Umožníme-li umělé oplodňování osamocených žen, nadřadíme jejich práva právům dětí

Pokradmu a bez veřejné diskuse schválil minulý týden zdravotní výbor Poslanecké sněmovny naprosto zásadní pozměňovací návrh. K zákonu o umělém oplodnění předložil poslanec František Adámek (ČSSD) změnu, která by měla umožnit podstoupit umělé oplodnění i osamoceným ženám. Mimochodem, typický tolikrát kritizovaný „přílepek“.

Zákon v současnosti dává tuto možnost pouze v případě léčby neplodnosti pro sezdané, dokonce i nesezdané páry. Tuto praxi jsem – při všech pochybnostech o nakládání se zamraženými lidskými zárodky – ještě byl schopen chápat a respektovat. Vnímám, že existují páry z mnoha důvodů neplodné a že kromě adopcí je toto jediný možný způsob, jak dosáhnout vysněného potomka. I v případě manželů jsou samozřejmě na místě mnohé etické otázky, nakolik si nehrajeme na pánaboha a nepokoušíme se změnit předurčení, ale jedná se o oblast ještě akceptovatelnou.

Ovšem posun, ke kterému by po případném schválení tohoto návrhu mělo dojít, je zcela zásadní.

Stejně jako v minulosti v případě záměrných potratů, eufemisticky nazývaných „umělým přerušením těhotenství“ – jako by takové těhotenství mohlo být někdy obnoveno – absolutizujeme práva ženy na úkor práv dítěte. V případě potratu právo ženy vlastní děťátko zabít, v případě umělého oplodnění si dítě nechat vytvořit.

Náhle nejsme v režimu léčby neplodnosti u jinak fungujících párů toužících po dítěti, ale doslova u výroby robátek pro pohodlné matky. Vždyť přece vydržet s tím nesnesitelným mužským je taková starost, nemluvě snad ani o aktu kopulace, běžně ke zplození dítěte potřebnému. Ne, zajdu si na kliniku a tam mi děťátko vyrobí ve zkumavce. Velmi by mě zajímalo, zda se nadále bude jednat o léčbu neplodnosti, nebo už i o léčbu neochoty se o plození pokusit...

Děsivé etické otázky

Oficiálně je návrh prezentován tak, že už dnes dochází k obcházení zákona a nacházení jen velmi dočasných otců. Ale je přece obrovský rozdíl, zda se někdo sám za sebe rozhodne obejít právo, či zda přistoupíme na všeobecnou výrobu dětiček ze zkumavky jako z kultovního polského filmu Sexmise.

Necítíme ty děsivé etické otázky, které náhle vyvstávají? Dítě od počátku a navždy bez otce? Není snad Česká republika účastníkem desítek mezinárodních úmluv, které stanoví právo dítěte na rodiče?

Kolegové poslanci se pokoušejí jak tradici, tak i veškeré mezinárodní závazky brutálně prolomit. A kvůli komu? Kvůli zlomku žen, které nejsou schopny najít si otce svého dítěte, nebo si ho alespoň udržet na tak dlouho, aby s nimi jakožto otec podstoupil umělé oplodnění? Nehodlám schvalovat možnost dávat děti ženám, které nejsou schopny žít s mužem. Jak s nimi asi bude schopné vydržet to jejich vysněné děťátko?

Ekonomický zájem

Dost morálky, zpět k politice. Tento návrh prošel zcela bez veřejné diskuse pozměňovacím návrhem ve výboru. Ani vláda se neodvážila, ač v ní sedí pár radikálních neomarxistů, něco takového předložit, protože si uvědomuje společenskou diskutabilnost takového návrhu. Nehledě na jeho budoucí rozpočtové dopady, kdy tyto samoživitelky budeme muset zase ze společné kasy podporovat, protože to určitě budou mít těžké.

Pro návrh hlasovali zmateně (doufám, že jen zatím) poslanci napříč politickým spektrem. Nelze se divit, že se k návrhu přidala většina poslanců za hnutí ANO, když jejich majitel nedávno skoupil reprodukční kliniky, které na tom mají ekonomický zájem. Ovšem finanční interes jednoho oligarchy by neměl vést k zásadnímu přepisování přirozeného řádu věcí, to by se mi zdálo hodně smutné.

Vzpamatujme se a návrh ve sněmovně odmítněme, následky mohou být fatální.

Autor je poslanec za ODS

LN, 22.3.2017