Běženci prchající do Evropy usilují především o své sociální zabezpečení

Otázka lidských práv je v poslední době v českých sdělovacích prostředcích velmi frekventovaná, neboť pokusy o její řešení se hodí k nejrůznějším příležitostem. Tam, kde se namítá opouštění „havlovského“ pojetí naší zahraniční politiky (diskuse Drulák–Přibáň), kde je třeba komentovat cestu prezidenta do Číny (aktuální publicistika), nebo dokonce varovat před ústavním pučem, který prý chystá současná vládní koalice (Jan Kalvoda: Politruci jsou zpět , LN 24. 10.). Jde o stále stejnou otázku: jsou si některá lidská práva „rovnější“ než jiná? Že v současném světě jsou ona zbožněná základní lidská práva zcela rovnocenná právům sociálním, že jedny bez druhých jsou nereálná, si nemyslí jen „fungl noví i staří emeritní stalinisté“ nebo „politruci“, jak soudí Jan Kalvoda. Ti, kdo tak soudí, možná jen realističtěji posuzují svět.

Současná i historická realita, pokud jde o to, co nazýváme lidskými právy, by neměla být přehlížena. „Bastila nepadla pro právo na vánoční kolekce od odborové organizace či pětitýdenní dovolenou,“ tvrdí sugestivně pan Kalvoda. To jistě ne. Ale domnívat se, že Pařížanům, kteří zaútočili na Bastilu, více vadilo to, že dosud neexistuje později přijatá Deklarace práv člověka a občana, než to, že patřili spolu s 98 procenty obyvateli státu ke „třetímu stavu“, který musel platit vysoké daně a robotovat, zatímco zbytek společnosti žádné daně neplatil a žil v přepychu, je nepatřičné. Když totiž zjistili, že kromě nabytých práv „člověka a občana“ se na jejich životě nic nezměnilo, změnili revoluci (deklarace nedeklarace) v krvavou jakobínskou diktaturu, což vedlo později k obnově císařství. Napoleonského a posléze i znovu bourbonského…

Jen ten, kdo nevidí realitu současného světa, může tvrdit, že „čínský rolník používá obyčejný selský rozum a ví, že bez základních práv a svobod, jakými jsou svoboda projevu a shromažďování nebo právo na řádný soudní proces, se nemůže dovolat ani žádných sociálních práv…“ (tedy Jiří Přibáň). Přehlíží totiž, že afričtí a asijští běženci přicházejí do Evropy proto, že usilují o ekonomické zabezpečení, tedy o získání stejných sociálních a ekonomických práv, jakými disponují Evropané. A kupodivu nesklánějí se s obdivem před úrovní našich základních práv. Uchovávají si vlastní, která s těmi našimi jsou často v příkrém rozporu. A staví nás – mimochodem – před velmi aktuální a současně obtížně realizovatelný požadavek tolerovat to, co považujeme, právě s ohledem na ta naše základní lidská práva, za netolerovatelné.

Autoři Všeobecné deklarace lidských práv před 70 lety netušili, že dnes budou existovat státy zajišťující svým občanům vysokou materiální úroveň života i bez existence toho, co nazýváme „základní lidská práva“. A naopak, že sama existence těchto práv nebrání vzniku milionů bezdomovců, beznadějně chudých a stále se prohlubující a stále nebezpečnější sociální nerovnosti. Přestaňme proto klást nesmyslné otázky typu: je obchod víc než lidská práva? Otázka ani případná odpověď nemají dnes žádný praktický smysl…

Autor je zástupce ombudsmanky

LN, 11.11.2014