SPOLEČNOST: Zase se to zvrtlo
Vzpomíná si ještě někdo, proč se v devadesátých letech naléhavě volalo po zákonu o exekucích? Bylo to v době, kdy si ledaskterý "podnikatel" bral úvěr, který pak nesplácel, a přitom si žil jako jistý příslovečný sudokopytník v žitě. Tehdy asi nikdo nečekal, že exekutoři se nestanou postrachem nepoctivých podnikatelů, ale různých černých pasažérů MHD. Nemám žádné statistiky, kolik oněch nepoctivých podnikatelů bylo po zásluze potrestáno; exekuce se ale staly výnosným byznysem pro armádu exekutorů a právníků. Jistě, načerno se jezdit nemá, nicméně obávám se, že to, co vzniklo, není to, co jsme původně chtěli.
Nu, každý slušný a prozíravý člověk si přál, aby soudní moc byla skutečně nezávislá na moci výkonné a aby moc výkonná nemohla ovlivňovat státní zástupce a policii. Stalo se – a prvnímu premiérovi, který policii nijak neovlivňoval, nyní hrozí dokonce snad i trestní stíhání. Člověk maně vzpomíná na Zemanův Bamberg, na Klausovy štědré dárce z Mauritia a jiných destinací, na Grossův zázračně vydělaný stamilion – a nestačí kroutit hlavou.
Rozpaky nad tím, že státní zástupce Ištvan se rozhodl kriminalizovat tzv. "rozdávání trafik" a tím napadnout běžnou politickou praxi, už vyjádřil kde kdo. A mnozí politici i komentátoři vyjádřili obavy, že to může skončit velmi nedobře. Problém je totiž v tom, že – na rozdíl třeba od otázky, zda peníze byly či nebyly vráceny – nelze vést jasnou a všem srozumitelnou morální čáru, která by oddělovala korupční jednání od běžné a nezbytné politické dohody. Státní zastupitelství se zde vydalo na hodně tenký led. Jistě, pánové Šnajdr, Tluchoř a Fuksa mi jsou nesympatičtí už od pohledu. Jejich postoje a počínání mi připadalo odporné. Vnímal jsem, že je jaksi "za čárou", ale tuto "čáru" musím dát do uvozovek, protože to není a zatím nikdy nebyla žádná objektivní veličina.
V současné krizi použilo vícero komentátorů obrat "nechci moralizovat, ale…" nebo něco podobného. Je ale moralizování skutečně nepatřičné? Počiny pánů Tluchoře, Fuksy a Šnajdra si přece zasluhují zhodnocení morálního, nikoli trestněprávního. Všem těm, kdo "nechtějí moralizovat", bych rád připomenul, že morální úvahy nejsou nějakým kapricem. Společnost bez morálky dlouhodobě existovat nemůže. Pokud se o to pokouší – a to je zřejmě případ společnosti české – může nastat právě to, co se nyní děje: Namísto morálky nastupuje policie.
Tam, kde lidé nechtějí rozumět ústavě a zákonům, tam, kde je neustále nějak ohýbají, ne-li přímo obcházejí, nezbývá než zákony stále více precizovat. Čím méně je morálky, tím více je třeba zákonů. Kdybychom měli více takových prezidentů, jako byl Václav Klaus, který ústavu rád natahoval, musela by být ústava novelizována a formulaci "prezident jmenuje" by musela nahradit formulace "prezident neprodleně jmenuje" nebo dokonce "prezident do deseti dnů jmenuje" apod.
Když lidé opustí morálku a začnou zesměšňovat morální úvahy, upadnou buď do cynismu, nebo začnou vymýšlet legislativní úpravy, které ve skutečnosti sešněrovávají život. Odtud různé "deklarace práv", z nichž mnohá jsou nevynutitelná, odtud různé "kvóty pro ženy" apod.
Vraťme se k současnosti. Buď státní zástupce Ištvan s kriminalizací "rozdávání trafik" neuspěje a celá věc se pak bude jevit jako hodně velké plácnutí do vody, nebo uspěje, tj. soud mu dá za pravdu, ale to bude ve skutečnosti znamenat konec politiky v klasickém pojetí. Demokratická politika se totiž neobejde bez uzavírání kompromisů, které obě strany považují za pro sebe více či méně výhodné. "Rozdávání trafik" je diskutabilní právě proto, že se jedná o jakési zneužívání principu, který je v zásadě přijatelný, ba nezbytný. Je to tedy věc míry, nikoli principu.
Současný marasmus je důsledkem toho, že společnost v otázkách morálky nemá jasno. Morální otázky je třeba promýšlet, je třeba o nich vést diskusi, v níž diskutující otevřeně odhalují principy, z nichž vycházejí. Pokud je každý, kdo si morální otázky klade, ihned odsouzen jako "moralista", který bude patrně pokrytcem, těžko můžeme najít nějakou společenskou shodu. Není divu, že naše společnost je zoufale rozpolcená.
S tím souvisí otázka rozumné uvážlivosti a úměry. Má pan státní zástupce Ištvan promyšleno, k čemu mohou jeho kroky vést? Naše politické prostředí jistě potřebuje kultivovat, ale nepotřebuje rovnou zrušit. Pokud aktivity státních zástupců povedou k tomu, že Petr Nečas bude kriminalizován, zatímco Stanislav Gross si bude vesele užívat svých milionů, cynismu v naší zemi rozhodně neubude. Skutečnost, že pánové Rittig a Janoušek se nyní spokojeně koupou v moři, zatímco Petr Nečas se "koupe" v průšvihu, v rozumném člověku žádnou radost neprobouzí.
Institut Williama Wilberforce