Do krize se dostávají vesměs státy prolezlé korupcí a porušující morální pravidla.

Když si dáme do skupin prosperující státy a státy potácející se na pokraji propasti, napadne nás hned nápadná souvislost: převažujícím rysem těch bankrotujících je, že v nich bují morální rozklad, počínaje morálkou mezilidských vztahů až po manipulované státní zakázky, zatímco tam, kde úplatek je vzácností a kde se lidé k sobě chovají s úctou, postižení krizí není žádné či jen skrovné. Příkladů bychom našli dost. Jistě se najdou i výjimky, ovšem zákonitost převládá.

Důvodů pro tuto zákonitost je hodně.

Tím prvním je, že prostě rozkradené peníze chybí, čímž se národní hospodářství pochopitelně zadlužuje dál a dál. Avšak to je pouze ten bezprostřední dopad.

Důsledky další jsou ovšem vážnější. Hlavně jde o to, že tam, kde se vybírají na přední místa lidé či firmy na základě úplatků, dochází k nadvládě blbců i navzdory tomu, že společnost se z blbců zdaleka neskládá (viz).

Rozhodování blbců je ovšem pro společnost zkázou: přehmaty ve všech oblastech způsobují další obrovské finanční ztráty.

Ovšem ještě zhoubnější je, že zbývající společnost zakoušející tolik podvodů na každém kroku, je zoufalá: zoufalství vesměs čili i zde pramení z toho, že se spravedlnost neděje. Avšak tam, kde nelze doufat v kladný výsledek, opustí každého iniciativa a nikdo se do ničeho nepouští. Upadá tak aktivita a společnost ztuhne.

Výsledkem je propad hospodářství a hlavně, což je ještě horší, též každé intelektuální a kulturní činnosti. Taková společnost si koleduje o to, aby ji kdokoliv ovládnul. Vytahovat za těchto okolností náhražky v podobě nepřátel odhodlaných škodit nám, je jen bludným kruhem, který se ovšem může snadno zvrtnout.

Zamysleme se nad těmi, kteří se podílejí na drancování naší země a kteří nás zbavují svým arogantním obhajováním křivd naděje, přičemž nás paranoidně varují před Bruselem (Bruselu se ostatně bojí i kvůli tomu, že by se rádi vyhnuli zavádění pravidel vypracovaných v kulturní společnosti tak, aby mohli dál skrývat své zločiny za zvrácenými postkomunistickými rádoby zákony).

Postup současné vlády škrtající, kde se dá, je navýsost hloupý a pošetilý (pošetilost svých kroků dokládá vláda sama tím, že snižovat dluh se jí nedaří vůbec). Výsledkem je, že proti sobě štve postupně všechny vrstvy obyvatelstva. Záchranou před jejím pádem je prozatím to, že poslanci jen vzácně něco opravdu znají a z civilních platů tudíž nejsou s to své půjčky splatit. Ovšem oč později dojde k jejímu pádu, o to horší všechno bude. Takové šetření na prostém obyvatelstvu je úplně zbytečné (odměny svým poskokům ovšem dávají obrovské a nebýt novinářů, běželo by to tak dál). Je třeba napřít síly jinam.

Pan Nečas chce bojovat proti korupci korupcí a tím se vysmívá nám všem. Lze ho brát vážně, když dusí ministra Pospíchala tím, že ho nepodporuje dost v jeho boji proti Rampulovi, Kubiceho tím, že ho nepodporuje dost v jeho boji proti Lessymu, eventuelně když podporuje ministra Kubu či dříve více či méně podporoval ministry Dobeše, Kocourka, Drobila a další? Když Drobil musel odstoupit, dosadil ho Nečas do postavení hlavního duchovního vůdce ODS a nyní vůdce kampaně pro nadcházející volby. Celá ODS je prolezlá korupcí a dělá si z nás šašky. S touto vládou se dostaneme leda do pekel.

Stačilo by, kdybych celá společnost začala brát etiku vážně a řídila se jí. Bez etiky to naopak skončí špatně i navzdory šetření na druhou, třetí či desátou, byť by se ke slovu dostali experti všech podob (což ovšem u nás ten případ není). Obávám se, že experti na ekonomii schválně zapomněli na původní profesi zakladatele politické ekonomie a liberalismu Adama Smithe - Smith byl původní profesí morální filosof a svou proslulou knihu Bohatství národů vydal až 17 roků po vydání daleko proslulejší knihy Teorie morálních sentimentů.

Na chybějící morálku doplatí úplně všichni.