SPOLEČNOST: Vyústění aféry Čunek
Na volbu Jiřího Čunka jsem neměl žádný vliv a považoval jsem ji za chybu. Byl jsem jako delegát na dvou lidoveckých sjezdech – v roce 2008 v Pardubicích a v květnu 2009 na Vsetíně. Na Vsetíně jsem hlasoval pro Cyrila Svobodu a hned po návratu jsem z KDU-ČSL vystoupil. Důvodem mého vystoupení ovšem nebyl ani v Jiřím Čunkovi, ani v Cyrilu Svobodovi, ani v Miroslavu Kalouskovi. Pro účely tohoto článku nejsou ty důvody důležité, ale abych nedělal zbytečné tajnosti, dospěl jsem k názoru, že se chci více věnovat publicistice než politické kariéře v rámci KDU-ČSL. Přeji KDU-ČSL hodně úspěchů. Cyrila Svobodu považuji v dané situaci za nejlepší volbu, složení vrcholných orgánů strany za nadějné, ale sám jsem podstatně pravicovější než průměr KDU-ČSL. A především bych neuměl dělat politiku v jejím rámci. Chci ale, aby bylo naprosto jasné, že neodcházím zklamán a ve zlém.
Na aféře Čunek se mi začalo něco nepozdávat poměrně brzy. Žaloba za něco, co se stalo bezmála pět let před jejím podáním – v okamžiku, kdy se Jiří Čunek ocitl ve vysoké politice, vyšetřování státním zástupcem Radimem Obstem, který se „proslavil“ tím, jak zacházel s Vladimírem Hučínem, okolnost, že jsem měl velmi dobré osobní reference o majiteli stavební firmy, jež měla údajně Jiřího Čunka uplácet… Těch věcí bylo zkrátka moc. Řekl jsem si, že bych nechtěl být v politické straně, jejíž předseda je korupčník, a začal jsem se o věc blíže zajímat. Po čase se mi podařilo se s Jiřím Čunkem seznámit. Když ke mně pojal důvěru, dal mi k dispozici veškeré materiály, o něž jsem si řekl, a potvrdily se mé nejhorší obavy, že se stal obětí nevybíravého útoku. Současně jsem si začal Jiřího Čunka vážit jako člověka – a vážím si dodnes jej, jeho manželky a celé jeho rodiny. Pokud jsem ho nevolil, tak ne proto, že bych mu osobně nedůvěřoval. Bylo mi jasné, že pro celou řadu lidí by Jiří Čunek byl nepřijatelný (a mám na mysli spíše lidi mimo KDU-ČSL než její členy). Domnívám se, že podobně jako já smýšlely další desítky delegátů lidoveckého sjezdu. Pokud se po sjezdu psalo, že „KDU-ČSL se zbavila Čunka“, tak se to technicky nedá označit za lež, rozhodně to ale není pravda v pravém slova smyslu. Já jsem se ho rozhodně nechtěl zbavit.
Nevadí mi, když někdo řekne, že Jiří Čunek je neobratný politik. Dokonce by mi nevadilo ani to, kdyby o něm někdo řekl, že je bordelář. Nevadí mi, když někdo namítá, že člověk, který nedokáže vysvětlit veškeré své finanční transakce, nemá co dělat ve vysoké politice. Vadí mi ale, že většina obyvatel je přesvědčena, že Jiří Čunek je nepoctivý člověk.
Myslím si, že v této aféře média naprosto selhala. Kde zůstal Respekt se svou investigativní žurnalistikou? Jak to, že si nikdo nevšiml, že z policie uniká do médií jen to, co hovoří v Čunkův neprospěch, ale nikdy ne to, co hovoří v jeho prospěch? Bulvár i televize se snažily horko těžko na Vsetíně ulovit někoho, kdo by vypovídal proti Čunkovi. Jistě, v dvacetitisícovém městě určitě nějací takoví lidé jsou; proč ale reportéři neuváděli, že najít tyto lidi vůbec nebylo snadné? Pokud si vzpomínám, pouze Martin Komárek z MF Dnes se pokusil o poměrně objektivní reportáž.
A tak zatímco předseda vlády i představitel opozice předváděli národu, jak se nemá zacházet s manželkami, které kus svého života obětovaly politické kariéře svých manželů, vyvrhelem byl nakonec Jiří Čunek, jehož rodinu by mu mohlo devadesát devět procent našich občanů závidět.
Můžete mi říkat, že Čunek je nevzdělaný – prosím. Ale vadí mi, když se z příkladně poctivého člověka udělá korupčník. Tady je něco zásadně špatně.
Obraťme se k romské otázce. Mně se taky nelíbilo, že některé romské rodiny byly vystěhovány do nevyhovujících domků. O tom se psalo hodně. Nečetl jsem ovšem žádný zasvěcený rozbor toho, jaké měl Jiří Čunek jako vsetínský starosta možnosti danou situaci řešit. Před několika týdny jsem četl v novinách, že budou soudně stíháni dva nebo tři pracovníci zlínského magistrátu za to, že ve městě spadl strom a zabil chlapce. Co kdyby spadl onen pavlačový dům, z nějž nechal Jiří Čunek Romy vystěhovat? Já jsem ten dům viděl – ten k tomu opravdu neměl daleko. Ostatně můžete si srovnat, jak se chová k Romům Vsetín a jak třeba Chomutov.
Mnohokrát jsem slyšel námitku, že Jiřího Čunka by mohl očistit jen soud. Je to zajímavé, že někteří lidé nevěří státnímu zastupitelství, věří však soudu. Důvěra v soudy poté, co předvedly třeba v kauze Vladimíra Mlynáře, je skutečně pozoruhodná. Já si také myslím, že by bylo bývalo lepší, kdyby celá věc šla k soudu. Ale nesdílím mínění, že pravděpodobnost spravedlivého verdiktu byl byla větší než pravděpodobnost správného rozhodnutí státního zastupitelství.
Vznikla nám dokonce i nová slova: „čunkování“, „čunkiáda“ apod. Je mi z toho úzko. Jsem totiž přesvědčen, že před našimi médii si nemůže být nikdo jistý. Jestli bylo možno udělat takového vyvrhele z Jiřího Čunka, půjde to při určitém úsilí udělat s každým.
Co jsem si z toho odnesl a proč tento článek vlastně píšu? Odnesl jsem si přesvědčení, že tomu, co čteme v novinách, se moc nedá věřit. Je to samozřejmě jiné než za komunismu, ale vlastně složitější.
A protože nechci zůstat jen u negace, vyústila tato zkušenost i v touhu vydávat periodikum, které bude kritické, ale nikoho nebude neoprávněně zostuzovat. Předplaťte si „Konzervativní listy“.
