Na počátku bylo slovo. Tuto pravdu ví nejen Bible, ale i kdejaký propagandista. Slovo má strašlivou sílu. Může stavět a můře bořit. Může smiřovat a může rozdělovat. A může klamat.

Ač psanými slovy hlásá "spravedlnost a smíření", v praxi to není programem pana Doležala. Naopak! V jeho článcích se do nekonečna vyvolává mezi Čechy a Němci, zvláště těmi sudetskými, duch nenávisti, urážek, pomluv, záludností. Jen těch ran pod pás a jedovatostí, co rozdá ve svých článcích těm "verfluchten" Čechům. On u nás. Jeho přátelé to zkouší po celé Evropě. V parlamentu bavorském, německém, evropském, na schůzích a seminářích, při kdejaké příležitosti. Nejsou rozhodující, ty hlasy, ale nejsou zase až tak nedůležité.

Výsledkem jejich činů není to, čeho by chtěli, jak veřejně deklarují, dosáhnout. Smíření a porozumění. Ani být nemůže. Už někdy někdo viděl, že by nadávky a pomluvy a pokřivená tvrzení vedly k něčemu kladnému? Ani náhodou! Takže i díky Doležalovi a jeho "volksgenossen" je výsledkem to, že ani Češi, ani Poláci se v podstatě, odhlédneme-li od "oficielních vztahů" nepřiblížili ke svým bývalým sousedům ani o krok. Naopak. Panuje stálá nedůvěra, podezírání a mnohdy i nenávist. Ze strany české i sudetoněmecké. Moc hezký výsledek práce. Ale není on to skutečný a pravý zájem těchto lidí?

Objektivně řečeno, tento způsob útočení na ČR, Československo a vůbec vše české má tyto praktické dopady.

1. Agresivní rétorika a vyhlašování, že se Češi dopustili "genocidy" a že jsou jako národ "vrazi", což má podporu, byť nepřímou, v některých a ne nevýznamných kruzích v Německu, má reálný dopad na českou politiku. V situaci, kdy na vás útočí sdružení, které fakticky pokračuje v politice sudetoněmeckého hnutí, hlásajícího, že "konec konců v tomto prostoru nemají Češi co dělat", a s přihlédnutím k tomu, co němečtí nacisté spáchali v celé Evropě, si nemůže dovolit žádná česká politická strana a nebo síla začít skutečně "zkoumat" a "nově hodnotit" otázku spojenou s odsunem.

2. Na základě protičeské agresivní rétoriky vedení sudetských Němců a bývalé vlády Bavorska, kterou přebírá p. Doležal, musela v podstatě přerušit své oficielní styky s Bavorskem a landsmanšaftem i KDU -ČSL, která by jako křesťanská strana měla být CDU/CSU nejbližší. Byl zbořen jeden z možných prvních mostů k diskuzi.

3. V dalších a dalších generacích v České republice je neobjektivní a často otevřeně lživou a nenávistnou protičeskou a pro-sudetoněmeckou kampaní vytvářen a pěstován strach z Němců. Neomalené požadování změny výsledků druhé světové války, kterou ČSR a její česko-moravské obyvatelstvo přežilo jen s štěstím, nemůže než vyvolávat opět, z pocitu ohrožení, nenávist vůči všemu německému. Průzkumem už mezi školáky zjistíte, že jsou Němci stále posuzováni negativně a jako hrozba. (Ovšem nejen v Česku!)

4. Problémem pro Českou republiku se stává i budoucí Německo V Německu roste síla neonacistů, dostávají se do oficielní politiky, zasedají v zemských parlamentech. Zároveň doba nacismu je částí německé společnosti tolerována a považována za "dobrou". Podle průzkumů v BRD až 30% Němců vidí Hitlera a nacismus pozitivně. Takže je jasné, že je na místě být obezřetný. Zvláště pro toho, kdo ví, jak dokonale umí obyvatelé západní Evropy při průzkumech politicky "korektně" lhát a říkat to, "co se má", a ne to, co si myslí. To ve starých zemích Evropy umí lidé snad ještě lépe, než jsme to uměli my za bolševika. Takže s pravděpodobností hraničící s jistotou lze říci, že i velká část mladé generace Němců si podává v otázce nacismu ruku se starými dožívajícími nácky. Podobně jako u nás roste mladá generace obdivovatelů stalinistického komunismu.

5. Naděje, které vzbuzovala změna režimu ve vztahu k našim sousedům v Rakousku a Německu a tím i k sudetským Němcům, nebyly v osobní rovině obyvatel příliš naplněny. Hlavně a právě proto, že na celkem přátelská gesta z Československa po roce 1989 se ozvala, hlavně z Bavorska a Rakouska, jako odpověď naprosto nevybíravá agresivní kampaň. V ní pokračuje u nás dnes už jen někdo. Bohumil Doležal trvale.

6. Představa, že se mladí lidé po otevření hranic a po seznámení s německou realitou stanou nositeli nových vztahů k Německu a tím i sudetským Němcům, se nenaplnila. Na tom se podepsala jak útočná rétorika landsmanšaftu, tak bohužel také trvalý povýšený a přezíravý postoj většiny Němců jak k nám, tak k Polákům a vůbec ke všem Slovanům (snad s výjimkou Chorvatů - válečných spojenců). Že se Češi podobně přezíravě dívají na jiné obyvatele postkomunistických zemí, věc sice poněkud objasňuje, ale není to pro nikoho obhajoba.

7. Naděje českých intelektuálů, že se sudetští Němci stanou "mostem" mezi námi a Evropou, se ukázaly jako mylné. Prakticky nikdo z nás netušil, jak frustrovaní a propagandisticky zpracovaní jsou sudetští Němci. Až na menšinu nenajdete mezi nimi, bohužel, ani náznak sebereflexe. Ani pokus si uvědomit, co se v letech 1918 až 1945 vlastně stalo. No, na druhé straně u nás také volí komunisty dost lidí. A mnozí z těch, kteří si uvědomují, co se vlastně stalo, raději mlčí. Nejen u nás se lidé báli a bojí vyjádřit své názory. Veřejné mínění a konformismus jsou silné zbraně.

8. Doležalova ostrá a oprávněná kritika agresivního Ruska nezní díky historickému povědomí národa Čechům upřímně. Ba naopak. V době, kdy technika "přiblížila" Rusko a Německo, dva státy které se snaží již po staletí ovládnout tento prostor, není možné jednu stranu trvale "odsuzovat". A druhou kreslit jen v jásavých barvách. Takový svět není a nikdy nebyl. Dnes je Německo demokratické. Jaké by bylo, kdyby se USA stáhly z Evropy? Toť vážná otázka. Počet voličů nacionalistů v Německu roste, počet útoků proti cizincům také, sociálně tržní ekonomika pravděpodobně narazila na své meze. Ekonomika a politika vždy souvisí.

9. Trvalý propagandistický tlak páně Doležalův má tak v reálu v Čechách podivné výsledky. Pocit nebezpečí ze strany sudetských Němců je stále oživován. Způsob, jakým je celá otázka presentována, tedy tlak na to, aby Češi "bezpodmínečně uznali svoji vinu", ať již skutečnou či jen vylhanou, je kontraproduktivní. Zvláště lžou-li představitelé landsmanšaftu tak strašně, ale i účinně, že běžní sudetští Němci doposud započítávají do počtu těch, které "zavraždili Češi", dokonce i německy mluvící židy zavražděné nacisty v koncentrácích!!! Však jim to ještě nedávno jejich vedení takto presentovalo.

10. Také díky této jednostranné propagandě si začíná značná část voličů v ČR uvědomovat, že jsou otázky, které může někdo demagogicky nebezpečně otevírat. . Doležal a landsmanšaft veřejně požadují "návrat sudetských Němců" do ČR a "sebeurčení pro Sudety". Při pohledu na velikost Německa a při paměti národa hledají mnozí Češi řešení tohoto nebezpečí. Že je to nebezpečí, o tom nepochybuje v České republice nikdo. To vše objektivně nahrává voličům KSČM i jiným, západu rovněž nepříliš nakloněným stranám. Vzrůstá počet těch, kteří vidí svoji lidskou i národní budoucnost a bezpečnost zajištěnou ne nevyzpytatelnými USA, s jejich náhlým opouštěním přátel a spojenců, ale v Rusku. U Ruska jsou si jisti. Nebude to stát za moc, vrátí-li se Rusové, ale nepůjde nám o život. A když, tak jen někomu. Neříkalo se v Německu "Besser rot als tot" (lepší rudý nežli mrtvý)? Za těmito úvahami mnoha lidí stojí také mnoho hlasů pro poslední volební vítězství ČSSD s normalizačním Paroubkem a proruským Zaorálkem v čele. A s návštěvami ruských generálů v Lidovém domě. Nebylo to jen v třicetikorunovém poplatku u lékaře.

11. Neurovnané poměry s našimi německy mluvícími sousedy (Temelín, dekrety, ostrakizace na pracovním trhu atd.) přes veškeré diplomatické řečičky přispívají také k tomu, že KSČM dostává ve volbách okolo 15% hlasů. Na "boji proti Sudeťákům" sbírají komunisté body vždycky. Dneska je tam sbírá i ČSSD.

Jedno je tedy jisté. Každý další nenávistný článek páně Doležalův upevňuje pozici těch, kteří by chtěli, abychom se obrátili na Východ. Zvyšuje volební preference KSČM a levičáků v ČSSD (Zaorálek, Foldyna, Kavan a pod) a vykopává stále větší prohlubeň mezi námi a našimi bývalými spoluobčany.

A jedno je jisté. Pokud sudetští Němci nepochopí a nepřiznají hlavně sami sobě, co to vlastně provedli, není naděje na smíření. Jak říká Arnošt Lustig: "Zločiny Němců jsou tak strašné, že jim nelze odpustit. Lze s nimi žít. Není dobré je nenávidět. Ale musíme si to pamatovat."

Abychom spolu mohli vůbec vážně mluvit, museli by sudetští Němci místo toho, co od nic běžně slyšíte, že Beneš byl větší válečný zločinec než Hitler (to vám řekne šest sudetských Němců z deseti), konečně po pravdě říci, že jejich představitelé Konrád Henlein a K.H. Frank byli zločinci. Jako většina z nás přiznává, že Gottwald byl vrah a zločinec. Až by si tuto skutečnost přiznali, tak by mohli začít uvažovat o tom, zda náhodou nezničil jejich sudetskou "vlast" spíše Hitler a Henlein než Češi. A že na tom nesou vinu oni sami, když jim uvěřili. Čeští vůdci nikdy neměli v programu vyvraždění a zotročení sudetských Němců. Obráceně ano.

No a tak lze konstatovat, že články pana Doležala, které se snaží stále vyvolat k životu ďábla nenávisti, budou utvrzovat české čtenáře v tom, že se sudeťáky a jejich přáteli nemá smysl diskutovat. Rusové vám musí být vděčni, pane Doležale!