SPOLEČNOST: Výstřel z Aurory a bělogvardějci v Přerově
Dějiny se ovšem nenechají ošálit symbolickými gesty. Výstřelem z Aurory prý začala éra komunismu. Ve skutečnosti začala krvavá občanská válka v Rusku, ve které nebyl osud komunismu nikterak jistý. Komunisté zvítězili nad bělogvardějci jen proto, že tito byli nejednotní, neměli dostatečnou podporu ze zahraničí (pozdější propaganda o zahraniční pomoci byla nepravdivá) a bojovali proti sobě. Dokonce i českoslovenští legionáři odmítli bojovat na jejich straně, protože diktátor admirál Kolčak se nechoval mravněji než komunisté. Vím, že se dějiny úplně neopakují, ale nespoléhejme na to. Chování současné pravice v mnohém připomíná dobu po výstřelu z Aurory v Rusku. Nebylo by dobře, aby výstřel z historického děla na náměstí v Přerově nastolil podobnou éru vzájemných hádek, nejednotnosti a konečné porážky pravice. Mnohé napovídá tomu, že osud bělogvardějců se může opakovat.
Vladimír Hučín je přesně ta osoba, kterou současná politická sféra a státní úřady potřebují. Nikdy nejednal sobecky a jen ve svém zájmu. Je naprosto nezkompromitovaný a neúplatný. Cíleně odporoval jakémukoliv zlu. Za komunismu bojoval svými postoji hrdinně a nikdy se nesklonil ani náznakem před nabídkami, hrozbami i násilím. Přitom není pravda, že používal násilí, jediný čin proti osobnímu majetku bylo odpálení bomby v nočních hodinách na garážových vratech nebezpečného agenta StB, aby ho dekonspiroval. Jinak likvidoval pouze nástěnky, veřejné transparenty, expedoval letáky apod. Po převratu pracoval v BIS na rozkrývání aktivit bývalých členů StB. Byl nebezpečný komunistům na nejvyšších místech, protože odkrýval jejich minulost a dekonspiroval jejich napojení na zločinecké zahraniční organizace (viz kniha Hrdinům se neděkuje str. 465). Proto měl být odstraněn křivým obviněním, odsouzením v tajném procesu a uvězněním. Veřejný proces, který byl vynucen veřejností, však odkryl pravý opak. Soud v otevřeném procesu nemohl splnit požadavky zákulisních sil, před tváří veřejnosti a světových sdělovacích prostředků musel Vladimíra Hučína zbavit obvinění.
Vladimír Hučín velice dobře ví jak na to. Zná všechny aktéry nekalých intrik, zakrývání minulých vin a naloupených peněz v neprůhledných privatizačních akcích, na státních zakázkách, korupcí ve státních orgánech. Navíc je naprosto poctivý, je to vlastenec, který zatím vše dělal ve prospěch lidí, nikoliv ve svůj.
Nebezpečí komunistických pohrobků neminulo, naopak se zdá, že se stále zvyšuje. Přitom bývalí komunisté na vedoucích místech nejsou nebezpeční svým smýšlením, které už ve skutečnosti žádné nemají. Jsou nebezpeční svojí morálkou a napojením na jiné, ještě nebezpečnější subjekty. Jsou vydíratelní, jsou korumpovatelní. Krom zvrácenosti ideje samé je možné pokleslou morálku řady z nich dokumentovat i tím, že svoji ideu zradili, nebojovali za ni (samozřejmě že chvála Bohu za to...), postavili se na „druhou stranu“ a tuto zradu si nechali zaplatit. Když ale někdo za peníze zradí jednou, zradí už vždy. Dalším postojem je nezájem. Demoralizace se projevuje v absolutním nezájmu o celospolečenské potřeby. Nepovažují tuto společnost za hodnu, aby se o ni jen stínem nezištně zasloužili. Neudělají nic, aby jí prospěli, a to už snad ani ne z nějaké pomsty, ale protože prostě ztratili veškerou morálku a osud občanů tohoto státu jim neleží ani v patě. Proto je možné, abychom měli nejdražší dálnice na světě, aby odpovědní činitelé konali tak, že stát prohraje všechny následné arbitráže, abychom měli trojnásobný počet soudců na jednoho obyvatele než ve vyspělých zemích, a přitom nejdelší soudní projednávání na světě atd. Všechno to nemizí s nástupem mladé generace, jak se předpokládalo. Mladá generace je obvykle vychovávána generací předchozí. Kde jinde má najít své vzory? Proto se mladá generace už neidentifikuje s tímto státem, protože nemorálnosti svým přirozeným instinktem cítí, vidí, že je to nezměnitelné, že to nemá žádnou budoucnost. Na jejich chování to má stejně demoralizující účinek. Nakonec musíme dodat, co už bylo zdůrazněno mnohokrát, že tato situace byla nastavena na začátku devadesátých let určitými idejemi, které lze asi zjednodušit takto: 1.) Morálka je zbytečná, všechno vyřeší trh, stačí když se dané osobě zaplatí, udělá vše. 2.) Nemravnou minulost je třeba zapomenout, udělat tlustou čáru a nikoho za nic netrestat. Obojí bylo samozřejmě účelové, aby se komunistická nomenklatura dostala do nového režimu a uchopila se vesel. Jejímu osudu byl obětován osud národa. Přitom se nelze domnívat, že to všechno byla jen domácí záležitost, že to nějak udělali komunisté sami bez podpory zvenčí.
Mnozí lidé se domnívají, že by se snad chovali nekomunisté stejně, pokud by se dostali k vysokým postům, nakonec každý je uplatitelný a je to jen otázka výšky částky, která se nabídne. Na tom něco je, ale určitě by nebyli vydíratelní a určitě by byli mravnější, protože by nový stát považovali za „svůj“ a dá se předpokládat, že by pro něj nezištněji pracovali. Vždyť příklady těch nemnohých to dosvědčují a Hučín je jedním z nich. Jistě by se ovšem našly výjimky, které pravidlo potvrzují.
Dnes, téměř dvacet let po převratu, je většina podniků v zahraničních rukách, včetně hlavních sdělovacích prostředků. V podnikatelské sféře již nedominují ani ti komunisté, kteří kdysi podniky privatizovali. Konečně komunista v podnikatelské sféře nemusí být tak nebezpečný, pokud je zařazen v konkurenčním prostředí a musí se chovat tržně. Naopak můžeme být svědky mnoha podnikatelských úspěchů našich občanů, ať už se do této sféry dostali jakkoliv. Je ovšem pravda, že i v podnikatelské sféře musí být morální prostředí, které ovšem už dnes není pravidlem ani v západní Evropě. Třeba jednání různých mobilních operátorů, jednání privatizovaných komunikačních podniků, které jsou v zahraničních rukách, jednání bank z nichž už žádná není česká, energeticky jsme prakticky závislí na Rusku a pokud se nestane zázrak, skončí v ruských rukou i strategické rozvodné sítě stejně jako letiště Ruzyně apod. Na druhé straně je pravda, že každý si dovolí jen to, co se mu povolí. Vina je tedy spíše ve státních orgánech ovládaných pokleslou morálkou. A tato je důsledkem postkomunistického vývoje. Toho samozřejmě využívají i zahraniční podniky. Když je možno si koupit jakoukoliv výhodu, proč toho nevyužít?
Jestliže jsme již tak snadno ovladatelní ze zahraničí, můžeme se nadít jen toho, že naše státní zájmy jsou prodávány, naši lidé jsou manipulováni idejemi, které nemusí být imanentně nějak cílenou snahou nějakých center (třeba Bruselu), ale prostě jen vyhovují těm zahraničním subjektům, které u nás mají zájmy. Dovedu si představit, že se mnohé firmy asi budou bránit „dělání pořádku“ a že to nemusí být jen firmy ovládané bývalými komunisty, ale i firmy zahraniční. Jako příklad bych uvedl chování bank ohledně poplatků za služby, které lze nazvat téměř „odírání“ klientů. Něco takového by si v jiné zemi nedovolili. Proti morálnímu prostředí v našich státních orgánech tedy nemusí stát jen nějací bývalí komunisté. Vždyť nemorální bývalé komunistické kádry a jejich pohrobci jsou výhodou pro každého, kdo má dost peněz, aby podplatil. A tyto peníze mají na prvním místě ty silné zahraniční mocenské subjekty. Vedle případných peněz ze „západu“ (cukr...) se samozřejmě nesmí zapomínat na nemenší peníze z „východu“, jejichž účinnost může být a jistě i je efektivně podporovaná vydíráním (tedy cukr i bič...) prostřednictvím informací, které Kreml svým státním podnikům nepochybně ochotně poskytuje. To vše se stále prohlubuje, nezištná angažovanost v prosazování práva se stále více trestá a znechucuje (viz odchody kvalitních policistů včetně těch na citlivých místech). A tady si už myslím, že se iniciativy ujaly jiné síly než samotní komunisté. A tyto síly si nepřejí změnu ve smyslu morálnějšího prostředí.
Proto také Vladimír Hučín nemá žádnou podporu ve své kampani. Voliči sami jej nezvolí bez nějaké masivní kampaně, na kterou jsou zapotřebí velké peníze. Ty peníze chybí. Sponzoři jsou jen obyčejní lidé, žádné velké mocenské subjekty. ODS má na Přerovsku svého kandidáta, podobně jako tomu bylo před dvěma lety na Prostějovsku, kde Vladimír Hučín také kandidoval. ODS se staví nejvíce radikálně proti Hučínovi, protože oslovuje shodný soubor lidí. Chová se asi jako bělogvardějci v Rusku po výstřelu z Aurory. Dohoda neexistuje, protože jde o výhodná místečka v Senátu s velkým platem a toho se přece jen tak někdo nevzdá, byť ve prospěch člověka mnohem kvalitnějšího a charakternějšího. Navíc průměrný člověk v Senátu je pro stranu vždy výhodnější, protože bude více poslouchat vedení, bude mít méně vlastních názorů. Takoví lidé jsou pro současnou stranickou politiku vhodnější, stejně tak jako je pro velké mocenské síly vhodnější nemorální prostředí. Část pravice tedy bude volit Hučína, část ODS. Bělogvardějci to prostě zase prohrají. Jen zázrakem by to mohlo být jinak.
9. října 2008
