8.12.2019 | Svátek má Květoslava


Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

 0
Jste přihlášen jako


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

Zbývá 2000 znaků nebo 10 odstavců.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
22.4.2009 10:14

Re: Laciná sentimentalita . . . .

Přesně tak.

Ačkoli pan Pašek, jestli se nemýlím, žije v USA a tam to asi bude vypadat jinak, tady u nás se ten, kdo se rozhodne starat se o nemohoucího člena rodiny a umožnit mu, aby dožil v domácím prostředí a ne v léčebně dlouhodobě nemocných, a zároveň nemá dost peněz, aby si najal placenou ošetřovatelku, v podstatě odepsaný. Znamená to dát výpověď v práci (tudíž drastické snížení příjmu a nedůstojné žebrání o příspěvek od tatíčka státu), a pak se postupně propracovávat k naprostému fyzickému i psychickému vyčerpání, prakticky bez možnosti oddychu. Bez ohledu na to, že tomu státu ušetří spoustu peněz, bez ohledu na etickou stránku věci (že je pěkné, když se o vás děti na stará kolena postarají a neodloží vás jako nepotřebný krám, který už nemůže sloužit, tak co s tím), je to pro ně po všech počitatelných stránkách (finance, zdraví) strašlivě nevýhodné. A tu nepočitatelnou stránku pan Pašek odmítá jako lacině sentimentální.(Y)

22.4.2009 10:37

Re: Laciná sentimentalita . . . .

Mám moc ráda argument, jak pečující ušetřil státu spoustu peněz...Ti lidé prostě nechtějí dát člena rodiny do ústavu - je to jejich soukromá věc. A musejí počítat s náklady, omezeními atd.

A co matky? Porodily též z vlastního rozhodnutí...jsou to hrdinky, které šetří státu peníze, protože nedaly děti do děcáku?;-)

22.4.2009 10:51

Re: Laciná sentimentalita . . . .

Samozřejmě, že je to argument, navíc dost platný.

Většina lidí totiž své nemohoucí příbuzné do té LDN nakonec dá. Stejně tak jako celou řadu dětí, které se narodí postižené (analogie se zdravým dítětem je, vážená dámo, hodně mimo mísu).

A to ne proto, že by je to nějak zvlášť těšilo, ale proto, že je taková péče pro ně dlouhodobě neúnosná (zvlášť pokud jsou na to třeba sami). Jistě, je to jejich soukromá věc. Ale podmínky jsou nastavené tak, že ústav je z racionálního hlediska mnohem výhodnější, než se vzdát zaměstnání a utírat doma dědečkovi pos*ný zadek (za naturalismus se neomlouvám, prostě to tak je).

Ty ušetřené peníze by měly být sakra argumentem pro stát, který pretenduje na titul "sociální". Jejich část by se totiž dala investovat do různých pečovatelských a respitních služeb, které by umožnily pečujícímu dál chodit do práce, jednou za rok třeba odjet na dovolenou (kterou vzhledem ke svému nasazení potřebuje jako sůl).

Proč by měl někdo počítat s náklady a omezeními, když ho za to systém bude tvrdě sankcionovat, naopak ho zvýhodní v případě, že ty náklady a omezení akceptovat odmítne, To může udělat leda nějaký "pomatenec".

22.4.2009 11:06

Re: Laciná sentimentalita . . . .

Připomínáte mi starší dámu, která mne vždyky dovedla šokovat tím, jak všichni mrzáci patří za zeď, protože na ně není hezký pohled. Budiž, asi jste tak byla taky vychována.

Tím pádem asi netušíte, že jakkoliv postižený člověk vnímá okolní zájem a pohodu, dokáže pocítit radost z doteků. A dokáže se rozvíjet, což v ÚSP bývalo vyloučeno. Abych nemluvila obecně: Dítě s Downovým syndromem lze vychovat až k úplné sebeobsluze a soběstačnosti, takže se postará o domácnost, případně i trochu vaření zvládne. Pokud zůstane v rodině. Pokud to nevíte, tak díky takovým hazardérům, co Vás obtěžují svou odvahou, má Česko i basnířku, právě s Downem.

Stejně tak se zjistilo, že vysoké procento kombinovaně postižených mohlo mít skoro normální život, pokud by byly jako miminka nikoliv odložené do ústavu, nýbrž rehabilitované Vojtovou metodou. Což se týká i mne osobně. Náznaky doporučení na odložení syna jsem smetla ze stolu, cvičila - dnes sportuje a studuje VŠ.

Další proceno mentálně postižených mívala na svědomí porucha metabolismu, coeliakie. Stačí bezlepková, případně ještě přísnější dieta, a je zachráněná inteligence. Tady o fyzické postižení nejde, děti vyjdou školu a studují, někdy už po pobertě mohou dietu zmírnit nebo opustit.

Nemocné a postižené děti nejsou smetí a nepatří vymést z domovů. ÚSP mají být především službou odlehčovací nebo jednou z posledních možností.  

22.4.2009 12:16

Re: Laciná sentimentalita . . . .

Račte se uklidnit, dámo. Do vašich problémů mi nic není, já psala jen o tom, že argument šetřím státu peníze prostě neberu.

Až bude dotyčný argumentovat slovy: Šetřím svoje nervy a city, protože nemám to srdce odložit vlastní krev do ústavu...bude to podle mě kulantnější - i zcela pochopitelné. Protože to nezavání vydíráním, citovým ani finančním.

Kdo patří za zeď či kdo je smetí, to nechám na vás - patrně se o tom ráda bavíte. Zkuste to ale beze mě. Předem díky.

22.4.2009 12:21

Re: Laciná sentimentalita . . . .

Ale ten stát by je měl brát, protože stát by měl uvažovat ekonomicky, a pokud ho nějaké řešení přijde laciněji a navíc je ještě etičtější, tak proč ho krucipr*l nevyužije?

A "šetřím svoje nervy" - je vidět, že jste se o žádnou vlastní krev starat nemusela, jinak byste věděla, že je to o všem jiném, než o šetření nervů. ;-€

22.4.2009 15:04

Re: Laciná sentimentalita . . . .

Šetřím svoje nervy mělo vyjádřit, že je člověk spíš v klidu, pokud má dotyčného na očích a nemusí se strachovat, co se s ním v ústavu děje.

Zajímavé, jak jste všichni hned osobní...

22.4.2009 15:13

Re: Laciná sentimentalita . . . .

pochopte ale, že stát může oprávněně prohlásit, že mu do vašich nervů nic není, ale na ekonomické hledisko by slyšet měl, když už mu jednou odevzdáváme nezanedbatelné procento našich příjmů.

Tady se nejedná ani tak o klid duše toho pečujícího (koneckonců kdo to opravdu chce udělat, ten to udělá, i kdyby to bylo sankcionované, jako v té staré pověsti o synech, kteří schovali starého otce do krechtu, když vyšlo nařízení, že všechny staré lidi je nutné utratit, a jak se pak dědek mladému modernímu králi hodil, když lezly tlusté do tenkých), ale o smutný fakt, že podmínky pro takové lidi jsou nastavené tak likvidačně, že to udělá mnohem míň těch "nerozhodnutých", protože před sebou vidí perspektivu vlastního zničeného života. Už chápete?

22.4.2009 15:19

Re: Laciná sentimentalita . . . .

No jestli si myslíte, že péče o nemohoucího starého člověka nebo o postižené dítě je nějaká rekreace pro nervy, tak je asi opravdu těžké se s vámi o tom bavit.

Navíc naštěstí žijeme ve společnosti, která opuštěné děti, postižené děti a bezmocné dospělé nelikviduje, ale financuje pro ně ty ústavy. Takže každý, kdo se o takové lidi stará za mnohem menší peníze doma, prostě opravdu šetří státu výdaje. S tím nemají city nic společného.

22.4.2009 18:31

Re: Laciná sentimentalita . . . .

... a přesně v tom duchu si stát spočítal, že se mu vyplatí lidi motivovat, aby méně mohoucí nechali u sebe. Proto byly zavedeny příspěvky na péči, u prvních dvou stupňů se proti předchozí "bezmoci" zvedla částka na čtyřnásobek. U ležících je to až 11 tisíc, což v chudší oblasti může být čistého o dost víc, než výdělek. Právě, že ekonomicky stát počítá. Když už jsme se zavázali, že budeme dělat leccos jako v unii, tak náklady na domova pro seniory ještě porostou. Počet ošetřujícího personálu máme totiž velice, ba přímo ostudně  nízký. A ergoterapeutů sotva čtvrtinu. A tak dále. Domovy mají sloužit také hlavně těm nejbezbrannějším, takže třeba bytovou situaci a kulhavou babičku už jen tak snadno nevyřešíte - leda v soukromém nebo městském zařízení. Za draho.

22.4.2009 15:11

Drobná oprava

V citovaném případě nešlo o členy rodiny, ale o pěstounskou péči. Ta paní mohla opuštěné děti sentimentálně politovat a jít si svou cestou. Hm? Za to, že to neudělala, byla "po zásluze potrestána". A to se autor snažil sdělit - IMHO správně.

22.4.2009 15:13

Re: Drobná oprava

patřilo tomu sladkému nicku "dulcibelka".

22.4.2009 17:26

Re: Drobná oprava

Přesně tak - šlo o pěstounskou péči. A paní si zjevně nabrala víc, než unesla...Jako každý zodpovědný dospělý člověk neseká děti jak na běžícím pásu, ale většinou má jich jen tolik, kolik jich předpokládá uživit. A přitom samozřejmě ještě pracuje...Dvanáct dětí je už trochu moc - ale najdou se i ženy, které jich téměř tolik porodí a vychovají.A stejně tak  si musejí být vědomy toho, že za život, strávený tzv. v domácnosti, jim extra velký důchod nepřipadne a do práce je po tolika letech taky nikdo nevezme...Zmíněné podnikání se taky nevyvedlo už spoustě z nich - a nárokují si snad něco od státu?

Mimochodem: "Pečuje-li pěstoun alespoň o 3 svěřené děti nebo o alespoň jedno svěřené dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II., III., IV., činí odměna pěstouna za kalendářní měsíc součin částky životního minima jednotlivce a koeficientu 5,50, přičemž s každým dalším dítětem svěřeným do péče odměna pěstouna dále roste. "  Plus samozřejmě příspěvek na úhradu potřeb každého dítěte, to je navíc. Patrně to nebylo na vilu s bazénem a dovolené na Tahiti, ale zas ne tak černé, jak naznačuje autor.

Ne že bych zpochybňovala zásluhy pěstounů, ale měli by si sami položit otázku, kolik toho zvládnou. V poslední době třeba taky ti Rosnerovi...

22.4.2009 17:47

Re: Drobná oprava

R^

22.4.2009 18:35

Re: Drobná oprava

Nemluvíme tu ale náááhodou o době dosti minulé? Vaše údaje jsou současné. Ta paní měla po 25 letech ještě tu smůlu, že chvíli visela v luftě (mno, podnikala) a teprve teď je v důchodu. A během 25 let neměla v baráku 12 dětí najednou, ale průběžně. V různém věku, s různou potřebou péče. Pokud některé bylo nemocné, na PnP nárok neměla, ten je zaveden až od r.2007 a předtím bezmocnost dělala pár stovek.

22.4.2009 20:06

Re: Drobná oprava

V té době minulé pobírali pěstouni odměnu a příspěvek na potřeby dítěte taky - samozřejmě adekvátní k tehdejším příjmům! Máme snad žalovat stát, že jsme měli v době minulé nízké platy?

Ale je to pořád dokola...Stejně nevíme, jaké má paní vzdělání, proč ji nevzali například ani do pokladny samoobsluhy...a za podnikání si ručí sama, to dá rozum. Když ta odměna byla tak nízká, proč si nevzala jen třeba pět dětí, po jejichž odchování by měla víc šancí na pracovním trhu? Atd., atd. Článek je polovičatý a my se tady dohadujeme o ničem, pozadí neznajíce. Na námitku, že se dohadujeme o výši odměn, předem odpovídám, že jsou patrně nízké. Také platy ošetřovatelek, profesionálních pečovatelek...nakonec i těch pokladních v sámošce. Všechny profese jsou potřebné, viďte. Nicméně nemůže mít každý příjem špičkového chirurga ;-)

22.4.2009 9:59

Re: Pomatená ženská, a takovým není ani rady ani pomoci . . .

Pane Pašku, styďte se. Škoda, že tu není blicí smajlík.

Tohle téma se mě bytostně dotýká, protože jsem taky takové dítě, které by se bez pomoci takových "pomatenců", kteří se neohlíželi, co z toho budou mít, dostalo do děcáku. Občas sem píšete pěkné příběhy o svém dětství a rodině, takže vás asi nemusím poučovat o tom, jaký je rozdíl žít obklopen milujícími lidmi versus studený odchov státu.

Děkuji Pánu Bohu, že moji pěstouni (kteří za to mimochodem taky neviděli ani korunu, naopak na mě dopláceli ze svého) nenapadlo uvažovat tak, jako uvažujete vy (napřed si od státu zajistím smlouvu o prachy, a pokud stát nedá, tak si parchante vyrůstej v děcáku, mě nezajímáš). Protože zatímco pro vás jsou to jen teoretické tlachy, pro mě to byl rozdíl, který v dobrém ovlivnil celý můj pozdější život.

(Y)

22.4.2009 10:15

Re: Pomatená ženská, a takovým není ani rady ani pomoci . . .

Pane Houba,

jsou rodiny, které si adoptují děcko a od nikoho nic neočekávají . . . 

Ta ženská o které je tady psáno si jich nabrala 12 . . . což je jako mini-děcák. Jakou péči, čas a lásku jim tak utahaná a unavená asi mohla dávat ?

22.4.2009 10:51

Re: Pomatená ženská, a takovým není ani rady ani pomoci . . .

Bylo to během 25 let, starší už mohli pomáhat s výchovou mladších. Když jsem já jednala o pěstounství, rovnou mi nabízeli, že by mi k malým dětem našli vhodnou holčinu kolem dvanácti, co by mi pomáhala... Tak to bývalo. Vlastně jen stálá rodina s více dětmi, průchozí, jak ty první odcházely. U schopných lidí to byla, bohužel, normální "vytěženost".  I v tom se ukazuje systém a jeho vyčůranost. U adopcí je to trochu jiné, tam dostanete dítě malé, právně volné, s minimálním poškozením z pobytu v ústavu. Rodina má běžné úlevy a výhody jako jiná rodina - v té době i odpis z manželské půjčky, mohla žádat o větší byt., do důchodu šla matka dříve, zatímco až dnes se počítá deset let výchovy u opěstouna... To dítě adoptované je vlastní se všemi právy a povinnostmi. Dítě v péči je pouze svěřené, může být štváno rodiči proti pěstounům, pěstouni měli vždycky i funkci psychoterapeutickou... jsou to dva rozdílné světy.

22.4.2009 10:59

Re: Pomatená ženská, a takovým není ani rady ani pomoci . . .

Máte pravdu, starci a stařenky jsou něco jiného. Ale i o zaměstnancích domovů důchodců by kdekterý blbec mohl říct, že jsou pitomí, když dělají těžkou práci za pár korun.

22.4.2009 11:06

Re: Pomatená ženská, a takovým není ani rady ani pomoci . . .

To neříkám . . .  ale je to nabídka a poptávka . . .  nikdo jim nedrží pistoli u hlavy, že tam musí pracovat a nesmí si hledat lépe placení zaměstnání . . .

22.4.2009 11:10

Re: Pomatená ženská, a takovým není ani rady ani pomoci . . .

Jak vidím, kdo chce, tak pochopí, co jsem myslela, naprosto bez problémů ;-) Hezký den!

22.4.2009 11:36

Re: Pomatená ženská, a takovým není ani rady ani pomoci . . .

Ale dobře je tam plete. Ale to vy nepochopíte. Jako ten mladík, kterého jsem požádal, aby uvolnil místo té opravdu velmi staré paní (mimochodem: vyhrazené). Vstal. Ale nazapomněl se mě zeptat, proč se pletu do věcí, do kterých mně nic není.  Moji poznámku, že až se vybourá v autě pojedu kolem, ani si ho nevšimnu (abych se nepletl do věcí, do kterých mně nic není) koukal vyjeveně. Nechápal. Stejně, jako vy nechápete, že je to stejná obětavost,  starat se o děti jako o nemohoucí starce.

Jo - a jak se stará ten "stát"?  On má ručičky, takže dítě přebalí, nakrmí, vykoupe?  V těch domovech se starají obdobní blázni.

A vás lituji. když vás vaši rodiče (taky blázni, když si vás pořídili, ne?) nenaučili ani minimální empatii.

22.4.2009 16:25

Re: Pomatená ženská, a takovým není ani rady ani pomoci . . .

Mášto v hlavě páté přes deváté . . .

Ušetřila státu 44 miliónů a hajzlové, ani medajli za 10 korun jí nedali . . .  . je podstata článku. 

Potom si půjčila prachy na podnikání, dotáhla podnik na buben = bankrot a ten blb, který jí  prachy půjčil chce zpátky svoje peníze. 

Já mám empatie plný žebřiňák, jenomže tu si nikdo nemůže odnést do banky zaplatit dluhy . . . .

22.4.2009 20:04

Re: Pomatená ženská, a takovým není ani rady ani pomoci . . .

Houbeles máte. O tohle přece vůbec nešlo. Jasně, že věřitele nezajímá a zajímat nemusí, že předtím byla pěstounka, věřitel není zaopatřovací ústav a těžko mu to vyčítat. Ostatně mu to ani nikdo nevyčítal.

Co mně osobně a asi i dalším lidem tady vadí, že ta ženská vykonávala záslužnou činnost, ze které měl prospěch i stát, a na kterou by většina z nás, co tu jsme, včetně mě neměla koule, ale když jí pak bylo ouvej, stát se na ni vykašlal, takže aby se uživila, musela se pustit do něčeho, na co zas ona neměla buňky, zčásti zřejmě proto, že si pečováním o děti prokaučovala kvalifikaci a zdraví. Připadá vám to fér?

22.4.2009 20:41

Re: Pomatená ženská, a takovým není ani rady ani pomoci . . .

Ona nemá manžela? Ten stát, co se na ni vykašlal, vyplácí důchod (pokud máte odpovídající věk), nebo invalidní důchod (pokud máte natolik prokaučované zdraví), nebo i vdovský důchod. Ve všech případech musíte splnit dané podmínky, které platí pro všechny stejně. Kolik výjimek byste chtěl, případně která povolání byste označil za záslužná, a která nikoliv?

22.4.2009 8:45

Re: Pomatená ženská, a takovým není ani rady ani pomoci . . .

Pane Pašku ???? 8-o8-oRvRv

22.4.2009 8:16

Jako vždy.

Volit se budou zase voli!

22.4.2009 8:53

Re: Jako vždy.

A  poslanec, nebo vůl má za ušima! Většinou vědí, že za dobrotu na žebrotu se říká a každý dobrák má tendenci ztrestat se sám, tak proč mu v tom bránit? Holt vlčí společnost má svá doporučení a pravidla.

22.4.2009 8:06

Každá mince má rub i líc.

Přes tuto velice úctyhodnou a záslužnou práci s výchovou dětí tato paní se k dluhúm z podnikání dopracovala vlastním přičiněním. Je to sice smutný, bohužel velmi jímavý příběh. Domnívám se však, že pěstounství  a výchova  nezakládá právo nasekat dluhy a neplnit  závazky splácení.