Začněme tím, proč se kolem těchto automatů vede tolik diskusí. Klíčovým problémem je ten smutný fakt, že si na těchto blikajících přístrojích vypěstuje mnoho lidí závislost, která často končí osobním neštěstím - v lepším případě pouze onoho hráče, v horším případě pak zničeným životem mnoha lidí okolo něj. Hráč, který má rodinu a na hraní se stává závislým, je schopen celou rodinu rozvrátit a vydat se na dráhu kriminálníka, jehož jediným cílem je opatřit si prostředky na další hraní. V oblastech, kde nalezneme vysokou hustotu heren, tak může docházet k nárůstu kriminality. Na léčení závislosti vyvolané hazardem jsou vynakládány nemalé částky, které by mohly být využity k vhodnějším účelům. To jsou pouze některé z argumentů, které se staví proti výherním automatům, resp. hazardu obecně. Toto vše se bezpochyby děje, a proto se množí hlasy, které volají po regulaci počtu výherních automatů či po úplném zákazu jejich provozování.
V roce 2007 proběhl průzkum mezi představiteli českých obcí, který ukázal, že ačkoliv obce získávaly z provozování výherních automatů významné finanční prostředky pro svůj rozpočet, přály si, aby jim dal nový zákon o loteriích do ruky právo veta, pokud jde o instalaci nových výherních automatů na jejich území.
Zkusme se na věc podívat trochu z nadhledu. Proč existuje tolik automatů? Odpověď je naprosto triviální. Je to statek, nebo chcete-li služba, kterou na trhu někdo nabízí. Oproti tomu po této službě existuje poptávka. To je důvod, proč můžeme pozorovat stále přibývající počet výherních zařízení. Kdyby o ně nikdo nestál, těžko bychom něco takového na trhu našli. Tento druh služby je obvykle vyhledáván buď těmi, kteří si chtějí pouze zahrát (ačkoliv se to může zdát trochu pošetilé, jejich cílem není nad automatem vyhrát, ale chtějí se pouze zúčastnit), nebo těmi, kteří chtějí vyhrát (porazit automat). Je veřejným tajemstvím, že na výherních automatech se čas od času vyhrát dá, ale nelze nad nimi vyhrávat opakovaně. Jinými slovy, pokud budete do automatu pravidelně vhazovat 100 korun, pak se s rostoucím počtem opakování hlásí o slovo zákon velkých čísel a vy nazpět „vyhrajete“ dejme tomu 70 % vašeho vkladu (procento záleží na individuálním nastavení automatu). Prakticky ale neexistuje možnost, že byste na automatu mohli dlouhodobě vydělávat; pak by tato zařízení ostatně zcela ztrácela smysl, pro který byla vyrobena – totiž přinést jejich majiteli zisk.
Nyní si představme, že dojde k úplnému zákazu provozování výherních zařízení. Co se stane? Zmizí snad jako mávnutím kouzelného proutku touha lidí si zahrát? A skutečně se tato zařízení ze společnosti vytratí? Odpověď na obě otázky je pochopitelně ne. Zčásti se provozování automatů přesune do šedé zóny ekonomiky (tedy na stejné místo, kde jsou dnes drogy) a lidé budou hrát vesele dál – ačkoliv jistě ne všichni z těch, kteří hráli, když to bylo legální. Zbytek gamblerů si svou touhu po hraní vykompenzuje jinak, a v této souvislosti se dá očekávat, že toto vynucené „náhradní“ chování nebude pro společnost příliš přínosné.
Jako „nejlepší substitut“ výherních automatů se nyní v první řadě nabízí on-line terminály, jejichž počet také rychle stoupá. S nimi mají navíc obce ten problém, že o povolení jejich provozování rozhoduje ministerstvo financí a že odvody za takto provozované zařízení již neplynou do obecní pokladny jako u výherních automatů, ale přímo do státní kasy. Pokud si tak obce mohou zvolit, jaký typ zařízení chtějí mít na svém území, jednoznačně zvednou ruku pro výherní automaty.
Hazard jako celek je v mnoha aspektech velmi podobnou problematikou jako pití alkoholu, kouření cigaret nebo užívání drog. Nikdo přitom neuvažuje o tom, že by se měl prodej alkoholu zakázat, protože jde o - zejména v českých poměrech - společensky populární záležitost. Škodlivé účinky alkoholu jsou přitom stejně jako u hazardu naprosto prokazatelné. Navíc se jedná o mnohem větší počet případů než u hazardu. Mimochodem, když si člověk koupí krabičku cigaret, dozví se okamžitě o negativních účincích kouření na lidské zdraví. Nic takového ovšem u automatů není – žádné varovné nápisy nikde nejsou.
Pokud má mít boj s hazardem, konkrétně s výherními automaty, nějaký smysl, potom je na místě především osvěta využívající účinné postupy odstrašující potenciální zájemce o tento druh „statku“. Podobně jako byla (bohužel nepříliš důsledně) zahájena kampaň proti nezodpovědnému chování řidičů, mohla by existovat její antihazardní obdoba. Samotný prohibitivní zákaz výherních automatů nic nevyřeší. Lidská touha po hraní se pouze buď přesune spolu s automaty do šedé zóny, nebo si nalezne jiný, podobně kontroverzní a škodlivý substitut.
Dovolím si ještě drobnou poznámku na závěr - neplyne část atraktivity těchto zařízení už z jejich samotného názvu? Kdyby se jim říkalo „proherní automaty“ (což by zcela jistě lépe označovalo jejich pravou podstatu), byly by i nadále tak oblíbené?
Centrum pro studium konkurence, Liberální institut