Je před volbami a všechny politické strany se předhánějí v signalizaci vlastní politické kredibility. Kredibilitu budoucích vlád se politické strany kromě jiného snaží zabezpečit sliby o tvrdém boji proti korupci. Korupce v České republice není nijak výjimečným jevem. Zdá se ale, že se z korupce stává problém naléhavý. Potíž bohužel je, že sliby politických stran o tvrdém boji proti korupci problém korupce nevyřeší.

Transformace české ekonomiky ukázala, že není možné realizovat systémovou změnu bez toho, aby se transformovala vláda. Korupční skandály transformačních vlád a také korupční skandály vlád, které pravicový způsob transformace kritizovaly, a dále korupční skandály proevropských vlád, které věřily tomu, že evropská legislativa vyřeší vše, s tím, že tlak zájmových skupin, jako jsou odbory, domácí monopoly, exportéři, zemědělci nebo prostě polostátní podniky závislé na státních zakázkách, nikdy neustal, jsou důkazem toho, že politické rozhodování vlády není tak idealistické, jak si mnozí ideologové demokracie představují. Přesto se objevují politici, kteří populisticky nebo nepoučitelně věří tomu, že se tlaky zájmových skupin dají potlačit. A tak naivně vyhrožují, že korupci zabrání. Už teď je ale jasné, že bojují s větrnými mlýny.

Naivní představa, že tlaky zájmových skupin se dají omezit, je brzdou každého v budoucnu fungujícího boje proti korupci. Důvod je ten, že výhody ze státních monopolních pozic jsou tak velké, že se vždy vyplatí investovat do změny legislativního rámce. Je to prakticky stejné, jako když majitel soukromého pozemku investuje do jeho oplocení. Také si najde způsob, jak vlastní majetek co nejlépe chránit. Investice do státní ochrany se dobře organizovaným a homogenním zájmovým skupinám vyplatí, proto je snaha o potlačení tlaku zájmových skupin prostřednictvím tvrdého boje proti korupci pouze plýtváním prostředků daňových poplatníků.

Jak tedy korupci bránit? To je otázka, na kterou si odpovíme teprve tehdy, pokud pochopíme, v čem je korupce škodlivá. Problém korupce spočívá v tom, že vytváří sociální struktury, které omezují konkurenci. Vysoce osobní a nákladné vztahy mezi politiky, byrokraty a zájmovými skupinami bývají pokřiveny vlastní utajeností a neprostupností. To brání tomu, aby jiným zájmovým skupinám bylo umožněno investovat do vlastní ochrany. Tímto je vytvořena společenská struktura, která je charakteristická skrytou a neprůhlednou komunikací a rigiditou, která může vést k ekonomickému úpadku. Proto řešení korupce nevězí v tom, jak zabránit těmto vztahům, ale v tom, jak tyto vztahy zprůhlednit a odosobnit tak, aby možnost vytvoření podobných vztahů byla dána všem. Proto není nutné tvrdě bojovat proti korupci, ale je nutné vytvořit z netransparentního a vysoce subjektivního rozhodování standardizovaný způsob vzájemného vyjednávání mezi zájmovými skupinami a politiky nebo byrokraty. Teprve až budou pravidla vzájemného vyjednávání mezi zájmovými skupinami a vládou transparentní a prostor pro vyjednávání bude otevřen všem, bude problém korupce vyřešen.

Centrum pro studium konkurence, Lliberální institut