28.3.2024 | Svátek má Soňa


SPOLEČNOST: Významní občané českoslovenští

1.1.2014

Předvánoční týden byl mediálně plný koaličních jednání a nákupní horečky, takže bohužel zapadly dvě identické kauzy s opačným znaménkem. Jednou jsou zásluhy pro lidské selhání bagatelizovány, podruhé je bagatelizováno lidské selhání vůči nepochybným zásluhám. Ten malý mediální zájem dokazuje, jak málo jsme se dokázali vyrovnat s vlastní minulostí. Ty časté polemiky o národní dokonalosti či naopak nedokonalosti, které se pravidelně opakují na stránkách tohoto periodika, mají své ustálené a nesmiřitelné tábory. Pro jednu část diskutujících jsme nekritizovatelní a jejich odpůrci, nejspíš za cizí žold, trvale kálejí do vlastního hnízda. Ta druhá skupina je přesvědčena, že tabu vlastní nedokonalosti je třeba průběžně pojmenovávat a jejich zastánce tepat. Své odpůrce považují za nedostatečně sebevědomé, přímo zamindrákované zoufalce. Něco jako obránce pravosti Rukopisů.

Narodil a podstatnou část života jsem prožil jako občan Československé republiky. Nejprve lidově demokratické, později socialistické a také trochu federativní. To československé občanství v průběhu sedmi desítek let se mnou sdíleli občané bezvýznamní i takoví, o nichž s úctou mluví celý svět. Těch druhých je pochopitelně mnohem méně, stejně jako je tomu všude jinde na světě. Pokud se o někom s obdivem a úctou mluví i jindy než na pohřbu a v nekrolozích, bývá obdiv k pozůstalosti (v nejširším smyslu toho slova) dotyčného dán buď dílem, které vykonal, majetkem, který vytvořil, či způsobem života, který vedl. Jsou jedinci, kteří si ten obdiv a úctu zaslouží ve všech třech směrech, většinou ale jeden převažuje ty dva ostatní. Je-li ta převaha podstatná, není konstatování negativních rysů pomluvou ani špiněním. Osobní charakterové rysy úspěšného vynálezce či podnikatele nezmenšují jeho úspěch o nic více, než chudoba či nešťastný osobní život velkého myslitele a morální stálice. Počet kombinací bystrý čtenář snadno doplní sám.

Možná si ještě vzpomenete na ohlas, který na různých sítích vyvolaly oslavné vzpomínky na ikonu československé a české hudební žurnalistiky Lubomíra Dorůžku. Co je to platné, že byl "přední český muzikolog, novinář, překladatel, hudební organizátor, významný hudební publicista a pedagog", jak se můžete dočíst například ve Wikipedii. Byl to také udavač a konfident politické policie, tvrdí mnozí.

Shodu okolností ten samý týden, kdy tyto polemiky plnily různé blogy, dosáhli občanští aktivisté odstranění uvítací tabule před vjezdem do Vratislavic nad Nisou, které odkazovaly na zdejšího rodáka, občana Československé republiky a světově uznávaného konstruktéra Ferdinanda Porsche. Co je platné, že byl tvůrcem nejprodávanějšího osobního automobilu všech dob, že jeho jméno znají doslova po celém světě. Byl členem NSDAP a SS-Oberführer. Dokonce za války konstruoval tanky a bojová vozidla.

Neznám osobně nikoho, komu Lubomír Dorůžka ublížil, a přesto si ho nemůžu jako člověka vážit. To ale neznamená, že budu opovrhovat jeho tvorbou a vším, co pro českou kulturu vykonal.

Nedokážu se vcítit do uvažování úspěšného vynálezce, kterého jeho rodná zem vnímala z jazykových důvodů jako cizince a cizina, jazykové spřízněná, dokázala ocenit jeho geniální schopnosti. Způsobem pro ni typickým. Z pohledu nás, kteří víme, jak to dopadlo, je hodnocení poněkud povýšené.

Podívejme se ale na jinou dvojici československých občanů, kteří toho mají společného mnohem víc. Oba vnímáme hlavně jako politiky. Na rozdíl od Ferdinanda Porsche a Lubomíra Dorůžky za nimi nejsou ani geniální technické nápady, ani úspěšné dílo na poli hudební žurnalistiky a překladatelská činnost. Nakolik jsou jejich jména známa mimo učebnice dějepisu, není v tuto chvíli podstatné. Podstatný je zásadní rozdíl, jak se k oběma staví dnešní veřejnost.

V tom samém Maffersdorfu (Vratislavicích nad Nisou) jako Ferdinand Porsche, ale o 23 let později, se narodil německému otci a české matce Konrád Henlein. V té době už byl o generaci starší vynálezce zaměstnán ve Vídni geniálním konstrukčním nápadem, jak využít přednosti elektromobilů oproti nespolehlivým benzínovým motorům. Ani Henlein ve své rodné obci dlouho nezůstal a ještě v dětství se s rodiči odstěhoval do nedalekého Rychnova. Od mládí byl tím, co bychom dnes nazvali občanským aktivistou. Angažoval se v tělocvičném spolku, který byl pro německy mluvící občany Československa obdobou českého Sokola. Ve svém nadšení pro své jazykově spřízněné spoluobčany se postupně stal politikem a nástrojem cizí velmoci, která měla zájem na ovládnutí jeho rodné vlasti.

O devět let později než Porsche a o necelých 14 let dřív než Henlein se narodil pod bájnou Budčí Antonín Zápotocký. Také on byl od mládí občanský aktivista. Také on bojoval za první světové války za Rakousko-Uhersko. Ve svém nadšení pro své třídně spřízněné spoluobčany se postupně stal politikem a nástrojem cizí velmoci, která měla zájem na ovládnutí jeho rodné vlasti. Okolnosti tomu chtěly, že za svého života spolupracoval s oběma cizími mocnostmi.

A čím se liší jejich rodné obce? Zatímco Vratislavice se ke Konrádovi nehlásí a za památník Ferdinanda jsou peskovány, Zákolany si postavily, jistě že za obecní peníze, svému Zápotondovi sochu nadživotní velkosti. Pojedete-li se podívat na nejstarší dosud funkční stavbu na našem území, kterou je románský kostel svatých Petra a Pavla na Budči, na jedno z míst připomínajících počátky českého státu, nemůžete ten monument minout.

Nevím, kolik spravedlivých, politicky korektních, občanských aktivistů jako pan Jirásko, upozorňuje na temnou minulost zákolanského rodáka. Neznám jméno někoho, kdo by sepsal petici a sbíral podpisy za odstranění obludné sochy toho, kdo spolupracoval, cizím slovem kolaboroval, v pozici kápa s vedením koncentračního tábora v nacistickém Německu.

Mám ale dojem, že do té doby, dokud budou chváleni kolaboranti (byť pracovali pro "tu správnou" cizí mocnost) a zatracování světově uznávaní konstruktéři, podnikatelé a vynálezci, protože si zadali s režimem, který v té době obdivoval celý svět, do té doby je potřeba, aby každému, kdo pronese něco kritického do vlastních řad, bylo nasloucháno. Aby jeho argumenty byly váženy a nebyl cejchován nálepkou sebemrskačského odrodilce. Kdo první vysloví, že král je nahý, může být chválen stejně jako mohou jeho názory být vyvráceny věcnými argumenty. Ale pouze ve svobodné společnosti. Společnost, která takového smělce zesměšňuje, uráží, trestá či lynčuje, mu dává nechtěně zapravdu.