Neviditelný pes

SPOLEČNOST: Vykašlete se na zákony!

21.12.2020

Kdo vyhrál americké volby? Proč máme tolik dětských dlužníků? Smí každá biomatka rodit doma? Má popírač koronaviru právo se svobodně vyjadřovat? Platí smlouva, kterou účastník podepsal pod nátlakem? A má právo si kdekdo kopnout do Radima Uzla?

Všichni se všude ohánějí právem.

Právo na volný pohyb, právo na vyjádření, právo spotřebitelské, shromažďovací, na popírání všehomíra, plus lidská práva, co sbíráme na každém zahraničním či vnitrostátním rohu. Zastupitelé schvalují jednu právní normu za druhou, soudy se nestačí zastavit a novináři, politici i klienti po nás právnících požadují jasné vyjádření, co platí, platilo a od zítřka bude platit. Jako kdyby právo bylo svaté a my právníci měli patent na rozum. Tak se na to božstvo, k němuž se modlíme namísto Boha všemohoucího, pojďme podívat podrobněji.

Právo tu není odnepaměti. Kdysi dávno platily v každé společnosti zvyky a pravidla, jež valná většina dodržovala, a kdo se provinil, toho potrestala či vyobcovala.

Aby nebyl člověk člověku vlkem a nedopouštěl se krevní msty, vymyslela si společnost institut soudce, který měl rozhodovat zejména spravedlivě. Se vznikem státu pak přicházejí pravidla, která stát vydává, podle nichž se lidé mají chovat. Pravidla se dají formulovat různě. Nejčastěji jako zákazy (zákaz vjezdu), příkazy (jezděte vpravo) nebo doporučení (tady pozor, radši snižte rychlost). Typické pravidlo praví, že pokud se zachováš jinak, přijde očekávaný a přesně formulovaný trest.

Ano, přisvědčí právník, který vystudoval koncem minulého století. Takhle to skutečně platívalo. Jenomže na přelomu tisíciletí se cosi změnilo, či lépe řečeno – změnilo se více věcí, které souhrou náhod způsobily dnešní chaos a zmatek, rozpad práva a růst nedůvěry veřejnosti vůči justici. K objasnění toho je ale třeba udělat krok vzad a vysvětlit, jak se odjakživa tvořilo právo.

Legislativci v plínkách

Základy tvorby práva a jeho teorie se na vysoké škole učí hned na začátku. Právo musí být vždycky obecné, jasné, pochopitelné a hezky česky zkonstruované. Stejné věci se mají označovat stejnými pojmy, což je logické a pochopitelné každému, kdo o tom bude chviličku přemýšlet. Právo musí být úsporné, což pochopí každý maturant, který ví, že každá čárka ve větě či příslovce dává jejímu obsahu jiný význam.

Je rozdíl, jestli řeknete, že do guláše je třeba přidat pepř a jalovec, či pepř nebo jalovec. Jedno, či druhé, anebo obojí?

V právu každé slovo hraje roli, takže autor, který právo tvoří, musí být bohem políbený češtinář a skoro poeta. A navíc vzdělaný právník a životem zkušený člověk, který už dobře ví, že účelem celého toho kolotoče není živnost právníků, ale spravedlnost. Že právem se dá upravit jen maličká výseč lidského života, jejímž nejlepším příkladem jsou dopravní předpisy či technické normy.

Zatímco celý zbylý svět plný lásky, přátelství, spolupráce a mezilidských vztahů se řídí docela jinými systémy, nástroji, vztahy a působením. Kdysi jsme vedle práva ctili též morálku a náboženství, ale později jsme obojí zavrhli jako tradice vyčpělé a dávno překonané. Naše chyba, že jsme si na piedestal božství postavili zákon. Jenomže použít právo na lásku je jako vzít buldozer na kopretinu nebo střílet kanonem na mravence. Navíc – mladí prominou – dobrý legislativec je z podstaty spíš prošedivělý kmet, který ví, že tvorba práva je dlouhodobý proces, jenž nejde uspěchat. V Anglii mi kdysi jeden lord, co právě v tu chvíli byl ministrem spravedlnosti, vyprávěl, že hledání legislativce začíná od mateřské školky a pokračuje kultivací a zaléváním, starostí o květy, které plodí až v seniorském věku. Jenomže kdeže loňské sněhy jsou. Dnes píše zákony každý absolvent právnické fakulty, rychle a na koleně, domnívaje se, že za víkend napíše ústavu, co přežije další tisíciletí.

Novelizovat novelu novely

Kdysi mělo biblické Desatero jen několik desítek slov, zatímco dnes má každá evropská směrnice tisíce zbytečných slovíček jen v preambuli, pak následuje spousta stránek definic a vysvětlování, až se skutečný význam ztrácí kdesi v překladu těch nesrozumitelných frází. Zkušení legislativci jsou v důchodu a v zapomnění, protože odmítli napsat zákon rychlostí blesku.

A k tomu všemu ty neustálé změny a novely, jedna střídá druhou, další se schválí ještě dříve, než nabude účinnosti ta předchozí, takže my právníci se pak u soudu a na školeních dohadujeme, která novela se použije na který skutek, co vlastně který zákon znamená a co jím zákonodárce myslel. Shrnuto a podtrženo: práva je strašně moc a každý by byl rád, kdyby ho bylo trochu méně, ale nikdo si neví rady s tím, kde začít a jak tu nabobtnalou kaši, co dávno utekla z Hrnečku, vař, pochytat a nacpat zpátky.

A tak se nedivte advokátům, kteří té změti jen využívají. Klienti (tedy vy sami, milí čtenáři, či politici, anebo třeba kriminálníci, to přece v naší branži nikdy nehrálo roli, zejména když se každý člověk mrknutím oka či vypitím kávy na veřejnosti může hned zítra také stát kriminálníkem), tedy vy klienti to přece tak chcete a naším úkolem je vám v té snaze pomáhat.

A také se nedivte soudcům, kteří pak mají podle těch upovídaných paskvilů soudit. A též se konečně nedivte politikům, zákonodárcům, když přece vy voliči je tlačíte, aby honem zpřísňovali tresty a schvalovali nové a nové upovídané báchorky.

Co je po právu

Co je po právu – a co protiprávní? To už dnes nikdo neví a ani sebelepší právník to s klidným svědomím do žádného právního posudku nenapíše. Právo se rozběhlo z hrnečku a je ho všude na cestě už příliš. Tak se nás na to pořád neptejte a zkuste si propříště odpovědět sami: Je fér, co dělám? Je to správně? Anebo je to lumpárna, za kterou se jednou budu smažit v pekle? Anebo mi jde jenom o peníze? Cožpak to sami nevíte? Vykašlete se na zákony, milí spoluobčané. Jezděte vpravo, chovejte se slušně, každého zdravte, lžete co nejméně, nekraďte a nevražděte se, buďte tolerantní, nesuďte se, mávněte rukou a pitomce kolem sebe nechte žít.

Však ono se časem ukáže, kde byla pravda a jak to bylo. Soudci už to přece dělají dávno. Ti, které dobře znám, ti nejlepší, se ze všech sil snaží každičký den rozhodovat prostě spravedlivě, tak jako kdysi, před dávnými časy. I my advokáti tomu napomáháme.

Spravedlnost je přece náš hlavní úkol, ne se po kolena bořit do závějí pitomého práva a v té kaši hledat jednotlivá slova. Každý z nás celý život hledá spravedlnost. A právo nám v tom jenom někdy pomáhá – a jindy brání.

Autorka je prezidentka Unie rodinných advokátů, bývalá ministryně spravedlnosti

MfD, 19.12.2020



zpět na článek