Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
SPOLEČNOST: Vyjeďte si na kolečkových bruslích...
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
J. Jurax 7.12.2016 22:54Hm, akorát ty kolečkové brusle ne. To je zbytečný výdaj - chcete-li si rozbít hubu, stačí spadnout ze schodů - schody zadarmo jsou všude. Jinak - není to špatně napsáno. |
|
|
J. Farda 7.12.2016 21:11Vše je relativní, aneb http://pizlik1.blog.cz/1010/vim-ze-nic-nevim |
|
|
J. Kraus 7.12.2016 18:13Ano, některým informacím věřit můžeme, některým ne, ale dokud si je neověříme, nevěřme ničemu. V případě Petra Bezruče věřit chci i musím, ověřit nedokážu. Zcela věřím autorovi i ohledně psů. To už by ale mělo jít ověřit snáz. Odborníci zajisté říkají, že pes chce čumákem podebrat bradu hodnostně nadřazenému a že ocasem víří svůj pach. Jaká je ale osobní zkušenost? Příbuzných nebo sousedovic pes na mne skáče a já, nejsa jeho pánem a nechtěje urazit, sedám do dřepu a bořím mu ruce do kožichu. Odborníkům snad v této chvíli pes strká čumák pod bradu, psové mých zkušeností však přiblížení tváří využijí k vehementní snaze mne oslintat nikoli pod bradou, ale na čumáku a na tlamě, tedy po lidsku na obličeji. Někdy má sklon k takovému chování i pes zcela cizí, takový si ale snad ani nezaslouží být označován za psa. S vrtěním ocasem je to složitější, na internetu to každý vysvětluje jinak a je to tvrzení proti tvrzení. I osobní zkušenost je chudá. Pes jedněch sousedů by si rád něco začal se slepicemi na slepičím dvorku, nemůže ale k nim a tak aspoň kňučí a vrtí ocasem. Podle odborníků asi chce, aby si ho slepice z půl metru navětřily, ale proč tak vemlouvavě kňučí? Pes druhých sousedů, něco na způsob hnědého retrívra je zcela apatický, údajně zlý a nebezpečný a když se na něj podívám, nepřijme pohled a odejde. Tvář vždy bez výrazu, štěká s námahou a jakoby z povinnosti. Teď na podzim jsem od plotu vymetal listí, v kapse piškot, ne ale pro něj, a vidím že pes mne malátně pozoruje. Vytahuju piškot, dávám si ho k ústům a markýruju jídlo. Toho se chytil, trochu ožil, říkám Azíku na, plynule na něj mluvím a hledíme si do očí. Sežral postupně tři piškoty a – blížím se k finále – po každém piškotu nepatrně zavrtěl ocasem. Díky, byl by ještě jeden? Nebo abych ho navětřil? Je to chudák, jeho mladá panička se s ním mazlí jako s dítětem a rozkydává se přitom jako v nějakém současném romantickém filmu, vodí ho na krátkém vodítku s náhubkem a každému říká, jak je zlý. Mně ne, já jsem pod její úroveň. |
|
|
J. Kraus 7.12.2016 18:15dokončení Ale vážně. Vzdělání většinou posiluje ego a tlumí intuici a vědec pak vybádá něco o strkání čumáku pod bradu. I bez intuice, který tvor by si cizí zubatou tlamu nechal strčit pod krk. Možná obráceně, vůdce může mít takové právo. Je až trapné zabývat se takovými nesmysly. Ale třeba nás pan Anderle jen zkouší. Pomiňme lišky, ostatně hrůza nás jímá, že by to s ostatními příklady v článku mohlo být jako s těmi psy, a zastavme se u sebevědomí starců. Blaze těm, kteří jsou v moderním oblečení na kolečkových bruslích považováni mladými za sobě rovné. Jiným nezbývá než se obezřetně dotýkat cizího už prostředí a opatrně hledat další kamínky do své tak zoufale neúplné mosaiky světa. Kupodivu někdy i k porozumění a snad i prospěchu těch mladých. Ale takový pan Anderle jistě je a buď nám odpuštěno toto trochu násilné cvičení se ve slohu. |
|
|
J. Kraus 7.12.2016 18:22Re: dokončení Pardon, pan Andrle. |
|
B. Rameš 7.12.2016 12:05Hezky napsáno. Ovšem s kolečkovými bruslemi opatrně, zlomenina krčku kosti stehenní není lapálie. Stalo se mému známému, který si v pětašedesáti chtěl trochu zařádit. |
