresivních a nafoukaných jakoby „intelektuálů“.
14. Stále je ještě ekonomicky poměrně dobře. Ale všeobjímající nová totalita, legitimující svoji nadřazenost sametovou revolucí, už překročila Rubikon. Jistě ne tím nechutným divadélkem na Albertově. Ale tím, že dusí stát, dusí lidi a navíc neustále nechutně vykřikuje, tak jako před nimi komunisté, že je zárukou té pravé svobody, toho jediného pravého pokroku, té pravé „lásky“.
Marné je však asi myslet, že se změní. Kdysi, když už vzpomínáme pány V+W, byla píseň v hře Balda z hadrů. Co se v ní zpívá, můžeme jen lehce opravené použít i dnes:
Bereme na potaz učené bakaláře.
Et item doktory, et item rektory.
… Proč jenom zastupitel a úředník patří do žaláře?
Vždyť mezi pravdou a láskou jsou taky potvory!
… A vůbec velkomožní páni,
přijďte se na nás podívat,
Kdyby nás chudáky lépe znal pán král,
snad by nám odpověď dal!
Ono je to dnes všechno jaksi naruby. Pan „král“ jezdí mezi lid, mluví jako lid, nadává jako lid a říká lidu, že ho ti pravdoláskoví „intoši“ už taky pěkně serou.
A lid to slyší a lid ho podporuje, lid jej zvolil (ti, co navrhli přímou volbu, si ve své skleněné věži totiž byli jistí, že lid - který vůbec neznají - zvolí „Kárla“, a ono ne) a lid jej podporuje. Noviny si mohou psát, co chtějí, po dvaceti pěti letech se lidu zastesklo po klidu a jistotách a i kdyby měly vypadat tak trochu jako z Ruska, no tak co!?!
Ani deset Albertovů nezmění to, že pravdoláskovým Listopad skončil. V Americe končí Obama, svět se změnil a naši Sirotci už jen čekají na svoji bitvu u Lipan. A té nezabrání, spíše ji uspíší všichni ti eurohujeři (ale ti teď nějak dávají pokoj), ale hlavně Obamovi přátelé, kteří se u nás pokouší vytvořit obamovský ráj, když ten jejich doma definitivně zkrachoval .
Opět stojíme na rozcestí. Havlovu „Listopadovou cestu“ zavalily dějiny.