Peníze pro běžence máme a pro ohrožené děti nikoliv? Někdy nezbývá než takhle se ptát

I poté, co dozněly opravdu nejrůznější komentáře, a poté, co snad již odezněl i smích, který v Evropě nad hloupou otázkou prezidenta ohledně financování potřebných dětí a uprchlíků (prezident podle jeho mluvčího vyjadřuje lítost, že se nepodařilo nalézt peníze na provoz zařízení pro ohrožené děti Klokánek, ačkoli částka na pomoc imigrantům bude řádově vyšší – pozn. red.) zaslechl Karel Schwarzenberg, nemohu se zbavit pocitu, že je přece jen snad třeba si v klidu položit klasickou otázku: „Co tím chtěl básník (prezident) vlastně říci?

Jistě: kdekdo ví, že financování potřeb chudých nebo zdravotně postižených dětí přímo nikterak nesouvisí s aktuálním financováním příprav na ubytování běženců, tedy s úkolem, který vláda prostě musí splnit z důvodů, o kterých se zde rozepisovat nemá smysl, a že bezpochyby každá takováto zmínka v takovýchto souvislostech jen přilévá onen příslovečný olej do ohně spalujícího alespoň minimální potřebnou jednotu společnosti a právního státu. V tom má předseda vlády pravdu.

Jen si pak nedovedu odpovědět na otázku: že by to prezident nevěděl? A vkrádá se další: nepoložil si snad takovou hloupou otázku kdekdo v souvislosti s kdečím? Proč platí stát toto, když… proč stát přispívá na toto, když…? A jsou to opravdu jen hloupé otázky? Opravdu jsou jen hloupí lidé, kteří když denně vidí, slyší volání po větším zásahu policie, a dokonce armády, jsou znepokojeni tím, že jsme dosud nevyřešili jeden problém našich dětí a valí se na nás další, se kterým si zcela zjevně nikdo v Evropě neví rady? Ale co jiného než otázky zbývají lidem, kteří na straně jedné slyší, že u nás nechceme černě oděné, zahalené ženy a jejich muže, ale nemůžeme s tím nic dělat, protože ti jsou příliš bohatí, přestali by k nám jezdit a utrácet zde své peníze, ale na straně druhé nechceme stejně černě oděné, zahalené ženy a jejich muže, kteří jsou naopak příliš chudí a zbědovaní, než abychom jim a tisícům dalších mohli reálně pomoci? Nemají snad lidé důvod být udiveni nad tím, co se kolem nich děje, a klást si i otázky, které někomu připadají hloupé?

Spíše sociální tíseň než hloupost

Vždyť to snad přece není jen problém peněz či otázka pouhých každodenních priorit: stavět v obci fotbalový stadion nebo budovat kanalizaci, stavět dálnice nebo železnice. Není to spíše otázka po samotném smyslu a cílech moderního státu, ve kterém žijeme, a základů moderní společnosti? Je jistě nepřípadné ptáti se, zda letět do vesmíru, nebo odstranit negramotnost a vražednou chudobu milionů, ale je to i hloupé? Není v té otázce spíše sociální tíseň statisíců než hloupost a důvod k posměchu Evropy?

Anebo ještě jinak. Právě v těchto dnech zemřel prý nejbohatší Polák Jan Kulczyk, jenž své jmění – prý sto miliard dolarů – získal, jak se dočítám, „privatizací státních podniků, jejich následným prodejem a taky podnikáním s chemií…“. Jistě to byl řádný občan, který nikdy žádný zákon neporušil. Ale není to příležitost k dalším (hloupým?) otázkám: co je to za společnost, která umožňuje takto získat takové jmění? Jaké dílo zde po životě naplněném takovým úsilím zůstává ve srovnání s životem statisíců jiných, celý život denně chodících do obyčejné práce? Opravdu si jen hloupý závistivec klade otázku, jaké jsou příčiny toho, že žijeme ve světě, kde stovky milionů snadněji získá dobrý tenista než dobrý chirurg?

A možná by si tyto otázky měli pokládat i další politici, zleva i zprava, namísto údivu nad tím, proč jejich včera tolik úspěšné nápady a doporučení již dnes chce slyšet málokdo…

Autor, právník, je zástupcem veřejné ochránkyně práv

LN, 5.8.2015