Ti, kteří v neděli hrubě verbálně napadali Václava Klause mladšího, který byl na Národní třídě se svou dcerou, se odkopali téměř dokonale. Já jsem slyšel opakovaně ve veřejnoprávní bedně blábolené, jak lidé důstojně oslavují na Národní výročí 30 let od událostí 17. listopadu 1989. Jenže pak se tam, ve svobodné zemi, objeví svobodný člověk, šéf jedné z partají, se svým dítětem, dokonce přímý účastník oněch událostí před 30 lety, přijde tam ne jako šéf Trikolóry, ale jako Klaus mladší, a je odporně hanoben a slovně napadán.
Ti lidé, drtivá většina davu s nenávistí ve tváři, kteří tam pořvávali hanba, zrádče, táhni a podobně, jsou absolutní vypatlanci. Vypatlanci ze svobody. Svobodu neunáší nikoliv idioti (tedy ti z nás, co jsme - jak v říjnu uvedl Alexandr Mitrofanov - nevolili strany sdružené v Demobloku), ale ti, jejichž koně již po dvě volební období tak nějak ne a ne zvítězit. Pro mnohé z těch hlupáků, co uráželi před zrakem jeho dítěte tátu jen proto, že jsou zdecimováni frustrací, je to zjevně stav, který nejsou schopni unést a dopřát svobodu jiným.
Vygumovanost není jen znakem těch urážejících holomků na Národní, ale nepřekvapivě jsou jí oblaženi i vedoucí panáčci z Nadačního fondu proti korupci,kteří uvedli: „Jen člověk vychovaný v absolutní nelásce bere své dítě do války. Litujeme.“ To je neuvěřitelné. Nevšiml jsem si, že tu máme válku, ale Randák, Janeček a další exoti už asi vidí za roh, případně ji plánují. Jaká válka? Co to mají v hlavách za mišmaš? Ti holomci považují stav na Národní třídě za normál! Václav Klaus mladší si jen v klidu došel na Národní a tam zjevně válčící dav, zpěněný touhou po návratu k pravé demokracii a zcela oblažen pravdou a láskou, jej začal verbálně napadat. Je možné, že kdyby s sebou neměl svoji dcerku, tak by došlo k brachiálnímu násilí.
Jak mohl vědět, že tam narazí na dav dutých hlav? Ačkoli snad to mohl tušit, ale jak mohl vědět, že se ta sebranka tak trapně, samonasírací metodou vytočí? A tak správně uvedl do mikrofonu, že sice máme demokracii, ale jsou tu již skupiny lidí, kteří nechtějí, aby jeden člověk i chodil po ulici. A co na tom bylo nejhorší? Že se Václava Klause mladšího zastali jen dva či tři lidé a pomohli mu odejít v klidu pryč s vyděšenou dcerkou v náručí. Řada lidí neskandovala, ale nikdo nenašel odvahu se zastat oběti. Inu, pravda a láska zvítězila.
Možná by mohli zastříhat ušima filmaři a až budou chtít točit vyvádění jednotek SA, můžou si zajít za rok na Národní, obléct tam do hnědých uniforem tu sebranku demokratů a počkat, až dorazí vybraní jedinci. To nevymyslíte! Tento incident dokonale zprofanoval celé barnumsky avizované oslavy 30. výročí 17. listopadu.
Tak jsem se zaregistroval u Trikolóry.