„Bude se nám vždycky lépe jednat se zbabělci, než se skutečnými muži.“ Hitler o strategii vůči Čechům

„Ministr školství Josef Dobeš zavádí vlasteneckou výchovu!“ řvaly titulky novin a houfy komentátorů spustily pokřik o nacionalismu, zpátečnictví a vůbec všech ohavnostech a hned do toho zamíchali Bátoru. Teprve pozornější čtenář se dočetl, co Dobeš, známý fackovací panák všech pražských kavárenských intošů, vlastně pravil. A podle mě pravil správně. A vůbec je dobře, že to někdo konečně řekl: „Výchova k vlastenectví by neměla být samostatným předmětem, ale součástí rámcového vzdělávacího programu jako celku. Žáci by se měli dozvědět co nejvíce o slavné české historii i aktuálních úspěších nejen ve sportu, ale např. i ve vědě a jinde.„ Ministr říká, že Češi musí znovu získat svou hrdost. Bez patřičného národního sebevědomí prý nebude Česká republika nikdy plně konkurenceschopná. Znalost matematiky a cizích jazyků nestačí.

            Jaképak „prý"? Nesebevědomý, ušlápnutý „ovčan“, který byl a je vychováván již sedmdesát let od roku 1939 podle hesla “Skloňte hlavu, mluví panstvo!“, nikdy ničím významným nebude. Ani jako občan, ani jako společenství - tedy stát. Všimněme si, že právě od okamžiku, kdy nastoupila výchova k „poslušnosti“, to šlo s naším státem rychle z kopce. Ekonomicky i politicky.

            Obrovský pokrok, který ČR udělala v posledních dvaceti letech, je právě výsledkem práce těch, kteří se nemínili hrbit a nepostrádali osobní a národní sebevědomí. Už přímo vidím, jak se mnozí diskutéři vrhají na klábosnice a jdou mi vysvětlit, jak je to tady všude hnusný, jak se krade, jak nemáme žádnou kulturu, jak …. další si doplňte sami dle výběru. Už ani nemám sílu posté opakovat, že česká koruna je jedna z nejpevnějších měn na světě, že při skutečném porovnání parity kupní síly a kvality života jsme už předběhli mnohé „západní" státy, zvláště ty označované jako PIIGS, Portugalsko, Irsko, jižní část Itálie, Řecko a Španělsko, ale to je zbytečné vysvětlovat.

Vraťme se k hrdosti. A tím k sebevědomí. Jedno bez druhého nejde a dohromady pak tvoří s třetí částí, vzděláním, úspěch.

            Jak rád opakuji, starší občané mají jednu výhodu: pamatují si. Za totáče existoval jeden známý vtip. To přijde pán k doktorovi a povídá:

 „Pane doktore, já musím mít v hlavě nějaký šlus!" (Pro mladší: zkrat.)

„A jak se to projevuje?„ ptá se doktor.

„No, víte, pane doktore,“ povídá pacient, “já pořád ušima slyším Úspěchy, Blahobyt, Rozvoj a Rozkvět … a očima vidím Hovno, Hovno, Hovno.„

            To bylo v době, kdy byly jen dva programy v televizi, jedny noviny (s různými hlavičkami) a zpráva o počtu vyrobených bot byla zařazena do kolonky „tajné“.

Dnes máme mediokracii. A všichni tito tvůrci českého mediálního hluku, ač většinou nemají klasické vzdělání, se řídí starým latinským příslovím: Statečně pomlouvej, vždy něco ulpí! (Calumniare audacter, semper aliquid heret.)

Když už jsme v těch příslovích, podívejme se ještě na jednu latinskou moudrost: A nihilo nihil, což je významem dosti složitě přeložitelné. Podle slovníku jde o vyjádření, že „z ničeho nic není", čili „z ničeho nic nevznikne“. Česky bychom to možná nejlépe vysvětlili příslovím Kde nic není, ani smrt nebere.

            Za dvacet let se republika neuvěřitelně zlepšila, stejně tak podmínky k životu. Super a hypermarkety plné zboží a také plné kupujících, tolik divadel a koncertních sálů jsme snad nikdy neměli, vyrostly desítky nových industriálních zón se stovkami nových fabrik (tam se ale nechce místním dojíždět, tak tam dělají Poláci, Ukrajinci anebo Vietnamci), důchodci jsou cílovou skupinou pro „zlevněné zájezdy k moři“, se starýma škodovkama a žigulíky už nechtějí jezdit ani Cikáni, na sjezdovkách na horách je tolik lidí, že to vypadá jak manifestace a ne sport…. A přesto, že tohle vidí každý, z úst „občanstva“ se hrne kvílení a pláč o „hrůzách dickensovského kapitalismu“ a o „rozkradené republice“.

            Běhají-li po internetu stále a stále více vymakanější, stále pitomější, až úplně blbé „objevné rozbory“ naší „strašlivě úpadkové, katastrofální a děsivé“ politické a ekonomické situace, zpestřované renomovanými komentátory v některých tiskovinách blbostmi až gigantickými a lidi to čtou a posílají si to mailem a mnozí tomu věří, musí mít tato nálada „reálný“ základ. Buď materiální anebo psychický..

            Nejprve si řekněme že je u nás vžito další latinské přísloví Litera scripta manet. Neboli „napsané dílo zůstává“ (tj. je platné a pravdivé). Lidově „co je psáno, to je dáno“. Takže tomu lidé mají chuť věřit. Jsou k tomu po staletí vychováváni. Věřit psanému je jedním ze základů naší kultury. Bible i zákony jsou přece psané a ne vyprávěné.

Na druhou stranu drby, blbosti, přehnané a vymyšlené zprávy jsou od dob „vynálezu“ řeči oblíbenou součástí lidského společenství. Problém ovšem začne v okamžiku, kdy začnou lidé smyšleným zprávám věřit. Mnohé novinové zprávy a „rozbory“ běhající po internetu začaly mít formu složitých „hoaxů“.

Hoax je falešnou zprávou, mystifikací, novinářskou kachnou, podvodem, poplašnou zprávou, výmyslem. Tolik technické vysvětlení. V poslední době se však hoax stal také nástrojem politiky, a to hlavně v desinformačních kampaních. Dezinformace je lživá, klamná, falešná informace, která má za cíl ovlivnit úsudek a názor jedince, více osob či celé společnosti tak, aby vyvolala zdání důvěryhodnosti a pravdivosti. V moderní éře je dezinformace šířena také v politickém boji prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků. Příkladem takové varianty může být falešná zpráva vypuštěná KGB, že AIDS byl vyvinut v rámci vojenského výzkumu Spojených států amerických. Tuto informaci převzaly a vytiskly indické noviny (za tučné peníze od KGB) a následně se rozšířila do celého světa. Značná část lidí tomu dodnes věří.. V českém prostředí je příkladem klamná zpráva o údajném zabití studenta Martina Šmída na Národní třídě 17. listopadu 1989, kterou inicioval Petr Uhl. Jinou slavnou dezinformací je antisemitský pamflet vyrobený carskou ochrankou kolem roku 1905 zvaný „Protokoly siónských mudrců“. O síle těchto desinformací svědčí to, že ze Siónských protokolů minulý týden citoval český senátor Jaroslav Doubrava (dříve KSČM, nyní Severočeši.cz). Rozhodně tedy nejde o žádnou maličkost. Více informací o věci naleznete v práci Informace a dezinformace z hlediska jejich dopadu na společnost (I. Zadražilová MU FF Brno).

            Putují-li po netu a jsou-li neustále v novinách presentovány články, jejichž smyslem je ponížit Česko a jeho obyvatele, ukázat je jako zloděje, zbabělce, tupce atd., nejde už jen o náhodu, ale o součást mediální dezinformační kampaně. Ne nadarmo se tento druh dezinformací objevuje vždy před nějakými politickými událostmi jako před volbami, v době, kdy se jednalo o vstupu ČR do EU, dnes, když je jasné, že krize v EU je tak velká, že se ji nepodaří zamést pod koberec a že se nás její řešení dotkne.

            Příkladem může být v době volby presidenta a mediální ofenzivy za zvolení podivné a neznámé figury zvané Švejnar údajný článek paní Jiřiny Šiklové, který běhal po netu a který jsem dostal sám asi desetkrát. Viz Věty, které Jiřina Šiklová nenapsala. V něm byla situace ve státě popsána jako katastrofální a tak šikovně sestavena ve stylu „pravdy a lásky“, že ji většina čtenářů považovala za pravou.

            Proč a jak je někomu silně proti srsti, abychom byli hrdým, vzdělaným, a sebevědomým národem, který si školí a vychovává elitu, tak jako to dělají jiné úspěšné národy, to si nechám na jindy.

Teď bych snad jen poradil, jak lze zjistit, zda jde o blábol anebo reálnou informaci. Lidově řečeno, „správně upravená“ informace nás vytočí a zabrání nám celý text logicky pochopit a prozkoumat. Toho právě využívá jak hoax, tak dezinformační text. Jak jej rozpoznáte? Někdy na to stačí jen se zamyslel. Když čtete srdceryvný text o tom, jak se vede určitým lékařským specialistům strašně a jak potřebují, aby se jim platilo i za nakouknutí do huby (případně jinam), položte si otázku: „Už jsem v posledních dvaceti letech viděl skutečně chudého zubaře anebo gynekologa?“ No a když si reálně odpovíte, poznáte, zda jde o dezinformaci nebo o skutečný výkřik chudáků, kteří nemají co do huby. Jinak oběma profesím přeji, aby měly tolik peněz jako třeba v Německu, ovšem za předpokladu, že budou tak vstřícní, usměvaví, profesionální a podobně.

Takže až zase dostanete nějaký ten morální a srdceryvný text, jako je třeba „Recyklované mléko“ „Čti a plač a plať“ anebo některé podobné, pamatujte si, že jedinou obranou proti těmto podvodům a lžím je rozumné uvažování!

Jak na to přijít?

 1) Hoax či dezinformační zpráva obsahuje směs informací, případně polopravd, které nezasvěcený člověk nemůže s jistotou posoudit. Například tvrzení: Ve V. B. Lady Margaret Thatcherová privatizovala velké státní podniky. V ČSFR ministr financí Václav Klaus privatizoval velké státní podniky. Potud shoda. Rozdíly: Ve V. B. provedli nezávislý audit a prodali za tržní cenu. Tedy tomu, kdo dal nejvíc. A platilo se hned. U nás se státní podnik prodal za účetní hodnotu předem určenému zájemci. A s odkladem platby.

Je jasné, že až na skutečné specialisty nikdo z nás neví, jak prodávala Thatcherová státní podniky. Ani za jakou cenu se prodávaly čs. státní podniky. Evidentní zavádějící a „vytáčecí“ polopravda je, že se platilo ve VB hned. To má vyvolat dojem anglické „solidnosti“. Ve skutečnosti se vždy platí pomocí úvěrů u bank a ty byly tehdy u nás jen státní. Placení tedy proběhlo ve VB i u nás „účetně“ stejně.

2) Běžné jsou vymyšlené, zkreslené nebo neúplné informace o mobilních telefonech, závadnosti některých potravin (ryby, mléko), senzační informace o „odhalených zlodějnách", "zločinných prodejích továren“ atd., kde se pak často ukáže, že o žádnou zlodějnu nešlo. Typický profesionální hoax zavedl jako pracovní postup do televize Radek John v pořadu Na vlastní oči. Základem TV desinformace je opět to, že si ji nemůžete žádným způsobem ověřit. Text anebo zpráva je většinou nastavena tak, abyste se lidově řečeno „nasrali“ a cítili se jako „morální velikáni“ oproti „těm gaunerům“. Většinou pak bývají dále tyto informace masově šířené samotnými „rozhořčenými“ diváky či uživateli internetu.

            Jedním z důvodů, proč jsou tyto „zprávy“, třeba o tom, že jsme největší alkoholici na světě, že stojíme před krachem, že jsme nevzdělaní, protože kouříme, že je u nás 300 ghett plných hladovějících chudáků (co si jezdí pro podporu na úřad autem), je potřeba přesvědčit nás samotné, že jsme póvl, méněcenní, neschopní a vůbec lidský šmejd. Schválně hádejte, komu že to vyhovuje (odmyslíme-li si partu levicových intošů, která se tím už dvacet let bezvadně živí). Hitler už není, Německo se změnilo, ale touha mnoha „ponížit Čechy“ (Chirac, Cohn-Bendit, úředníci v EU, Stoiber, rakouská vláda jako taková ve věci Temelína, Sarkozy, Landsmanšaft, poslanec EU Martin Schulz, zelená klaka v europarlamentu, která nás nesnáší, atd. atd.) je stále patrná. Je nutno pochopit, že kolem nás nežijí samí „miláčci“ a demokraté. Třeba 30% údajně tradičně „gemütlich“ (příjemných, dobrosrdečných) Vídeňanů dnes volí neonacisty.

            Přečtete-li si znovu podtitulek, mohu vám nakonec prozradit, jak zněl celý. Hitler v něm mluvil o zlomeném Háchovi a potřebě vykreslit sv. Václava jako symbolu poddanství vůči Němcům: „Bude se nám vždycky lépe jednat se zbabělci než se skutečnými muži. Čechy nejlépe vyřídíme tak, že na ně budeme prostřednictvím takových osob působit nepřetržitě a v dlouhém časovém období. Po Bílé hoře do r. 1867 to tak dělal rakouský stát, takže se nakonec každý Čech skoro styděl mluvit česky.“
Svádět všechno na Němce však není fér. Bolševici měli stejné záměry. Jen horší psychologickou techniku. Víme o tom méně i proto, že k jejich archivům jsme se stále nedostali. Typické je však to, co řekl Jan Masaryk (po návratu z Moskvy v červenci 1947): „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek.“ A spolu s „poradci“ z KGB přijeli a hned se vynořili českoslovenští kolaboranti. Od kterých jsme se dozvídali, že učit se latinu je buržoasní úchylka, že podporovat gymnázia a vybírat do nich talentované děti je ukázkou kapitalistického myšlení. Korabelnikovová nás učila tkát látky a kolchozníci k nám přicházeli s objevnou myšlenkou, že je možno brambory před zasázením nakrájet podle klíčků. Rentgen Rentgenovič Rentgeněnko objevil rentgen, když běhal kolem zemljanky a řval: „Stará, do tebe já vidím!“ Všichni z toho měli srandu. Dneska stejným blbostem o zahraniční genialitě a naši ubohosti kdekdo věří. A zdá se, že kdekdo se už zase pomalu začíná stydět za to, že je Čech anebo Moravan. To jsme to od roku 1989 a sametové revoluce pěkně dopracovali. Pomalu jsme se nechali morálně zašlapat do bláta. A děsně si v tom kdekdo libuje.
            No a pan ministr Dobeš si prostě myslí, že bychom neměli být předposránci, ale hrdí a vzdělaní občané. Já si to myslím také. A pokud jsem si všiml, mladí lidé, co osobně znají svět, si tuhle „českou zbabělost“ přímo hnusí. Ale protože školství a media stále jedou ve starých šlépějích, je jim ten nápad nepříjemný. O našich skutečných dějinách a významných mužích se prakticky vůbec neučí. Takže je potřeba s tím něco udělat. Považuje-li každý Francouz, Angličan, Ind, Američan i Brazilec za samozřejmost být hrdý na svůj národ a na svůj stát, proč nás přesvědčuje určitá část naší „inteligence“, že je to špatně?

A navíc, oni - sami polovzdělaní -, ti co neustále píší o zaostalých a nekulturních Češích, netuší, že píší sami o sobě. Už v Bibli (Římanům 1) je řečeno: Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš!“