Málo se o tom ví, ale nedávno schválila vláda Strategii rovnosti žen a mužů pro následující dekádu, která obsahuje 434 kroků. Radan Šafařík, který dnes řídí Odbor rovnosti žen a mužů při Úřadu vlády ČR a na dokumentu se spolupodílel, prohlásil v rozhovoru pro Deník N, že v české společnosti je třeba konečně tvrdě zapracovat na rovnosti žen a mužů. Ano, nerovné zastoupení představuje opravdu dlouhodobý problém. Co je ve srovnání s tím nějaká epidemie covidu, která má u nás na svědomí téměř 28 tisíc lidských životů?

Bez kvót se nikam neposuneme

Zmíněný dokument obsahuje kromě mnoha dalších věcí i požadavek na zavedení povinných kvót na zastoupení žen na kandidátkách do parlamentu a do vedení firem. Podle slov Radana Šafaříka „bez zavedení kvót na kandidátní listiny nedosáhneme toho, abychom měli v dohledné době výrazně vyšší zastoupení žen v politice. Navrhli jsme tedy opatření spočívající v novele volebních zákonů.“ Já si ale myslím, že tento způsob zavádění kvót je velmi málo ambiciózní.

Dokonce i sám Šafařík připustil, že „nakonec ve strategii je relativně slabé opatření spočívající v předložení variantního návrhu novely volebních zákonů, který by zaváděl kvóty.“ O návrzích řešení se pak má dle jeho slov dále diskutovat. Dále také zmínil, že se má začít i s přípravou variant zavedení kvót do volebních zákonů s tím, že konečné slovo bude mít samozřejmě vláda.

Návrh je málo ambiciózní

Šéf odboru se také nechal slyšet, že „nízké zastoupení žen je natolik vážným a dlouhodobým problémem, že je legitimní zasáhnout do svobody politických stran a bavit se o kvótách.“ Toto navržené řešení ale zcela určitě nemůže vůbec stačit. Návrh totiž vůbec nepočítá s tím, že voliči nebudou smýšlet dostatečně rovnostářsky a pokrokově. Z různých důvodů proto můžou více kroužkovat pro mužské kandidáty, a v konečném důsledku se pak vůbec nikam neposuneme.

Za takové situace by se samozřejmě mělo zasáhnout také do svobody voličů a nařídit jim, aby při preferenčním hlasování museli povinně kroužkovat mužské i ženské kandidáty, a to samozřejmě ve vyrovnaném poměru. Jelikož mají voliči v parlamentních volbách právo udělit až čtyři kroužky, v praxi by to znamenalo, že by bylo možné dát buďto dva kroužky, nebo čtyři. V prvním případě by jeden připadl na ženskou kandidátku a druhý pro mužského kandidáta. V případě čtyři kroužků by samozřejmě dva musely být pro ženy a dva pro muže. Jiná možnost využití preferenčního hlasování by neexistovala.

Jelikož je strategie pro dosažení rovnosti vytyčená v tak dlouhodobé perspektivě, rozhodně by nemělo zůstat jen u parlamentních voleb či vedení firem. Pro dosažení rovnoměrnějšího zastoupení mužů a žen by kvóty měly být zavedeny na co nejvíce pracovištích. Opravdu žádoucí by byly kvóty např. mezi horníky či stavebními dělníky, kde nyní jednoznačně převažují muži, a také mezi zdravotními sestrami či kosmetičkami, což jsou naopak profese, které stále zůstávají doménou žen. Ideální by samozřejmě bylo na pracovištích zavést kvóty úplně ve všech profesích.

Jedna věc je tedy jasná. Na Odboru rovnosti žen a mužů při Úřadu vlády ČR by tedy měli ještě na mnoha věcech zapracovat. A hlavně pochopit, že dříve či později bude třeba kvóty zavést úplně všude. Jinak se totiž nikdy nepodaří docílit splnění desetiletého plánu dosažení rovnosti výsledků, která je samozřejmě mnohem důležitější, než jaké má kdo schopnosti.

Varování: Článek obsahuje prvky ironie a nadsázky