Měsíc, který právě končí, byl oficiálně zasvěcen obětem komunismu. Nepochybuji o tom, že komunistická diktatura vykonávající svou moc v Československu celá desetiletí vrhla na celou naši společnost tak dlouhý a tak temný stín, že následky pociťujeme dodnes. Není divu, vždyť poznamenala všechny oblasti společenského života. Osudy přibližně 450 000 lidí pak zasáhla tím nejhorším možným způsobem: vzala jim léta života a často trvale poškodila zdraví...

Celému tomuto obrovskému zástupu živých i mrtvých bychom měli poděkovat. Poděkovat za zcela mimořádnou oběť, kterou se zapsali do dějin našeho národa. Právě v lidech persekvovaných a pronásledovaných pokračoval masarykovský zápas za svobodu a demokracii.

Ten zápas na sebe bral různou podobu a určitým způsobem vlastně trvá dodnes. O kvalitě naší dnešní demokracie můžeme mít různé pochyby. Někteří se dokonce domnívají, že se zhoršuje. Já si to nemyslím. Po všech těch zvratech a převratech, jež naší novodobou státností otřásaly od jejího vzniku, se nám ji poprvé právě nyní podařilo všestranně zakotvit v nejrozvinutějších strukturách západní civilizace. To, že se to povedlo, za to v mnoha ohledech vděčíme právě lidem, kteří v hodnoty této civilizace a kultury nepřestali nikdy věřit a také proto se dostali do konfliktu s diktaturou. Právě političtí vězni představují pádný argument pro naše humanitně demokratické a evropské směřování. Z morálního a dějinného hlediska mají zásluhu rozhodující.

Dvacáté století, které máme za sebou, bylo stoletím fascinujících rozporů. Na jedné straně bylo stoletím závratných objevů a na druhé stoletím koncentračních táborů, nucených prací, takřka průmyslového vraždění. Ale bylo také stoletím několika velkých politických vítězství demokracie ve světě. Je naší povinností zprostředkovat jeho obraz nezkresleně a v úplnosti příštím generacím. Nastal čas zabývat se naší společnou pamětí. Proto jsem rád, že Konfederace politických vězňů získala cenu Ministerstva zahraničí Gratias agit za šíření věhlasu naší země v zahraničí. Tato cena znamená, že si náš stát plně uvědomuje, jakými lidmi a jakými činy se může a má prezentovat v zahraničí. Stejně tak stojí za uznání, že v srpnu minulého roku vláda schválila poděkování sudetoněmeckým antifašistům za jejich věrnost republice a vyčlenila třicet milionů korun na dokumentační projekt jejich osudů.

Dovedu si představit, a rád bych se o to osobně zasadil, aby například Ústav soudobých dějin obdržel obdobné finanční prostředky a mohl se podobně věnovat i dokumentaci a zpracování historie obětí komunistické diktatury.

Žijeme v zemi, které se dnes nedaří špatně, a bude tomu tak i v budoucnu, pokud nepropadneme nesmyslným experimentům. Když to srovnám s minulostí, zaujali jsme pevné místo ve vlídném evropském domě a tak tomu bude i v budoucnosti, nepřipustíme-li, aby do něj byl vnesen rozvrat. Musíme být schopni včas rozpoznat, co ohrožuje svobodu a demokratické hodnoty. Těm, co to zažili a jsou očitými svědky, musíme naslouchat. Je naší povinností pochopit příběh, kterým jsme prošli, je naší povinností o něm mluvit.

předseda Poslanecké sněmovny