Vánoční čas bývá příležitostí nechat se oslovit nejen příchodem Ježíše Krista, ale i četnými náboženskými zvyky, obřady a rituály. A ruku v ruce s tím tradičně debatujeme o víře a stavu církví v České republice. Kdy také jindy. Podle letošního průzkumu agentury STEM chodí o Vánocích do kostela zhruba dvě pětiny Čechů. Je to sice méně než na počátku devadesátých let, kdy ve stejném období vyhledávalo církevní stánky 45 procent lidí, ale zase více než v běžných dnech roku. Aspoň jednou týdně prý kostel navštíví jen šest procent dospělé populace.

Ani to však nemusí být odrazem naší víry v Boha. Ne všichni, co navštěvují kostel, jsou věřící - vždyť o Vánocích tam údajně najdeme na čtyřicet procent nevěřících. Na druhou stranu ale ne každý, kdo věří, se obrací k církvím. Kardinál Miroslav Vlk na svých webových stránkách uvádí, že když po posledním oficiálním sčítání lidu dělali církevní představitelé "veliký průzkum mezi lidmi a diskutovali i s oficiálními osobnostmi Statistického úřadu, ukázalo se, že většina lidí, kteří se nehlásili k žádné církvi a údajně byli zařazování mezi ateisty, nakonec vypovídali celkem shodně, že se domnívají, že nad námi musí něco být. Čili minimum "víry", která se nedá ztotožnit s ateizmem, s jeho distancí či agresí vůči všemu náboženskému, ale má blízko k osvíceneckému deismu, který nepopíral, že Bůh existuje, ale byl přesvědčen, že Bůh zůstává v ráji, ve své blaženosti, a o nás lidi se nestará a my o něj také ne. Zde na zemi jsme pány my sami a řídíme ji podle svých vlastních racionálních pravidel. Lze proto říci, že většina našich obyvatel nejsou ateisté ve vlastním slova smyslu, kteří by bojovali proti Bohu a církvi, ale lidé lhostejní, kterým nevadí, jestli Bůh je nebo není, a ve svém životě ho víceméně nereflektují. Více se myšlenkou na Boha zabývají, když je něco postihne... Pak se možná spíše obracejí k různým sektám nebo jiným obskurním společenstvím." Tento svůj názor kardinál Vlk doplňuje o informaci, že zvláště v Praze stále narůstá počet konverzí. Dospělí lidé vstupují do katechumenátu, aby se připravili na křest. Jsou jich prý stovky...

Je-li tomu tak, jedná se o výborný výsledek práce kardinála Vlka, ale patrně i pražského světícího biskupa Václava Malého. Přejme římským katolíkům tento úspěch. Víra v dnešní době výrazně kultivuje společnost a pomáhá stabilizovat elementární hodnoty. Podstatné však je, aby se církve nenořily jen do svého nitra, ale žily též klíčovými problémy společnosti jako takové.

Právě zde vidím jistý Vlkův dluh. Ne snad v tom, jak vychází s tuzemskými politiky nebo jak se vyvíjejí jednání státu a církví o majetkovém vypořádání. To je ostatně spíš úkol předsedy České biskupské konference, jímž je nyní olomoucký arcibiskup Jan Graubner, než arcibiskupa pražského. Nejen od běžných lidí, ale i od kněží ovšem občas zaznívá lkaní nad tím, jak málo s nimi vede český primas dialog a jak málo hovoří o věcech, které zajímají věřící i nevěřící.

A poněvadž již Miroslav Vlk ve svém úřadě dva roky přesluhuje, je netrpělivě očekáváno, kdy a koho vybere papež Benedikt XVI. na jeho místo. Kodex kanonického práva nabízí zevrubný popis předpokladů vhodného kandidáta. Musí vynikat pevnou vírou, dobrými mravy, zbožností, horlivostí o duše, moudrostí, obezřetností a lidskými ctnostmi, aby měl ostatní vlohy, které ho činí vhodným k zastávání úřadu, o nějž se jedná; musí. mít dobrou pověst; být alespoň třicet pět roků starý; být alespoň pět roků knězem; být doktorem nebo alespoň licenciátem biblických věd, teologie nebo kanonického práva.

Markéta Kořená a Daniela Iwashita v říjnových Lidových novinách ale přinesly příklad toho, že papež občas překvapí. Například jmenováním devětačtyřicetiletého redemptoristy Roberta Bezáka arcibiskupem trnavské arcidiecéze. Rozhodnutí papeže nahradit dosavadního arcibiskupa knězem, tedy nikoliv už vysvěceným biskupem, jehož jméno vůbec nebylo v té souvislosti v oběhu, vzbudilo rozruch nejen mezi slovenskými katolíky. Benedikt XVI. podle autorek tímto gestem vyslal varovný signál členům vyššího kléru a povzbudil řadové kněze. Svou představu dobrého apoštolátu pak formuloval slovy: "Sloužit a darovat tak sebe sama, být nikoli pro sebe, ale pro druhé, od Boha a k Bohu - to je nejhlubší jádro poslání Ježíše Krista a zároveň pravá podstata jeho Kněžství. "

Spekulovat, kdo brzy vystřídá Miroslava Vlka, nemá tudíž hlubší smysl. Připomeňme si jen anketu Lidových novin, v níž biskupové odpovídali na otázku "Která vlastnost, schopnost či jiný předpoklad je pro naplnění arcibiskupského poslání nejdůležitější?" Podle Václava Malého by "arcibiskup měl být především lidský, citlivě vnímat obyčejné každodenní starosti kněží i věřících a nebát se vstupovat do debaty, kde se kladou i nepříjemné otázky. Zvlášť cenné by bylo, kdyby uměl také říci nevím, nemám patent na rozum." Pro biskupa královehradeckého Dominika Duku je hlavní "pokora a schopnost kreativity v otevřenosti vůči celé společnosti, především hledajícím." A František Radkovský, biskup plzeňský, míní, že biskup v kterékoliv diecézi musí být mimo jiné "člověk, který má rád lidi, kterým má sloužit - a to jsou všichni lidé, bez ohledu na to, zda jsou pokřtění, či ne, věřící, či nevěřící." Zbytek oslovených v rámci starých kolejí zmiňoval zejména šíření učení Ježíše Krista, vnitřní stav církve a její postavení vůči státu. To je, myslím, velmi málo. Zároveň ale znalci římskokatolického zákulisí předpovídají, že za nového českého primase nebude vybrán nikdo, koho média nepřesně označují za "liberála", ale právě spíše přísný tradicionalista a konzervativec.

Pokud to dopadne takto, můžeme na zboření pomyslné zdi mezi největší církví a většinovou českou společností čekat marně. A lidé, toužící po duchovní útěše, budou dál houfně prchat do osidel všemožných šamanů a věštců...

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6