Klimatičtí aktivisté zahájili akci „Zastavme špinavé prachy“ mající za cíl přimět pojišťovny, aby neposkytovaly svoje služby firmám provozující „fosilní byznys“. Podle mne však přílišnou čistotou neoplývají ani jejich praktiky.

S detaily celé akce se lze seznámit zde. Argumenty pak aktivisté představují v dokumentu „Hazard s naší budoucností“ s podtitulem „Jak české uhelné firmy sabotují řešení klimatické krize – a pojišťovny je drží nad vodou“ (zde). Je velmi užitečné si tento materiál přečíst. Ne, že by obsahoval nějaká zásadní moudra, ale je to vynikající učební pomůcka pro školení pod názvem „Jak oblbovat veřejnost“. Podívejme se alespoň na některé příklady manipulací a vysvětleme si, které techniky aktivisté používají. Pro jejich identifikaci použijme metodiku vytvořenou projektem „Bez faulu“ (zde).

Začněme hned úvodními slovy dokumentu:

„Naše planeta čelí v podobě klimatické krize riziku, jehož naplněním by přestala být obyvatelná. I v lepším případě dojde k přírodním, společenským a ekonomickým kalamitám, jejichž náklady stěží uneseme.“

Toto je přímo ukázkový příklad manipulace nazývané „Apel na strach“ (zde). Jde o způsob prezentace nějakého názoru, který ovšem není podpořen žádným argumentem a při kterém se autor snaží přesvědčit čtenáře o jeho pravdivosti tím, že v něm vyvolává strach. Jde o poměrně běžnou techniku používanou často k ovlivňování veřejného mínění nebo v politice. Autoři projektu „Bez faulu“ ostatně uvádějí i některé příklady manipulativních výroků patřících právě do této oblasti. Je mezi nimi i toto tvrzení Tomia Okamury z roku 2016 týkající se migrační krize:

„Je nutné zabezpečit hranice České republiky. [...] Protože až budou první mrtví v České republice, tak se všichni budou ptát, co jsme udělali, aby se to nestalo.“

Taky vás zarazilo, jak moc si jsou výroky pana Okamury a klimatických aktivistů podobné?

Manipulace strachem je také často doplňována apelem na naléhavost řešení. Tedy něco ve smyslu „je třeba jednat rychle, protože není čas“. Tím aktivisté ve svém materiálu rozhodně nešetří. Slova jako „neprodleně“ nebo různé tvary slov „rychle“ respektive „urychlit“ se v něm totiž vyskytují opravdu hojně.

Dalším použitou technikou manipulace je „Unáhlený závěr“ (zde). Jde v podstatě o falešnou argumentaci, při které se při zdůvodňování příčiny a následku ignorují relevantní okolnosti, případně se uvádějí takové, které naopak relevantní nejsou. Tuto techniku použili aktivisté například v pasáži, kde se snaží vysvětlit vliv pojištění na chování lidí:

„... samo pojištění může měnit chování lidí: s pojistkou může klesnout naše opatrnost, neboť náklady případné škody zčásti pokryje.“

Snaží se tím čtenářům namluvit, že pojištěný člověk se chová podvědomě více rizikově. To je samozřejmě nesmysl. Nebo si snad někdo myslí, že pojištěný kráčí po namrzlém chodníku méně opatrně než nepojištěný? Skutečnost je samozřejmě jiná. Lidé se totiž chovají co nejméně rizikově z prostého důvodu – nechtějí, aby se jim stala nějaká škoda. Plnění od pojišťovny totiž jen zmírní problémy, které s ní mají. Musí třeba opravit poškozený dům, jsou nějakou dobu bez auta, nebo někde leží s nohou v gypsu. Což je nepochybně něco, co si každý z nás rád odpustí. Tedy pokud není stižen nějakou podivnou formou masochismu.

Na konci dokumentu je uveden seznam několika desítek zdrojů, ze kterých aktivisté čerpají a na které v textu odkazují. Vytváří to dojem, že jejich tvrzení jsou podložena fakty. Při bližším pohledu je však zřejmé, že s nimi pracují tak nějak „kreativně“. Ne vždy totiž zdroje obsahují to, co aktivisté tvrdí. Jako například v této pasáži:

„Uhelná komise sice rozhodla, že by uhlí mělo skončit v roce 2038, nicméně realita její názor předbíhá... Energetické firmy však s nejšpinavějším fosilním palivem končí už nyní. OKD, která ještě nedávno plánovala těžit černé uhlí ve Slezsku až do roku 2030, bude s těžbou končit nejspíš už za rok.“

Aktivisté se tu snaží vytvořit dojem, že OKD reaguje na „klimatickou krizi“ tím, že se rozhodla ukončit těžbu už v roce 2022 a přikládají i odkaz na zdroj této informace. Jenomže tam se člověk dozví, že důvodem tohoto kroku je něco úplně jiného – pokles cen uhlí (způsobený částečně i pandemií koronaviru) a s tím související nerentabilita další těžby.

Toto je jen několik příkladů neuvěřitelné manipulace, demagogie a zkreslování faktů, které aktivisté při své argumentaci používají. A pokud oni volí ve vztahu k byznysu bank a pojišťoven adjektivum „špinavý“, je dle mého soudu označení jejich praktik stejným výrazem naprosto namístě. Tito lidé si navíc kladou i cíle politické a netají se tím, že jim jde o změnu společenského systému, odstranění tržního hospodářství a soukromého vlastnictví (psala jsem o tom zde). Jak je vidět, pro jejich dosažení se neštítí žádné hanebnosti.

Podle mne jsou aktivity, které aktuálně směřují na pojišťovny kvůli podpoře „fosilního byznysu“, jenom začátkem. Časem se aktivisté vytasí s tím, že pro splnění klimatických cílů je třeba zastavit létání, a tedy nepojišťovat letecké společnosti. Pak budou tvrdit, že je to stále málo, takže je nezbytné nepojišťovat vozidla se spalovacím motorem. Nakonec budou mít s pojištěním utrum i zemědělci chovající prdící krávy. A až si to aktivisté vyřídí s pojišťovnami, začnou sekýrovat i ostatní...

Myslíte, že přeháním? Nedivím se. Já bych si taky před časem ťukala na čelo, kdyby mi někdo tvrdil, jak budou aktivisté postávat před pojišťovnami a vykřikovat hesla o „klimatickém pekle“...