Trápí mě skutečnost, že matky vůbec všeobecně nejsou dost vzdělané na to, aby v krajních případech byly schopny učit své děti samy a že by bylo .Zažila jsem dvakrát zahraniční pobyt s dětmi, jednou s tím svým, podruhé s dětmi krajanů, a to v zemích, kde české školy nebyly. Do jistého stupně vzdělání, tj. do 8.-9. třídy základní školy, případně nižších tříd gymnasia, jsme to opravdu zvládali v rodině sami podle učebnic. Kde byla v koncích s vědomostmi jedna matka, tam získala pomoc pro dítě u jiného krajana a šlo to s vědomím, že sice bude třeba časem něco doplnit, ale základní všeobecné znalosti že dítě získá.

Někdy mě napadá děsivý scénář, že nějakou globální katastrofou bude počet obyvatel Země také katastrofálně omezen. Že přestanou fungovat sdělovací prostředky, energetické a vodovodní sítě, doprava, zásobování a, co nejhoršího, školy.Není to jen můj nápad, přečtěte si "The purple plague" Jacka Londona, jenž nechá vymřít většinu populace na neznámý mor. Malá část lidí přežije, ale jen výjímečně se najde někdo, kdo by dokázal učit děti jak o současnosti, tak o vědomostech o tom, co katastrofou zaniklo. Už třetí generace to považuje za smyšlenky: vysvětlete někomu bez možnosti konkretního poznatku, co to byl vlak. Něco, co pohltilo tady spoustu lidí a časem je támhle vyplivlo…Co to jsou koleje? Co byly železárny, továrny, ústavy výzkumné i výchovné, umění, hudba, kultura vůbec či komfort: stiskneš knoflík na zdi a udělá se světlo, zdvihneš páku nad dřezem (co to byl dřez?) a teče ti potůček do kuchyně (co to byla kuchyně?)…Nesmyslné výmysly senilů…

A to nejdůležitější v takové situaci jsou sdělované vědomosti. Byť jenom o skutečnosti, že dvakrát dvě jsou čtyři, byť ani ne že druhá odmocnina ze čtyř jsou dvě, že kousek dál jedním směrem je moře a co je to vzduch, že máme nejen tělesné znaky vnější, ale také spoustu orgánů uvnitř těla a jak mají fungovat, a že …, a že …

Přála bych si, abychom všichni nabyli tolik vědomostí, abychom byli schopni vlastním dětem aspoň ty základní předávat, Kdyby nastala situace jako třeba za války, to nejdůležitější, co mohou lidé přenést do emigrace, do úkrytu v bezpečí, na pustý ostrov (Robinsoni z Kronbergu - Běhounek) či po potopě světa, jsou vědomosti.

Proto bych se velice přimlouvala za vzdělávání především matek. Zřídit školy pro děti v cizině je jistě výborný nápad, ale co takhle zřídit školy pro matky nejen jedoucí do ciziny, ale vůbec, všeobecně, aby byly vybaveny v nepředvídaných situacích působit jako učitelky vlastních dětí – ostatně by to naší populaci stejně prospělo, kdyby vzdělání matek a jejich schopnost učit byla běžným předpokladem pro úlohu matky. A vést tím směrem už dívky. Aby pro ně nebyl nejdůležitější trend barvy vlasů či modeling nehtů, ale vědomosti. Ať jich má každá co nejvíce.