Není to nic nového, jde jen další tykadlo normalizované korektnosti, které vystrkují samozvaní strážci morálky a narovnávači údajných nespravedlností. Pokusy měnit dějiny a kultury se nám množí a jsou pro Evropu stejně nebezpečné.

Z oddělení knihovny pro děti v jedné barcelonské škole nechala školská komise odstranit asi třicent procent knih. Proč? Komisařům vadilo, že se v nich objevuje nerovnovážná skladba pohlaví a také násilí. (Zdroj například zde.) Cenzorský zásah nepřežily mezi jinými Červená karkulka nebo Šípková Růženka, ale postižených postav jsou dvě stovky. Jsou prý sexistické...

Bohužel se tahle jakobínská hysterie neobjevuje jen na západ od nás. Vzpomínám si, že někdy v roce 2010 přišel na ministerstvo školství protestní dopis, v němž členové jednoho romského sdružení požadovali zákaz užívání knih Josefa Lady při výuce, protože tento byl prý rasista, který nechal kocoura Mikeše unést cikány. Ono to může působit legračně, ale jednou je to Mikeš, podruhé včelí medvídci Čmelda a Brumla, kteří byli obviněni z rasismu kvůli písni Bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila. Za chvíli přijde na řadu Karel Hynek Mácha s Cikány nebo Božena Němcová a její Babička, která se „ulekla, když se v sadu objevili cikáni“.

Ale nejen z rasismu mohou být literární postavy a jejich autoři v budoucnu obviněni. Takový Maxipes Fík je nesporně alkoholik, protože dokáže vypít sud piva na jeden lok. Ferda Mravenec ničí pracovní kvóty bez ohledu na tripartitu, pejsek a kočička při vaření dortu nerespektují nutriční normy stanovené EU, Rumcajs obchází pravidla pro držení zbraně tím, že střílí žaludy. Obstáli by patrně jen Pat a Mat, jakožto latentní homosexuálové, jenomže nedodržují pravidla bezpečnosti práce... Možná kdyby prošli comming outem a přejmenovali se na Patku a Matku, mohlo by jim být odpuštěno.

Cenzura dětských knížek a příběhů už má ostatně ve světě své precedenty. Ve Spojených státech jsou grotesky s Tomem a Jerrym opatřeny varováním, že mohou obsahovat rasistické a etnické předsudky (v příbězích se objevuje černošská služka – bílá by asi nevadila). Švédská televize nechala předabovat Pipi Dlouhou punčochu, aby už svého pirátského otce nadále neoznačovala za krále černochů. Digitálně upravená Pipi si napříště už také při hře na Číňanku nebude prsty zešikmovat oči, asi aby se nedotkla asijských diváků. Francouzi zase z dětských knihoven vyřazují některé díly Tintina, protože některé scény „poukazují na koloniální vykořisťování“ - jednoduše proto, že se odehrávají v době, kdy byl kolonialismus rozšířenou formou výkonu moci. Ach jo.

Tohle už opravdu není legrace. Euroatlantická kultura, a ta česká je její součástí, je pojivem, které vytváří naši identitu. Definuje nás jako civilizaci a je tím, co je na nás unikátní. Pohádky, mýty, dětské příběhy jsou její součástí. Je naprosto nepřijatelné, abychom se v rámci jakési falešné korektnosti zbavovali toho, co tvoří naše kořeny. Když se zbavíme národní identity, vytvoříme prázdný prostor pro cizí a nepřátelskou kulturu a zanikneme.

Nejhorší na tom ale je, že pohádky dětem necenzuruje jakási cizí diktatura, děláme to sami, na základě jakýchsi umělých etických pravidel generovaných šílenci sedícími nejen za katedrami pofidérních oborů universit, ale také v příslušných orgánech EU. Nenechme si diktovat, co smíme svým dětem číst, čemu se mají smát. V opačném případě si z nich sami vychováme katy naší kultury.

Převzato z blogu se souhlasem autora