SPOLEČNOST: Za Janov si můžeme také sami
Aby bylo jasno, z jaké pozice své úvahy vedu - sám v Litvínově bydlím od roku 1982 a prvních dvanáct let jsem navíc prožil na sídlišti v Hamru, tedy na hranici s dnes tak problémovým Janovem, byť v té době ještě klidnou čtvrtí s „pouze“ jedním vybydleným domem. A mezi blízkými přáteli mám lidi, kteří v Janově bydlí dodnes a na vlastní kůži zažili konflikty takového charakteru, že je řeší soudně. Objektivně je třeba konstatovat – život na tamním sídlišti sice nikdy nebyl to pravé ořechové, stávající situace je ale pro slušné lidi zlým snem. Nepořádek a špína jsou spíš drobné starosti proti dennodenní a opodstatněné obavě o majetek a bezpečí svých blízkých. Útěk obyvatel a s ním spojené klesající ceny bytů pak jen urychlují vír problémů stahující Janov a všechny v něm ke dnu civilizační bažiny.
Důsledky jsou poměrně přirozené a smutné. Těžko skrývaný rasismus bílých obyvatel, a to nejen v samotném Litvínově. Přesvědčení, že trpělivost s Romy je u konce. Tolerance (v lepším případě) militantních sdružení poměrně otevřeně hlásajících xeonofobní názory. Opakující se konstatování – nikdo nic neudělal, tak tu máme nácky, ti aspoň přišli. Hotovo dvacet.
Bohužel, právě poslední vysvětlení samo o sobě jasně ukazuje, že za problémy v Janově nemohou jen ti dokola omílaní Romové, ale tak trochu i my všichni. Janov totiž není na jiné planetě, je součástí České republiky, tedy země, kterou si za pomoci demokratických nástrojů sami spravujeme. A to činí spoluzodpovědným každého. Právě takové úvahy však v komentářích poněkud postrádám. A není se co divit, možná by to zrcadlo, co tak rádi nastavujeme jiným, řeklo něco nepěkného i o nás.
Mluvíme o zneužívání sociálních dávek Romy? Polovina obyvatel této země pravidelně volí strany, které chtějí bohatým brát a chudým dávat, aniž by řešily, kde končí chudoba a začíná uplácení! Jejich voliči by si pro třicet korun u lékaře nechali vrtat koleno, ale nijak je nezajímá, co se děje s nesrovnatelně většími částkami, které z jejich kapes měsíc co měsíc plynou tamtéž. Sociální dávky a podpory pro ně představují nikoliv záchranu v životní nouzi, ale normu. To oni jsou spoluzodpovědní za sociální systém, jaký tu máme. Borci v Janově nám ho pouze předvedli v celé jeho kráse.
Nečinní politici a policie? Ano, v zemi, kde ministr vnitra jen tak mírnyx týrnyx rozpráší celý tým pro boj s organizovaným zločinem a kde se na akci lídra opozice navzájem střílejí jeho přátelé, to abychom se drželi tématu, asi budou politici pěkná sebranka a navazuje na to i stav policie. Jenže spočítal jim to někdo někdy ve volbách? Plnou pusu řečí má kdekdo. Pak však jdeme k volbám a naházíme do urny, co minule - jinak by přece hlasy propadly, připadly komunistům nebo by je pan Mejstřík skartoval, či co se s nimi vůbec děje. Neznám lepší recept, jak přesvědčit politika o stabilitě jeho koryta a kvalitě jeho práce. Koneckonců příklady máme nejen v parlamentu, ale i v samotném Litvínově, kde si o propojení politiků, ba i některých stran s existencemi více než pochybnýmni štěbetají vrabci na střeše. Nějak jsem si nevšiml, že by jim to u voličů ubralo na atraktivitě.
Shrnuto, podtrženo. Janov je dnes sídlištěm hrůzy a jeho obyvatelům často nezbylo nic než oči pro pláč. Problémové skupiny Romů, stejně jako vlažně konající policie a politická reprezentace nesou na celé situaci zásadní díl viny. Ovšem zamést bychom si měli také před svým prahem. Opakovaná selhání politiků a státních orgánů, stejně jako benevolentní sociální systém jsou i selháním naším a často právě těch, kdo na Romy nejvíce ukazují. Až si toto připustíme, možná lépe vyřešíme i situaci problémových menšin. V opačném případě se nám naše laxnost jednou může vrátit s úroky, proti kterým bude stávající situace v Janově odpoledním čajíčkem.
Závěrem si ještě dovolím připojit krátké zamyšlení nad tím, co je možno v Litvínově podniknout v nejbližší době. Zde je, přiznávám, každá rada drahá, protože část Janov je dnes na sociálním dně už tak problematického regionu a zuby si na něm evidentně lámou i erudovanější rozumbradové. Na straně druhé i tady platí selské úvahy. Chceme-li se někam pohnout, musíme Romy nějak zainteresovat na jejich vlastní budoucnosti, ale takové, která povede k produktivnímu životu, a nikoliv k vyžívání na úkor vlastních dětí a svého okolí. A zároveň je třeba okamžitě a striktně začít lpět na dodržování zákonů ze strany všech obyvatel Janova, protože jedině tak může veškeré úsilí dojít pozitivních konců.
Nadějným nakročením je poukázkový systém proti zneužívání sociálních dávek a bude dobré jít v něm ještě dál (např. rodiče často neplatí dětem obědy ve škole, ty by mohly tvořit jednu z povinných složek příspěvku). Probíhají také zpřísněné kontroly pohybu mládeže v dopoledních hodinách, což spolu s možností blokovat přídavky rodičům absentujících studentů pomůže přivést děti do škol. V obojím je třeba důsledné vytrvalosti. Podobně slibovaná finanční podpora ze strany vlády či zdrojů EU nesmí skončit bezduchým naléváním peněz. Opravit domy je dobrý nápad, ale pouze ve spolupráci s jejich nájemníky, třeba v rámci rekvalifikačního kurzu. Vlastní práce si každý váží víc. Umím si představit také spolupráci policie a Romů. Někomu to může připadat úsměvné, efekt to však přinést může, a třeba to povede i k rozbití lichvářských praktik patřících mezi největší bolesti této komunity. Jedinečnou příležitost blýsknout se mají také všemožné romské a jiné organizace, protože přišel čas činů. Kde jinde se mohou pochlapit. Každopádně ať tak nebo onak, k řešení bude potřeba kousku dobré vůle ode všech. Budoucnost ukáže, zda jsme toho schopni.