Bojovali jsme za svobodu internetu do poslední kapky deště, v sobotu po obědě v Praze na Klárově, hned vedle Preclíkova pomníku odboje proti nacismu. Demonstraci svolali Piráti a k nim se připojili i stoupenci legálního konopí. Vlajkami mávali jedni jako druzí, Piráti i konopníci. Leitmotivem protestu ale byla svoboda internetu.

Není divu, že se nás pár – věru že to nebyla početná sešlost – vypravil na rozmoklý pomník na Klárově. Sešly se výroky ministra vnitra Chovance o nutnosti osobní identifikace každého účastníka internetového dění a páně ministrův Babišův nápad zakazovat herní weby a blokovat jimi provozovaný finanční provoz. Kdybych měl mluvit za sebe, pak mi identifikace nevadí, protože na internetu jsem identifikovaný a identifikovatelný od samého jeho veřejného provozu. Dokonce, pokud bych měl být zcela upřímný, snažím se, abych identifikovatelný byl. Pokud jde o ten hazard, k provozovatelům heren legálních jako ilegálních necítím špetku sympatie. Nicméně asi slyším trávu růst a cítím, že když se kolem internetu začne ozývat krysí cupitání politických činovníků, je důvod k obavám.

Nic si nenamlouvejme, napětí ve společnosti roste, lidi se zatím neperou, ale nadávají si, to určitě. Internet je k tomu vhodný prostor. Má to sto a jednu příčinu, zabránit tomu reálně nelze. A to si myslím že by mohlo být popud ke stříháním brků. My už máme v našem právním systému jedno semínko, které se může po důkladném zalévání a ošetřování rozvinout do šíře i výše. Máme tu paragraf 356 a jeho hlavu X, o trestném činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob, s eventuálním flastrem ve výši až dvou let. Když budete procházet internetovou džunglí, váš sběrný kýbl bude nenávisti brzy plný. Zákon tu je a visí jako Damoklův meč. Stačilo by málo a závěsná nitka praskne a ze zavěšeného meče se stane gilotina.

Právě proto jsem se na ten Klárov vypravil, abych tam trochu řečnil a dělal rozruch kolem svobody slova. Šel jsem tam, abych neměl výčitky, že jsem zůstal za pecí, až by ta nitka praskla. Oni totiž politici moc rádi konají veřejné dobro, když je to nic nestojí. Stačí zakázat zlo a dobro je na světě, takto báječné je jejich povolání. Říkal jsem to v sobotu v tom dešti a opakuji to zde písemně. On mě ten „hate speach“ internetového suterénu nesmírně štve. Upřímně si ale myslím, že jeho – jak se hezky říká – společenská nebezpečnost je rovna nule. Rovna nule v tom smyslu, že ty silácké řeči a věty jsou důsledek nějaké nálady a nikoli příčina a pokud by se někdo odkudsi vynořil s náhubkem, na té náladě nic nezmění, leda že ji zhorší a přiostří. Internet je takový, jaký je, střapatý, leckdy nečesaný a nemytý. Je živelný, plný života jako proudná voda, někdy povodeň. Zatrubkujte ho a opatřete betonovými břehy a z bystřiny uděláte stoku.

LN, 22.2.2016