Pardon, to by bylo moc. Nebo snad ve šlépějích generála de Gaulle: "Češi, Češky!" podle „Français, Françaises“?.Ani to ne, v češtině to zdaleka nezní tak dramaticky jako v originále a my máme raději všechno v pohodě. Tak mi zbývá jen "Vážení občané", protože ty občanky se ještě nevžily. Volby jsou za dveřmi. Nebudu vám radit, koho volit, jen bych chtěl bych upozornit na všelijaké okolnosti..

Všechny parlamentní strany by měly vyzvat občany, kteří dosud ve velkém procentu volby bojkotují, aby se k volbám dostavili a jestliže se jim žádná z kandidujících stran, které mají reálnou šanci na překročení prahu pěti procent, nezamlouvá, aby hodili do urny neplatný hlas (třeba škrtnutou kandidátku nějaké strany a pod.). Když si stěžují, že nemají koho volit, ať to tímhle zpúsobem řeknou, místo aby zůstali u apatického přihlížení. Ostatně jejich pasivitou uvolněného prostoru se zmocní anonymně establishment, to by si konečně měli uvědomit. Mimochodem, za socialismu bylo při jedněch časných volbách možno vhodit do urny zcela oficielní bílý lístek nesouhlasu. Tito voliči to pak mohli případně najít ve svém kádrovém materiálu, pokud se k němu dostali, ale to by se už nemělo dnes vyskytnout.

Republika se nejen podle mého názoru po tradičních dvaceti letech blíží k neméně tradiční zlomové situaci a bylo by potřeba co nejpodrobněji zmapovat rozložení sil v národě. Proto by malé strany, které dosud získávaly procentová množství hlasů pod kýžených pět procent, měly najít nějakého společného jmenovatele a spojit se před volbami v jednu stranu, aby se vyhnuly koalici, protože ustanovení o jejím procentuálním prahu vylučuje vůbec o této možnosti uvažovat. Příkladem takové možné "nové" strany mohou být strany sázející hlavně na EU. Mohly by se třeba rozdělit na pro a protilisabonské, a vytvořit tak trochu větší.celky..Vytváření takových stran ovšem narazí na postoj jejich šéfů či zakladatelů a na rozměr jejich osobního Já. Rozhodoval by totiž např. počet preferenčních hlasů, takže někteří z nich by byli možná voliči "obětováni". Podmínky by si musely dohodnout předem. Otázka, na kterou neumím odpovědět, je, zdali je něco takového dnes možné v republice, kde snad ještě dnes platí "Když ne já, tak tedy nikdo".

Ale kdo jsem vlastně, že vám tak mluvím do duše? Kdysi platilo kriterium "Hele, neraď, není ti šedesát a v Sovětským svazu jsi taky nebyl". Nuže, dnes už dávno splňuji jeho první polovinu. Navíc dám k lepšímu zajímavou zkušenost. V roce 1950 jsem maturoval na Akademickém gymnasiu jako jeden z nejlepších studentů ročníku na samé výborné, ale bez vyznamenání, protože jsem nebyl "i jinak politicky uvědomělý". Strana a vláda mi s pomocí několika spolužáků, které jsem považoval za dobré kamarády, reservovaly místo na rubání uhlí na Kladně hlavně asi proto, že jsem byl něco jako mladý Schwarzenegger - 180 cm a 63 kg. Posudkový lékař v Klimentské tento plán poněkud modifikoval, takže jsem začal vozit celulosu k holendrům v dnes už neexistující bubenečské papírně. Předák party, která také vykládala vagony, byl soudruh Kapitán, předseda závodní organisace KSČ. Hned se zajímal, co a jak, což jsem mu ochotně bez přikrášlování "nanesl". a on mi řekl: "Víš, já chodím na schůze, kde nám vyprávějí o velkých plánech a pětiletkách, ale když ty tady vozíš celulozu, s kým to vlastně chtějí dělat?"

Během těch dosavadních dvaceti let praktikovaly bezstarostně všechny vlády do značné míry způsob myšlení obvyklý v některých mnohem jiižněji ležících státech, které žijí dnes a tím, co bude zítra, se budou zabývat zítra. To zítra začíná u nás hned po volbách a zahrnuje mimo jiné nebezpečí odchodu hlavně investorů montoven, bilionek státního dluhu, nemožnost získat nějaké nové zdroje. Proto se snažte ve volbách dobře odpovědět na Kapitánovu kapitální otázku, s kým že to vlastně chcete dělat. Podaří-li se vám to, což bych vám přál, můžete se příště pokusit rozřešit třeba kvadraturu kruhu.

23.8.2009