Dodal jsem, co by potom museli dělat Židé, když jsou všude k mání texty takových antisemitů, jakými byli Voltaire, Goethe, Dostojevský. Němcová, Sládek, Neruda či Bezruč, kteří svoji zášť vůči Židům nikdy neskrývali. A bylo zle. Pedagogové se do mě pustili, jak si dovoluji špinit génie české i světové kultury a umění.
A co všechno jsem řekl, že se tolik rozohnili? Třeba že Židé nikdy nevyšli do ulic podle muslimského mustru, když někdo z těchto textů veřejně citoval, ani nepálili francouzskou vlajku za Voltairova slova:
"Naleznete v Židech jen nevzdělaný a barbarský národ, soustřeďující v sobě odedávna jen nejšpinavější lakotu a nejodpornější pověru, jakož i nepřekonatelnou nenávist vůči národům, které je mezi sebou trpí a obohacují.... Židé vždy se učili u jiných národů a sami jiné národy ničemu nenaučili. Peníze byly řidítkem jejich činů pro všechny doby...”
Dělali Židé někdy pogromy proti Rusům? Nebylo tomu spíš naopak, přestože se mohli bránit nařčením Dostojevského? Ani dnes, pokud se texty tohoto spisovatele někde objeví, nedrancují za to Židé ruské velvyslanectví. A že si Dostojevský nebral servítky:
"Žid, kdekoli se usadil, tam ještě více snižoval a kazil lid, tam ještě více upadala lidskost, ještě více klesal stupeň vzdělanosti, ještě hnusněji se rozšiřovala beznadějná nelidská chudoba a s ní zoufalost!”
A Neruda? Ten dokonce sepsal studii Pro strach židovský, kterou až v roce 1935 vydal Jaroslav Slavata, spolupracovník týdeníku Fronta. Neruda se dosti zatvrzele staví proti asimilování židů do české společnosti a mimo jiné píše:
"Židé starali se přehorlivě, aby o nich nebylo mluveno jako o Židech a "velkopokrokový evropanský” český tisk je v tom všemožně podporoval... Kdo o židech něco špatného napsal, byl židozednáři umlčován a prohlášen za nekulturního barbara a zrádce... ”
O tom, že Židé dali základ našemu průmyslu, už ale Neruda nenapsal. A že Moser vybudoval tradici karlovarského skla, židovský vynálezce Kolben ČKD, bratři Gutmennové Ostravské doly a Rotschild že postavil Severní dráhu a Vítkovické železárny. Rod Weimannů že zase založil teplické sklárny na tažené a tabulové sklo, další Židé Fezko Strakonice, Koh-i-noor, Solo Sušice, oděvní závody Prostějov a ještě u nás postavili první cukrovary a prádelny, dokonce Žid Jellinek vybudoval první likérku a lihovar...
Za to vše jsme se jim odvděčili holocaustem a Bezručovým běsem, který svolával na hlavy židovských uhlobaronů za to, že nad Ostravicí strměly jejich paláce, z jeho krve a jeho potu... Přesto po nás Židé nikdy nepožadovali veřejnou omluvu. Tu by spíš měli chtít od Britů za to, že si Shakespeare v Kupci benátském vylil zlost na Židech, když jeho Shylock chtěl libru masa ze svého dlužníka. Dluh však nedostal, navíc přišel o majetek a ještě se musel nechat pokřtít...
Jen jednou se Židé postavili proti věhlasnému umělci. To když zakázali, aby se v Izraeli hrály skladby Richarda Wagnera, jehož nenávist vůči Židům asi začala ve chvíli, kdy se dozvěděl, že není synem svého otce, ale matčina milence. A tím byl židovský herec Ludwik Geyer. Wagner tento fakt natolik pobouřil, že se nakonec stal duchovním otcem německého nacionalismu.
V tom si notoval se svým zetěm H. S. Chamberlainem, který ve svých Základech devatenáctého století psal o "skvělé nordické rase” a neschopných lidských "křížencích” zvaných Židé. Wagner pak sám vydal elaborát Das Judentum in der Musik - Židovství v hudbě. Zostudil v něm mezi jinými Mendelssohna, Offenbacha i Mahlera a nechal je vyškrtnout ze seznamu německých komponistů. Asi zapomněl, že nejvíce zhudebňovanými básnickými texty v dějinách evropské církevní byly hebrejské žalmy z 2. století p. n. letopočtem.
Izraelci však zákaz uvádění Wagnerových hudby, jež se stala hymnem hitlerovských vojsk, před několika roky zrušili, i když se pořád uskutečňují Hitlerem iniciované Wagnerovské festivaly v bavorském Bayreuthu, v divadle, které postavil sám Richard Wagner.
Tolik část mé přednášky, která vzbudila tolik nevole. A nic nezmohlo ani mé tvrzení, že z dvanácti miliónů Židů, kteří podle Voltaira lidstvu nic nedali a jen brali, jich už sto sedmdesát získalo Nobelovu cenu, zatímco z miliardy a čtvrt muslimů se jich může tímto oceněním pochlubit jen sedm. Ještě že bigotní zastánci českých literátů neznají džihád mečem a fatwu. Možná bych dopadl jako Salman Rushdie.
Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz