Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
19.4.2024 | Svátek má Rostislav
Diskuse k článku
SPOLEČNOST: Vyvolení v zapomenutém veledomě
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Zobrazit příspěvky:
Všechny podle vláken Všechny podle času
|
Em 23.11.2005 7:55Re: KOL KOLEM KOLDOMŮ 2 No šakale, klobouk dolů. Tomu se říká příspěvek. |
|
|
velvet 23.11.2005 9:52Podpis tučným perem, díky, šakale. (Nemohl jsem od toho dokumentu odtrhnout oči.) |
|
|
Bedzyk 23.11.2005 8:35Re: KOL KOLEM KOLDOMŮ 2 Nevzpomene si někdo z přítomných na jméno města, kde Sovětská vláda uskutečnila experiment, spočívající v tom, že všichni obyvatelé byli rozděleni a žili na 3 směny, mimo jiné s tím opatřením, že kdo měl odpočinkovou směnu, měl zároveň zákaz vycházení? Odehrálo se tuším matně že ve 20.letech 20.stol. |
|
|
Jarka 23.11.2005 11:26Šakale, díky, z toho dokumentu jsem měla dost smíšené pocity. Ze začátku, zvenku, se mi ten dům docela líbil - umístěním v zeleni, východem do parku. Pak stačil záběr na poštovní schránky. Představa takového množství lidí je děsná. A když začali vysvětlovat, jak po návratu z práce se stavili v restauraci v přízemí, doma dali spát děti a vrátili se do té společenské místnosti, to už byl naprostý konec. Líbilo se mi, jak nějaká paní říkala, že maminka chodila pomáhat do školky, kterou tam měli - jenže jí asi nic jiného nezbývalo, když jsem viděla tu velikost bytu. Korunu tomu nasadil průvodce německých turistů, který neuměl německy. Ten film byl dobrý na získází deprese na celý večer. Nebo na radost z toho, že člověk nemusí v ničem podobném bydlet. |
|
|
šakal 23.11.2005 1:28KOL KOLEM KOLDOMŮ 1 Motto: „...Kde zůstala intuice, která životu tajně naslouchá a žádá nejen pojmy ale i důvody?“ (Hans Scharoun) Idea koldomů se vždy maskovala frázemi o novém, pohodlném a moderním životním stylu, kdy emancipovaná žena není „vykořisťována“ péčí o domácnost a všichni jsme součástí masy pracujících občanů, kteří „žijí společně.“ Ovšem ve skutečnosti je podle mého soudu tento přístup výsledkem podvědomé touhy po celospolečenské jednotě za účelem snazšího ovládání. Takové pojetí mezilidských vztahů v sobě skrývá obsesi příznačnou pro všechny sociální inženýry. Celé to vyhlíží nějak takhle... Abychom svět dokonale uspořádali, je nutné, abychom mohli ke všem lidem přistupovat stejně. Jako u vědeckého pokusu nutno vyloučit všechny nahodilosti a nežádoucí proměnné. Proto musí mít všichni lidé k dispozici stejné podmínky a jakákoliv nerovnost mezi nimi je nepřípustná. Zastánci této rovnosti říkají, že je to tak spravedlivé, a tedy hluboce morální. A především je to z pohledu takového konstruktéra mezilidských vztahů a „obráběče osudů“ velice POHODLNÉ! V podtextu toho všeho ovšem vzniká jedno zásadní dilema, ve kterém se každý sociální inženýr ocitá. Svět, tak jak ho známe, je do té míry složitý, že ho nelze nějakou celostní teorií obsáhnout a už vůbec ne cíleně řídit! Tomu, aby takový jednotící přístup k lidem byl možný, slouží humanistická hesla o rovnosti. Ta jsou pak vlastně jen jakousi radlicí, která proráží cestu obyčejné mocichtivosti těch, kteří se vidí povoláni společnost řídit a přetvářet. |
