Má oblíbená pohanská kapela Heilung dělá sbírku na výrobu nového trička „Vyspi se s Coronou“. Je to přeloženo diplomaticky a politicky korektně, jak si to žádá doba postliberální (myšleno ve smyslu liberalismu klasického), neboť liberální cenzura nejen na netu je bdělá a nespí (ta liberální v novodobém smyslu anglo-saském, jak se to do Evropy valí z USA).

Tričko, které má být k dispozici někdy začátkem příštího roku, si ale neobjednám, není to můj styl. Nejraději ze všeho mám jednobarevné kusy oblečení bez jakýchkoliv obrázků a nápisů, čehož se kromě několika výjimek držím dodnes. Napadlo mne však, že by bylo docela povedené, kdyby si ho na sebe nasoukali všichni vážení členové Institutu Václava Klause i s jejich ještě váženějším předsedou, vyfotili se společně a fotografii někde uveřejnili.

Když jsem již zabrousil do temného hájemství covidového, musím se zastavit nad současnou mutací onoho viru v Británii. Britové, jak všichni víte, se stali prvními pokusnými králíky a je na nich testována účinnost a bezpečnost neobvyklou rychlostí vytvořených vakcín. „Na výkalem politého při defekaci inkontinentní i záchod spadne,“ jak se říká poněkud brutálněji a méně škrobeně nejen na Zlínsku. Je opravdu neuvěřitelné, jak se jim koncem roku hromadí všechny možné maléry a jak je to navíc načasované, aby měli v nejkratším možném časovém období co nejvíce nepříjemností. Udiveně při tom pozoruji bezproblémový růst čínské ekonomiky a jejich nulu či pár nakažených denně, no a začínám si klást nejrůznější otázky. Není se čemu divit, řekl bych.

Z dálky to poněkud chaotické dění za kanálem „nestranně“ pozoruji a začíná mně být Britů, na které se v současnosti ze všech stran všechno sype, vlastně i tak trochu líto. Podle toho, co jsem se dočetl, totiž doposud není jisté, jestli budou mít nové mutace vliv na účinnost vakcíny, jak tomu je u mutací viru chřipkových (zhruba na každou mutaci je třeba vyvinout nový typ vakcíny), nebo nebudou. Do toho všeho ještě vpadl masivní sobotní nával do obchodů a rychlá migrace obyvatelstva z míst, kde bude od neděle tvrdší karanténa, desítky kilometrů dlouhé fronty na dálnici směrem k Doveru kvůli blížícímu se brexitu a podobně. No, pevně doufám, že to všechno dobře dopadne stejně jako třeba příští světový šampionát pro Noela Jameta, mnohonásobného mistra světa v prasečím chrochtání:

Blíží se čas vánoční, jenž je slaven nejen příznivci oficiálně neuznaného a Izajášem předpověděného mesiáše z rodu Davidova, ale i potomky kultů pohanských, mezi které patřím i já. Při té příležitosti si dovolím přeložit několik slov pojednávajících o severském mýtu stromu světa, tedy o bájném Yggdrasil, jehož mocný kmen proniká všemi devíti světy a tři mohutné kořeny prorůstají až k pramenům osudu, moudrosti a pramenu ledově zimní říše, ze kterého vyvěrají všechny řeky na povrchu zemském:

„Vím, kde jasan jména Yggdrasil vznosný a svatý stojí bělostným bahnem skrápěn.
Z něj kapky rosy do údolí se snáší.
Stále zelený mocně ční nad pramenem Urd.“
(Nová Edda, kapitola 16, L‘Edda, recits de mythologie nordique, Snorri Sturluson, Gallimard, 1999, str. 49)

Zároveň se ke konci chýlí i tento rok převratný, jenž by se asi dal jedním slovem charakterizovat jako „chřipečka“, rok poznamenaný diktaturami národního státu a státní mocí různě použitým stupněm omezení základních občanských svobod za účelem konání dobra, no a blíží se rok nový, rok volební, jenž se zatím rýsuje stejně nepředvídatelně a jenž možná od základu pozmění dosavadní víceméně stabilní politicku mapu v naší zemi. Ale to vše se zatím skrývá ve zrakem neproniknutelných dálavách. Mnohem bližší a celkem jistější významná událost je kromě již konečně definitivního lednového brexitu vydání další desky od pohanské Wardruny. Jmenuje se Kvitravn a jistě nemusím dodávat, že jsem si ji již na Amazon zaplatil a objednal. Tady máte ukázku, čímž se s vámi pro dnešek loučím a přeji všem pěkné prožití svátků vánočních: