V pátek ráno jsem si s hrůzou přečetl návrhy vyjednavačů rodící se koalice. A protože si myslím, že jsem osobou dostatečně zasvěcenou do problematiky zdravotnictví, dovolte mi prezentovat několik svých poznatků.

Od roku 1996 jsem ekonomem a správcem budovy soukromé polikliniky. Každý lékař zde pracuje na vlastní smlouvu a sám pro sebe vybírá i poplatky. Proto bych rád popsal, jak takové vybírání poplatků vlastně probíhá.

Řeči o tzv. regulaci léčebné péče, kterou se ohánějí někteří pseudoodborníci na zdravotnictví, by se daly nazvat oním příslovím: to povídejte holubům na střeše.

Regulační poplatky tak, jak jsou zavedeny, slouží pouze k vylepšování příjmů některých lékařů. Říkám některých, protože ti slušnější je raději nevybírají, ale pouze o nich účtují. Takže svým způsobem vlastně sponzorují své pacienty a nepotřebují dostávat žádné dary od krajských úřadů.

Rád bych se s vámi podělil o poznatky, jak takové vybírání probíhá.

Příběh první

Přišel pacient k praktickému lékaři a přinesl mu výsledky odborného vyšetření z interní ambulance. Vyšetření bylo dva dny staré, takže veškeré údaje v něm byly aktuální. V této zprávě byl uveden i výsledek měření tlaku, který byl v naprostém pořádku.

V tomto případě lékař nemá vybírat žádný poplatek. Pan doktor si zprávu přečetl, potom se krátce zamyslel a řekl: Sestři, změřte pacientovi tlak a vyberte od něj třicet korun.

Sestřička změřila pacientovi tlak a do zásuvky uložila třicet korun. Léčebný postup byl dodržen, poplatek se přeci platí za provedení lékařského výkonu. A protože jsem mimo jiné vystudoval i statistiku, dokázal jsem si spočítat, že tímto způsobem si pan doktor přijde ročně navíc kromě plateb od pojišťoven asi na 150.000 Kč, které vybere regulací od svých pacientů.

Takže žádná regulace v tomto případě nefunguje, ale je to pouhé přilepšení pro pana doktora. A kde má pacient nějakou obranu. Vždyť pan doktor se přeci stará o jeho zdraví, co kdyby se během dvou dnů od komplexního interního vyšetření jeho zdravotní stav zhoršil.

Příběh druhý

Přišel pacient k odbornému ambulantnímu specialistovi se zlomenou rukou. Pan doktor pacienta nejprve odeslal na rentgen, po kontrole snímku mu kosti srovnal a ruku dal do sádry. A znovu jej poslal na rentgen, jestli zlomeninu srovnal dobře. Za to oprávněně inkasoval třicet korun. Naštěstí za snímkování se poplatky neplatí. Odborně se tomu říká "za výkony komplementu se neplatí". Tímto výrazem se rozumí například laboratorní, sonografické a rentgenové vyšetření. Až potud by to bylo v pořádku. Regulační poplatek byl zaplacen za provedení lékařského výkonu.

Jenomže regulační poplatek se vybírá za každou návštěvu u lékaře, a proto pan doktor objednal pacienta na kontrolu již za tři dny a v pravidelných intervalech tyto kontroly opakoval. Již v úvodu jsem uvedl, že nejsem lékař, ale ekonom, takže nemohu posoudit, jestli je kontrola nutná vždy po tak krátké době, ale vím, že průměrně se zlomenina léčí asi šest týdnů. Při pravidelných kontrolách, kdy se pan doktor zeptal pacienta, jestli jej ruka nebolí nebo sádra moc netlačí, si pan doktor přišel na regulačních poplatcích od pacienta na pouhých 420 korun. A to nehovořím o platbách od pojišťovny. A zase trochu statistiky, za měsíc to na vybraných regulačních poplatcích u odborného lékaře dělá asi 36.000 korun českých. A kolik je to za rok, si jistě čtenář dokáže spočítat sám.

Ve volbách celá naše rodina volila jednu ze stran, které slibovaly v předvolební kampani, že vyřeší regulační poplatky. Budou prý zavedeny standardy léčebné péče a poplatky budou zrušeny.

A jak to vypadá, tak zase jeden předvolební slib padne pod stůl a lékaři si přijdou na své. Přitom by úplně stačilo, kdyby se vybírané poplatky, když už jimi chce stát regulovat zdravotní péči, staly příjmem pojišťoven, které péči proplácejí, a nepadaly pouze do kapes lékařů.

Poplatky, jak jsou nastavené, vůbec neplní funkci regulační, o které halasně hovoří někteří vyjednavači, ale podle mého názoru pouze funkci pakovací. To znamená, že se jimi pakují lékaři, protože ti si sami určují, kolik poplatků chtějí za měsíc vybrat. Určitě to není žádné malé číslo.