Přímou jízdenku do rétorických hlubin 50. let nám nabídl (v NP 23.2.) poradce předsedy Sněmovny Zaorálka Lukáš Jelínek (dříve poradce expremiéra Špidly). V článku Zeman a Šlouf - kumpáni z mokré čtvrti vyjádřil svůj záporný postoj k obsahu nové knihy Miloše Zemana Vzestup a pád sociální demokracie. Tomu, že Jelínek není s knihou srozuměn, se nelze divit. Jelínek celou svou kariéru v ČSSD spojil s jiným proudem, než je ten Zemanův. Co však zaráží, je způsob, jakým Jelínek o Zemanově knize i o Zemanovi samém mluví.

Hned v úvodu nás s náležitým despektem ujistí, že kniha je určena především pro „bulvární stánkaře“. V sérii hodnotících slov, jimiž Jelínek Zemana častuje, je výraz „veterán“ opravdovým eufemismem. Převládá jiný slovník: „bezedná žumpa“, „uražená ješitnost“, „chrlič drbů“, „kumpán z mokré čtvrti“, „zesláblý gigant, vhodný pro soucitný škleb.“ Zeman podle Jelínka „táhle vyje z temných lesů“, „nesklízí ovace“, je jen „antikvariálním torzem“, operuje „páchnoucími materiály“, je to prostě muž, představující v české politice „Palermo“, „kydání hnoje“, „mafiánské praktiky“, je to zkrátka „skutečná škodná“.

Procento výskytu více či méně žalovatelných urážek, vyskytující se v Jelínkově textu, významně převyšuje procento hloupostí, omylů či nedoložených tvrzení, jichž se ve své knize dopustil sám Zeman. To může mít trojí vysvětlení: Podle prvního je Jelínek opravdu učenlivým Zemanovým žákem a jeho článek je buď roztomilým slohovým cvičením, nebo je výhřezem nezvládnutého komplexu odmrštěného syna. Nebo je Jelínkova osobní zášť vůči Zemanovi té míry, že Jelínkovi zcela zatemnila mozek. Nebo prostě nebylo co zatemnit. Všechny eventuality jsou stejně pravděpodobné a je dokonce možné, že všechny jsou i pravdivé a platí zároveň.

V oněch 50. letech s podobným étosem psalo Rudé právo o jiných otcích zakladatelích - Slánském, Clementisovi, Margoliovi... Tím neříkám nic o Slánském, ani o Zemanovi. Nýbrž o Rudém právu a Jelínkovi.

22.2.2006
(Psáno pro server Ćeská média)