Sobota 8. února 2025, svátek má Milada
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

SPOLEČNOST: Zdál se mi sen, že se nebe hroutí ...

diskuse (18)

Co se to kolem nás a s námi děje?

"Zdál se mi sen, že se nebe hroutí", to je začátek klasického spirituálu v podání skupiny Spirituál kvintet. Tato verze posledního soudu je ovšem poměrně optimistická s tím, že ze všeho se nakonec probudíme. Poměrně pesimističtější je původnější verze s odkazem na to, že člověk se obrátí i na Boha a Bůh pošle člověka k čertu se slovy: měl ses modlit!

Ale nač ta "náboženská veteš"? Mám za to, že jsme uprostřed dění, o kterém psali například bibličtí proroci a které prodělávaly společnosti odedávna. Vyhnul bych se ovšem apokalyptickému slovníku - raději bych tuto dobu pojmenoval prostě dobou přechodu.

Co že se to vlastně děje? Můžeme se vrátit o pár desítek roků zpátky: domnívám se že všechno začalo v roce 1931 poměrně nenápadnou událostí publikace jednoho odborného článku. Tenkrát mladý matematik Kurt Gödel z Brna zveřejnil důkaz dvou vět, které rozvířily poklidné vody evropského vývoje. Základním důsledkem jeho objevu bylo, že žádný systém nemůže být dokonalý tak, aby se v něm dala skutečnost zachytit bezezbytku. Vyjádřeno jinak, vytvořit model popisující veškeré bytí nelze - všechno jsou jen dílčí poznatky a tyto poznatky se nedají poskládat do soustavného a uzavřeného výkladu. Dopad onoho důkazu na náš život je při tom dalekosáhlý: základem je to, že odvěká touha člověka po mathesis universalis (Gottfried Wilhelm Leibniz) zůstane navždy pouhým snem. Lidstvo si na to sice zvyká jen velmi loudavě, avšak přece: kdysi tak blyštivá věda již ztratila hodně ze svého dřívější lesku.

Také fyzika prošla radikálním přerodem. Počátek bychom mohli promítnout do publikace jiného článku v roce 1925 dalšího geniálního badatele: byl jím Werner Heisenberg a jeho objev se týkal toho, že přesně anticipovat chování hmoty na úrovni elementárních částic je principiálně vyloučeno. Představa o tom, že fyzika jednou dospěje k přesnému algoritmu zachycujícímu veškeré dění, jíž se úporně držel například ještě Albert Einstein až do své smrti, se postupně také zhroutila. Základní impetus bádání začal ztrácet na síle. Nyní k předchozím rozpakům možná přibude ještě to, že neutrino je rychlejší než foton čili že rychlost světla není poslední mezí - tento výsledek experimentálního měření a jeho dopad na náš výklad skutečnosti zatím ještě nikdo nebyl s to domyslet, přičemž obavy z toho, že ani rychlost světla archimedovským či laplaceovským pevným bodem nebude, se prohlubují.

Ovšem i biologie ztratila vítr z plachet. Ještě Charles Darwin měl za to, že kdesi v nitru každé buňky jsou jisté "gemmule" a ty rigidně přenášejí na potomky vlastnosti získané přirozeným výběrem. Posléze na to navázal Gregor Mendel svými geniálními pokusy s hrachem, které to prokazovaly. Nakonec se takové "jednotky" našly a našlo se také, z čeho se skládají. Úžasné období plné naděje od objevu šroubovice DNA Jamesem Watsonem a Francisem Crickem v roce 1953 až po završení společného projektu HUGO a Celera Genomics v roce 2000 (2003) je bohužel za námi. Od té doby se ukazuje stále frapantněji to, že chromozomy magnetofonovou páskou nejsou. Ve hře je poslední roky epigenetika s tím, že interakce s okolím a mezi geny vzájemně při jejich expresi má rysy organizovaného chaosu a zůstává v mnoha směrech záhadou.

Ukazuje se tak, že kdysi elegantní rovnice pro výklad jsoucna se zamotaly tak, že samotné základy se třesou.

Avšak cosi se děje i v jiných oblastech. Dochází k tomu, že nynější vyspělé společnosti se navzdory svému bohatství daleko překonávajícímu doby minulé topí v dluzích. Co se to děje? Bují korupce všude kolem nás a nikdo není s to jí zabránit. Rozpadají se zavedené instituce a vakuum po nich není s to nikdo zaplnit, přičemž politici rozpačitě přešlapují na místě - hlavně tváří v tvář tomu, že houfně povstává lid v různých zemích z naprosto různých důvodů: zatímco někde je to snaha svrhnout totalitní muslimskou vládu či vyhnat migranty pryč, jinde je to touha ukrást si plasmovou obrazovku či zrušit burzovní trh. Co ty všechny lidi motivuje k povstání a vzpouře? Přijdou ještě horší?

Jinak tomu ovšem není ani s náboženstvím a zejména s křesťanstvím: křesťanství se ještě před poměrně krátkou dobou chlubilo tím, že má za úkol vymezovat hodnoty ostatním, poněvadž Evropa mu musí být téměř za všechno pozitivní vděčná. Současnost je úplně jiná: lidé houfně opouštějí katolickou církev a kněží odmítají subordinaci papeži. Papež (paparatzi) s nacistickou minulostí se mezitím stal předmětem mnohé kritiky i sarkasmů v duchu: "pan farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky" (Karel Kryl). A z lůna církve stále dál prosakují zprávy o pederastii duchovních i o tom, že jiní duchovní to tutlali. Na druhé straně protestanti se utápí v pedantických rozborech biblických i jiných textů ve snaze najít, co to ten Ježíš vlastně tvrdil a kým koneckonců byl, když tradiční výklad vycházející z ukřižování a vzkříšení se na pozadí současného poznání skutečnosti de facto rozpadl; výjimkou jsou snad jen probuzení evangelikálové držící se hlava nehlava doslovných větiček v Písmu. Řady fanatických muslimů stojících proti oněm cynikům se při tom povážlivě tenčí a ti ostatní se bouří proti svým vládám: chtějí také demokracii. Demokracie samotná se při tom povážlivě kymácí. A již trochu zapšklé socialistické brojení proti kapitalismu se zase oprašuje: rozpoutejme třídní boj, přejí si někteří.

Vypadá to na konec, konec to ovšem zdaleka není, spíš naopak: začíná cosi nového a totálně jiného. Je mi těch konzervativců líto. Tak křečovitě se snaží vrátit se či alespoň udržet zbytky toho, co bývalo. Pěkně uspořádané národní státy a semknuté rodiny, kde muž a žena i děti měly své pevné místo, žádní cizáci, kteří nám náš úžasný pořádek rozvracejí. Oddělit pěkně jednotlivé rasy od sebe, aby nedocházelo k jejich prznění. Rádi by vzkřísili staré hodnoty; jen bohužel není jisté, které to jsou, když po těch ryzích zbyly jen stíny, na kterých bigotně lpí: hlavně nic neměnit. Tím se ovšem stávají směšnými všem (kromě těch, kteří se před čímkoliv novým sami třesou).

Je to ovšem všechno přesně naopak: odedávna přicházely ryzí hodnoty z budoucnosti a pouze v budoucnosti (Ladislav Hejdánek) se daly najít; sklon člověka je ovšem fixovat takové události vzniku hodnot a opět a opět se k nim vracet. Avšak v minulosti nenajdeme nic a zejména tam nenajdeme žádnou moudrou radu pro příští čas. Již jsem se vyjádřil tak, že apokalyptické výrazy odmítám; vyjádřil bych to tudíž daleko prostěji: jde o změnu paradigmatu: paradigma (Thomas Kuhn) staré je pryč a nové tu ještě není. Co je v pozadí?

Když se letmo projdeme dějinami, musí nás upoutat souvislost mezi vynálezem efektivnějšího způsob uchovávání a předávání myšlenek a revolučními změnami. Počátek je již s vynálezem písma samotného, které zavdalo podnět k rozkvětu sumerské a egyptské civilizace zhruba před 5000 roky. Na ně pak navazovaly civilizace podobné do chvíle, než Féničané někdy kolem roku 1100 ante vytvořili písmo daleko prostší sestávající z 22 znaků. Když posléze Řekové a Hebrejci jejich písmo převzali a upravili, posunuli civilizaci výrazně kupředu, zejména díky tomu, že číst a psát již nebylo privilegiem několika mocných, nýbrž šancí pro každého. Další pokrok přinesl kolem roku 150 ante daleko lacinější pergamen vedoucí k usnadnění šíření knih. Když konečně Guttenberg kolem roku 1450 vynalezl knihtisk, všechno se ještě urychlilo, což je zejména frapantní na rozdílu mezi českou a německou či švýcarskou reformací: reformace po vynálezu knihtisku měla výrazně razantnější dopad na evropské dějiny; ona je pak též začátkem renesance a moderního věku.

Od závratného rozkvětu IT v nynější době lze očekávat tektonické změny, přičemž řada z nich je již zde.

Je tudíž třeba začít myslet jinak. Totiž: kdo nechce, nemusí, ale ujede mu vlak. To se ostatně již mnohým děje a děje se to i společnostem vcelku. Zbývá ptát se, v čem by ona nové myšlení mělo spočívat. Není snadné načrtnout jiné cesty a díky tomu též není snadné navrhnout vhodnou podobu výchovy a vzdělání. Podrobnosti případných změn ve školství bych si nechal na někdy jindy.

Zde bych si dovolil pouze jedno varování: jistě budou mnozí tvrdit, že je třeba opustit myšlení kritické a vrátit se k vyzkoušeným věcem. Avšak řešení je právě opačné. Doposud se kritické myšlení během doby od vzniku filosofie stále radikalizovalo a nyní nás nutně čeká totéž: bude třeba opustit mnohé dogmatické předsudky a vydat se cestou jinou. Již vidím a slyším mudrování různých fanatiků o tom, že svobody má současný člověk až příliš a že jiné hodnoty jsou přece vznešenější. Ovšem ve skutečnosti je třeba svobodu prohloubit a kritické myšlení dále rozvinout (náčrt lze najít v mé knize Smrt: jediná jistota)

Shrnuto: žádný konec nebude; bude naopak nový začátek téměř všeho a tato doba je oněmi změnami již těhotná.

Převzato z blogu autora

Lubomír Stejskal
8. 2. 2025

I v demokracii můžou volby dopadnout špatně.

Aston Ondřej Neff
8. 2. 2025

Třeba mě zažalujou, kéž by mě zažalovali, Okamurovi to vyšlo.

Hyena Neff
8. 2. 2025

V neděli odpoledne krásně svítilo sluníčko.

Lika
8. 2. 2025

Kalendář

Robert Troška
8. 2. 2025

Museli bychom někoho propustit.... Tak to je obrovská tragédie.

Aston Ondřej Neff
6. 2. 2025

Na zadní se proti Evropské komisi postavili ministr průmyslu a ministr životního prostředí.

Aston Ondřej Neff
7. 2. 2025

Přicmrdálky a žalobníky mají přece všichni rádi!

Aston Ondřej Neff
5. 2. 2025

Zkušenosti nevygumovaly myšlenku neutrality z politického slovníku.

Gustav Sitař
6. 2. 2025

„Nebílí“ utlačovaní Američané měli vytvořit základnu Demokratické strany.

Václav Vlk st.
5. 2. 2025

„Čím blíž je zánik říše, tím hloupější jsou její zákony.“ Cicero, 1.st.př.Kr.

Lidovky.cz, ČTK
8. 2. 2025

Čeští hokejisté druhé vítězství na Švédských hrách nepřidali, Finům podlehli 0:3. Všechny trefy...

Jan Kudrna
8. 2. 2025

Má být přímo v ústavě zakotven strop pro veřejné zadlužení, jak slibuje ministr Zbyněk Stanjura?...

kaz Tomáš Kazda
8. 2. 2025

Ester Ledecká je poprvé medailová i na lyžařském mistrovství světa! Ač zajela fantastickou jízdu,...

Miroslav Korecký
8. 2. 2025

Co je dovoleno bohovi z mojí strany, není dovoleno volovi z té konkurenční. Kdo se nám to tu...

Thomas Kulidakis
8. 2. 2025

Jak je předvolební půda nejistá, ba se přímo hýbe pod nohama a každý se bojí zapadnout do tekutých...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz