V sekulární a plebejské zemi jsou státní svátky pro většinu populace jen dny volna a tím, kdo “připomíná”, jsou média. Teda po pravdě mám docela dojem, že nejen připomínají, ale že jsou taky jediná, koho svátky zajímají.

Ale tenhle svátek si třeba já připomínám. Pro mne znamená připomenutí událostí, které kdyby nebyly, byl bych dneska zavřený / mrtvý / odstěhovaný / zlomený. Vidím váš pohrdavý úsměv, se kterým chcete říct: “Zvyknul by sis, vono to nebylo zas tak špatný…” A na to já vám řeknu: Co vy o tom víte?

Je dobře říct, že je to už pětadvacet let. A jedovatec ve mně dodává: Je to už dvacet pět let, co

- někteří stále bojují proti komunistům z roku 1989

- někteří prožili deziluzi z toho, že nezvládli být za sebe odpovědní a hledají viníka v Havlovi, Klausovi, Kalouskovi, Američanech…

- nekteří vytěsnili tu všednodenní bezútěšnost a nostalgicky vzpomínají na holky a vlasy, co tehdy měli

- někteří stále žijí v undergroundu stejně jako v roce 1989, protože chtějí žít po svém, bez ohledu na režim

- někteří litují moci, kterou tehdy měli a dnes už nemají

- některé rozčiluje, že jiní chtějí víc než klídek, pohodu a sice malé, ale nějaké jistoty

Ne, neotočí se to zpátky. Ale antagonismus mezi lidmi, co chtějí svobodu, a těmi, co chtějí jistoty, nezmizel, i když teď jsou síly vyrovnané a ani jedni nemůžou ty druhé vyhodit. Udržet tyhle dvě skupiny na minimální úrovni nespokojenosti je to, co by mělo být národním zájmem, bez ohledu na to, jestli Zeman nebo Schwarzenberg…

Jestli mi něco vadí? Ano, vadí mi celonárodní naříkání zleva zprava nad tím, jak jsme zkorumpovaná, rozkradená, rozvrácená a špatná země. Národ sedí a hořekuje stále dokola a když někdo vstane, že by třeba něco udělal, ostatní na něj volají: “Vždyť jsme zničená, rozkradená, zkorumpovaná země, nic nemá cenu!” Úspěch se bagatelizuje, neúspěch přičítá do celonárodního poháru vlastní prohry. Tenhle bludný kruh, ve kterém není snad nic dobrého, pozitivního, a pokud ano, tak se to odmítne s poukazem na ty všechny špatnosti, včetně domnělých, ten mě fakt štve.

(Trošku mi to připomíná ten židovský, kdy matka říká svému synovi: “Trombeniku, přestaň se válet doma a najdi si práci!” a syn odpovídá: “Já si nikdy žádnou práci nenajdu, protože jsem trombenik!” Pro neznalé jidiš dodám, že “trombenik” je něco jako povaleč a budižkničemu).