15.1.2021 | Svátek má Alice


SPOLEČNOST: Zasloužil se o stát...

13.1.2021

Policisté vymáhající právo v ulicích, úředníci snažící se v každodenní praxi rozhodovat v souladu s příslušnými zákony, podnikatelé či živnostníci bojující s daňovou legislativou nebo třeba s ochranou osobních údajů, advokáti domáhající se skutečných či domnělých práv svých klientů nebo také soudci, kteří to všechno musí rozsuzovat... Ti všichni se často ztrácejí v neustále bobtnající a opakovaně novelizované změti naší legislativy.

Každý nový zákon bývá vždy o něco nebo dokonce několikrát delší než jeho předchůdce. Lhostejno, jde-li o občanský zákoník, správní řád nebo třeba stavební zákon. Většina z těch, kdo se zákony pracují, proto pléduje za zpřehlednění a zjednodušení celé té pestré a často nesourodé směsice.

Před dávnými časy na předaleké Sinaji si Hospodin vystačil s deseti „paragrafy“, které jsou dodnes platné a účinné a dodnes nemusely být novelizovány. Jsem právním laikem, myslím však, že Hospodin stanovil, co se rozsahu jednotlivých právních předpisů týče, optimální standard, který ale jeho následovníci v rolích zákonodárců obvykle mnohonásobně překračují.

I v našem právním řádu však nalézáme výjimky. Šampionem býval zákon o fakultativním pohřbívání ohněm z roku 1919 o dvou paragrafech. K němu se později přiřazovaly, co se paragrafového rozsahu týče, zákony o zásluhách (jinou spojitost než počet paragrafů tam nehledám, i když zákony o zásluhách se obvykle týkají osob v pokročilém věku nebo spíše již těch zesnulých). Nejprve šlo o T. G. Masaryka (ještě za jeho života a v době výkonu funkce prezidenta v roce 1930), později o M. R. Štefánika (1990), E. Beneše (2004) a V. Havla (2012).

Zvláště pozoruhodný se mi jeví zákon č. 292/2004 Sb., o zásluhách Edvarda Beneše. Nerodil se snadno, Senátem neprošel, horní sněmovna ale byla nakonec tou dolní přehlasována. § 1 tohoto zákona říká, že „Edvard Beneš se zasloužil o stát.“ § 2 je „technický“, určuje, že „tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.“

V případě Edvarda Beneše je však těžké říct, o který stát se měl zasloužit. Česká republika, která vznikla 45 let po Benešově smrti a jejíž parlament zákon schválil, to jistě nebyla... Ano, ke zrodu samostatného Československa Edvard Beneš nepochybně přispěl. Také se ale svou politikou v pozici dlouholetého československého ministra zahraničí (1918 – 1935), když nedokázal pro Československo zajistit takové spojenecké vazby, aby nemohlo být v Mnichově jen tak ponecháno napospas Hitlerovi, zasloužil také trochu o Německo, resp. o rozšíření území Třetí říše o české pohraničí. Možná se svou abdikací v říjnu 1938 zasloužil i o Slovenský štát – ale to asi opravdu jen trošičku (a i kdyby, Slovenský štát to stejně nedocenil a v dubnu 1939 si schválil zákon o třech paragrafech, podle nějž se o něj, resp. o slovenský národ, zasloužil Andrej Hlinka). Práce v odboji šla Edvardu Benešovi nejlépe. Tak, jako přispěl ke vzniku Československa v roce 1918, zasloužil se o jeho znovuzrození v roce 1945; na podobě, v jaké bylo Československo po válce budováno, má Beneš velký podíl. Byl jedním z hlavních protagonistů odsunu německého obyvatelstva, byl poměrně vstřícný vůči komunistům. Přijetím demise nekomunistických ministrů v únoru 1948 se zasloužil také o komunistické či spíše socialistické Československo, které bylo pilně budováno následujících 40 let (jako socialistické oficiálně od roku 1960). Na tomto stručném a nikoli docela reprezentativním vzorku je vidět, že těch zásluh bylo mnoho a že byly velmi různorodé. Laskavý čtenář nechť si vybere sám, pro které ze zásluh o který stát bude Edvarda Beneše ctít či zatracovat.

Edvard Beneš byl podle mého názoru sice zdatným politikem, nikdy ale nedorostl formátu velkého státníka. Byl spíše vlečen událostmi, v jejichž rámci dokázal lépe či hůře manévrovat, než že by byl osobností, jež určuje agendu a stává se vzorem a legendou. Bahnem první poloviny 20. století se brodil, jak uměl, dokud jej toto bahno jako nemocného a zlomeného muže na podzim roku 1948 nadobro nepohltilo. Edvard Beneš je nepochybně významnou postavou našich novodobých dějin. Nemyslím si ale, že je moudré jeho zásluhy „o stát“ kodifikovat formou zákona.

A poučení z toho všeho? Zdá se, že naši zákonodárci se v tomto ohledu už poučili – zákon o zásluhách Václava Havla neříká o státu vůbec nic. Podle tohoto zákona se Václav Havel „zasloužil o svobodu a demokracii“.

A ještě jeden postřeh na závěr. Stovky a tisíce paragrafů jsou příliš. Dva ale můžou být někdy zoufale málo a nejasnosti mohou vzbuzovat stejně jako ty tisíce. On ten Hospodin na Sinaji tehdy asi opravdu věděl, co dělá.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.