Proč zakazovat to, co my dnes nazýváme komunismem, co ale komunismem vůbec není? Komunismus, toto učení všelidské lásky, kdy se vzdáme všeho ve prospěch celku, kdy budeme milovat bližního svého nesobeckou láskou, nebyl ve spojení s marxisticko-leninským učením nikdy a nikde uskutečněn. Toto slovo bylo jen zástěrkou, za kterou se skrýval systém utlačování, jaký dějiny předtím nepoznaly. Snad jen Chruščev něco podobného jako komunismus začal vyhlašovat a jak to bude krásné, ale soudruzi mu to brzy vymluvili a od té doby se žádný „komunista“ o žádný komunismus nepokouší. To, čemu dnes říkáme „komunismus“ a jeho zastánce jmenujeme „komunisty“, je velmi obyčejný podvod.

Vezměme si „komunismus“ popořádku. Podstatou „komunistického“ učení je dialektický a historický materialismus. Dialektický materialismus je podivný výplod mechanistické vědy devatenáctého století, jeho předeinsteinovské fyziky, jednoduché chemie, popletené biologie. Je to urážka vědeckého myšlení. Nikdy nebyl ve vědě ani nikde jinde použit k ničemu dobrému.

Jeho společenská aplikace, tzv. historický materialismus, v Marxově pojetí vychází z naprosto nelogického předpokladu, že příčinou vývoje společnosti je boj proletariátu proti buržoasii. Marx říká, že proletariát nakonec převládne, protože bude mít vyšší produktivitu práce, protože proletářů bude čím dál tím víc, až skoro každý bude proletář. Pravý opak je pravdou, proletářů, dnešní dělnické třídy, neustále ubývá, nahrazují je vzdělaní technici ovládající mohutné stroje. Proletářská „třída“, pokud kdy v Marxově představě existovala, dnes prostě v naší společnosti není.

Tento nesmysl se promítl do celé praxe marxisticko-leninského, tedy „komunistického“ učení, které se snažilo tuto praxi narazit na nemožné ideologické formule teorie a výsledkem byly miliony mrtvých, kteří ani často nevěděli, proč umírají. Politické strany se udržují při životě svou ideologií. Když je ideologie překonána, odcházejí na smetiště dějin. To platí i v případě komunismu.

Nakonec se „komunismus“ sám od sebe rozpadl, jinak to ani nebylo možné, proměnil se v dým, zbylí soudruzi si rozdělili majetek a o tom, že by něco předali státu, aby národy mohly začít komunisticky žít, ani ve snu neuvažují. Dnes se mnozí z nich soustředili v současné „komunistické“ straně a pokoušejí se radit, jak se to všechno má správně dělat. To je ta směšná složka jejich politiky, kterou dnes posloucháme v médiích. Chtějí si zkusit podruhé, co poprvé beze zbytku pokazili.

Proto si myslím, že je zbytečné komunismus zakazovat. Na to je příliš nesmyslný a v podstatě je omezen na ty, kteří se nenaučili uvažovat správně a lépe. Je to slepá kolej vývoje společnosti. Komunistická strana nezastává žádný ze směrů vývoje současnosti, vývoji nerozumí a časem přejde sama od sebe jak spalničky. Hlavní věc je nevolit je. Nezakazujme je, nevolme je.