V médiích se nyní diskutuje o zastavení šesti webů s proruským obsahem, a to zda se jedná o oprávněný zákaz šíření proruské propagandy, nebo zda jde o svévolný cenzurní zásah, o faul na svobodu projevu.

V nedávné televizní debatě se jeden z účastníků vyslovil proti zákazu s námitkou, že se jedná o možnost volby, že je možné si vybrat, na které straně stojím, takže mám stejné právo veřejně hlásat svoje názory bez ohledu na to, který názor zaujala vláda, a nyní jej nutí ostatním, takže zákaz názorů opačných nic dobrého nepřinese.

Dovolím si připomenout pozapomenutou morální rovinu, která by měla být rozhodující, natož v národě, který se dovolává Jana Husa a má na prezidentské zástavě jeho výrok o pravdě. Dovolím si tedy podotknout, že volba mezi Zelenským a Putinem, abych to takhle zjednodušeně personifikoval, není takovou volbou, v níž se například rozhoduji, zda se stanu fanouškem Slávie nebo Sparty, nebo na který film půjdu večer do kina, ale volbou morální, volbou mezi tím, co si západní civilizace za tisíc let existence vytyčila jako ideál mravnosti a co naopak pokládá za nemravnost. Nechť mně, prosím, čtenáři nepřipomínají, že je tento ideál nedosažitelný, to vím samozřejmě také, ale to přece neznamená, že bychom měli od něho ustoupit.

Z analogie vyplývá, že potlačovat názory fanoušků Slávie či Sparty v neprospěch těch druhých by opravdu byla státní zvůle, neboť se nejedná o žádný morální konflikt, kdežto v případě Putina a Zelenského ano. Pak z vyššího principu mravního vyplývá, že zákaz šesti štvavých webů je mravný, stejně jako je mravné hodnotit podporu Putinova konání jako trestný čin, a tudíž jeho schvalování za nemravné.

V této souvislosti bych se chtěl ještě vrátit k vystoupení předsedkyně KSČM Kateřiny Konečné ve dvou televizních debatách na TV Prima. Neustále se vracela k tomu, co předcházelo ruskému vpádu na Ukrajinu, a aby tento vpád omluvila, uváděla řádění ukrajinských nacionalistů. Přitom se zmínila o upálených dětech ve škole někde na Donbase či v Luhansku.

Rozeberme si tento argument. Připusťme, že má Kateřina Konečná s těmi upálenými dětmi pravdu. Pak ale tím, že tento argument, byť pravdivý, použila, se přihlásila k názoru, že když ukrajinští nacionalisté upálili ruské děti, mají ruští vojáci právo střílet ukrajinské děti. Tomuto vidění světa, který takto Kateřina Konečná demonstrovala, se říká krevní msta. Otázkou je, co má dělat krevní msta ve střední Evropě v 21. století. Z hlediska vyššího principu mravního je nepřípustná a ona komunistka měla být okamžitě vyvedena ze studia.

Ono vůbec celé Putinovo konání má charakter krevní msty, prachsprosté msty za to, že se rozpadl jeho zbožňovaný Sovětský svaz, že bývalé satelity se nechtějí kajícně vrátit do bratrské náruče, msty za to, že si dovolují mu vzdorovat. A když se mu nedaří rozbitou modlu Sovětského svazu slepit, rozhodl se pomstít všem, kteří ji rozbili. Takže nezapomínejme, že i nás en gros zahrnuje mezi ty, již tuto modlu rozbili, takže jeho msta by postihla i ty, kteří ho v českém veřejném prostoru hájí.

Možná opět budu některým čtenářem prohlášen za dětinu, když se odvolávám na roztržitého profesora latiny Málka z Drdovy povídky a poté i z Krejčíkova filmu, jenž si od svých studentů za své staromódně nepraktické názory vysloužil posměšnou přezdívku Vyšší princip. Jenže nakonec ti studenti pochopí, že ten směšný profesor má pravdu, že v životě se nelze řídit ničím jiným než pouze vyššími principy mravními, přestože jsou v každé době vysmívané a ostouzené, že člověk je člověkem do té míry, do níž si uchová mravní integritu.

Jenže tato doba, jež se znovu stala dobou krize morálky, opět vyžaduje, abychom jednali podle vyššího principu mravního, abychom si dobře rozvážili, čemu propůjčíme svůj hlas, zda je to věc mravná či nemravná. Tato doba opět prověřuje mravní integritu každého z nás a odhaluje spoušť, kterou v západním světě napáchal morální relativismus, hlásající, že všechny hodnoty jsou relativní, takže v důsledku není rozdíl mezi zločincem a jeho obětí, a tudíž ani rozdíl mezi agresorem a přepadeným národem.

Vezměme si tedy na pomoc toho směšného profesora Málka, který říká, že z hlediska vyššího principu mravního není vražda na tyranu zločinem a použijme jeho mravní integritu, abychom rozeznali, kdo je v dnešní době tyranem, jehož vražda není zločinem, kdo si dnes zasluhuje toliko opovržení a nikoli obhajobu.