V průběhu dvacátého století se lidstvo díky objevu antibiotik celkem dobře vypořádalo s infekčními chorobami působenými bakteriemi. Také s virovými chorobami dosáhlo díky masivnímu očkování významného úspěchu. Vymýtilo pravé neštovice i obrnu. V jednadvacátém století se však situace začíná měnit. Díky masivnímu užívání antibiotik, a to nejen k léčení, se vůči nim stala řada bakterií rezistentními a je třeba používat stále větší dávky a silnější antibiotika.
Vyvíjet nová antibiotika se farmaceutickým společnostem moc nevyplácí. Ty mají rády léky, které musí pacient užívat nejlépe doživotně. Vůči očkování se počátkem století na internetu zdvihla vlna odporu, byť na základě několika usvědčených zmanipulovaných studií ohledně autismu apod. Lidé snáze uvěří konspiraci, než jednoduché pravdě. To značně poškodilo zdravotní situaci a následky se začínají projevovat. Do nedostatečně proočkované společnosti se vrací některé už pozapomenuté choroby (spalničky, černý kašel, TBC).
Aby toho nebylo dost, rychle nás přibývá a lidstvo expanduje do oblastí dříve ponechaných jen divočině. S počtem lidí rostou kontakty i pravděpodobnost, že se původně zvířecí kultury virů adaptují i na člověka a usídlí se v něm. Už se tak stalo mnohokrát v nedávné historii. HIV virus, ebola, horečka nipah, SARS a další jsou toho příkladem. V současné době i onemocnění covid-19. Není to tedy něco náhodného, co nás postihlo a časem vyšumí. Covid možná, budeme-li mít štěstí, ale přijdou další a možná horší. Covid-19 je možná jen takovou mírnou rozcvičkou. Dovedete si představit, co udělá se společností šíření virové infekce se smrtností nad 50 %? Vůči tomu je nějaké nošení roušek či povinná karanténa brnkačkou. A není to zas tak nepravděpodobné. Stačí, aby evoluce vyšlechtila virus dostatečně nakažlivý (třeba jako covid či spalničky) s dostatečně dlouhou inkubační dobou, aby nemocný stačil nakazit dost svých bližních a pak vyvolal fatální následky. Rozpad dnešní sofistikované a hustě zalidněné společnosti a její infrastruktury by byl velmi rychlý. Netřeba se strašit, jen je třeba si uvědomit, že čelíme novému fenoménu, který bude formovat budoucí způsob života.
Jak bude vypadat společnost po nebo s covidem, případně jeho následovníky? Podnikatelé si uvědomí, že orientovat se na byznys založený na návštěvě lidí je velmi riskantní a zranitelný. Podobně jako se nestaví hotely v záplavových oblastech, ubyde restaurací, hotelů, cestovních kanceláří, ale i sportovních stadionů pro vrcholový sport pro diváky.
Podobně to ovlivní i kulturu, festivaly, masové akce, ale i velká divadla a multikina. Jistě tyto oblasti zcela nezaniknou, jen v nich bude mnohem méně peněz a menší zájem. I lidé časem pochopí, že vystavovat se davu není to pravé ořechové. Lidé budou méně cestovat a podnikatelé zjistí, že většina záležitostí se dá vyřešit přes videokonference. Letecké společnosti zapláčou a letenky opět podraží. Vydělají na tom výrobci předmětů a služeb bezprostředně nezbytných pro život. Pak oblast digitalizace a IT a dopravci toho budou dopravovat mnohem více, než dnes.
Oblast vzdělávání se hodně změní a přednášky či výklad budou zřejmě distanční. Zdravotnictví se stane prioritou a posílí se infekční oddělení a hygienické stanice. Změní to zřejmě i strukturu společnosti. Nezaměstnané z opuštěných oborů zřejmě hned nedokážou absorbovat přeživší obory a také státní úřednictvo není nafukovací do nekonečna. Lidé začnou vnímat i jiné hodnoty. Stamilionové platy sportovních či popových hvězd budou absurdní minulostí. Sport se stane zase doménou obyčejných lidí pro zdraví a radost.
Do obliby přijdou malé formy všeho. Lidé se budou bát courat hodiny v obchodních centrech, nakoupí, co potřebují, a odejdou. Také se možná více stáhnou do rodin a na chaty, jako tomu bylo za totality. Konec konců v přírodě bude nejbezpečněji a nejzdravěji. Zpočátku budou lidé protestovat a demonstrovat, než pochopí marnost a i nebezpečnost. Politicky je nebezpečí k příklonu k režimu silné ruky, zejména pokud by pokračovala destrukce Evropy přílivy migrantů z Afriky a Asie.
Je to tedy konec staré dobré Evropy, jakou jsme znali a měli rádi? Věřte, tak rád bych se mýlil, ale neútočí na nás jen hrozby zdravotní, ale také politicko-sociální tendence Západu. Přisadit si může i enormně silná sluneční erupce či jiný kosmický vliv. Měli jsme to štěstí, že jsme zde žili sedmdesát pět let v míru a byť i v nesvobodě, tak v relativním klidu. Zpohodlněli jsme a začali to brát za samozřejmost, až i právo. To neznamená, že teď budeme panikařit, ale měli bychom se zamyslet a připravit na to, že věci i náš život se mohou měnit.