26.4.2024 | Svátek má Oto


SPOLEČNOST: Zbytečná slova

13.11.2007

Některé poruchy mysli jsou evidentně neléčitelné a nevykořenitelné. Patří k nim víra v komunismus, jejíž představitelé mají - měřeno volebními výsledky - v naší zemi nezanedbatelný počet stoupenců. Těžko se mi věří, že se ještě dnes najdou lidé, kteří jsou ochotni oslavovat Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Už ten název: ta revoluce nebyla velká, i když měla skutečně dalekosáhlé tragické důsledky. V říjnu proběhla pouze podle ruského kalendáře, v západním světě se tehdy psal už listopad. A označovat převrat otevírající cestu k desítkám let bezbřehého teroru za socialistický může snad jen ten, kdo chce socialistickou myšlenku zcela zdiskreditovat.

A přece ještě na konci října 2007 (!) výkonný výbor KSČM tvrdí: „Na základě VŘSR se zformoval společenský systém, který byl první, dlouhodobě životaschopnou alternativou ke kapitalismu, která významně ovlivnila vývoj kapitalismu a blokovala jeho tendence k válce, agresi a sociálnímu útlaku.“ Společenský systém, který se zformoval po zmíněné revoluci, obstaral Rusku a mnoha národům, které měly tu smůlu, že se nacházely v ruské blízkosti, mnohaleté utrpení. Národnostní útlak, likvidace státní suverenity, rozsáhlé vraždění nepohodlných tříd, nahnání milionů lidí do táborů otrocké práce ne proto, co udělali, ale proto, kým byli - to byla sovětská realita, a kdo by to chtěl dnes popírat, staví se do jedné řady s popírači holokaustu. Nejsou to obmyslné pomluvy nepřátel, je to skutečnost doložená statisíci dokumentů a svědectví.

Dlouhodobě životaschopná alternativa ke kapitalismu? Systém, který nedokázal lidem v oprýskaných městech ani dodat dostatek toaletního papíru, že byl životaschopný? Proč se tedy po pár desítkách let zhroutil? A úspěchy socialismu? Stačí se přece podívat, kam to dotáhly za stejnou dobu srovnatelné země, kde to s komunismem nezkoušeli.

Nemluv o provaze v domě oběšencově, praví české přísloví -a bylo by asi rozumnější, kdyby se stoupenci komunismu s pomyšlením na NDR v roce 1953, Maďarsko v roce 1956, Československo v roce 1968 či Afghánistán v roce 1979 „tendencemi“ kapitalismu k agresi moc neoháněli.

A pokud jde o „kapitalistický sociální útlak“, mohli by milovníci ruské revoluce zvednout oči od svých ideologických příruček a porozhlédnout se po světě. Kapitalismus se od poloviny devatenáctého století, kdy psali věrozvěsti socialismu své výzvy, setsakra změnil. Poměry v anglických továrnách, které kritizoval Engels, znějí dnes jako dávné horory - odbory by s někým, kdo by je chtěl znovu nastolit, rázně zatočily. Ostatně by se takový blázen už dávno ani nenašel.

Jsou to nejspíš marná slova, protože víra v komunismus je zjevně iracionální, ale přece jen: neexistuje jediná země, kde by se komunistický systém obešel bez hromadného vraždění, nesnesitelného útlaku a ekonomické bídy či přinejmenším nedostatku. Normálně myslícímu člověku by to stačilo, aby takový experiment uznal za nepodařený a tragický - a hlavně za naštěstí již uzavřenou smutnou kapitolu dějin. Alespoň v Evropě.

LN, 9.11.2007