22.2.2020 | Svátek má Petr


SPOLEČNOST: Vydáváme se čínskou cestou?

14.6.2010

Dvacet procent voličských hlasů propadlo

Tak se nám rozběhla nadějná vyjednávání o silné pravostředové koalici „rozpočtové odpovědnosti“, ekonomové a analytici trhů se spokojeně usmívají, česká měna posiluje. A je to tak správně. Více než kdy předtím, uvážíme-li současné neutěšené hospodářské reálie Evropy. Nedá mi však, abych nezmínil aspekt, který oprávněná euforie jaksi upozadila. Ba do té míry, že jsem o něm v povolebních komentářích dosud nečetl ani slovo.

Takže počítejte se mnou: Tři politické strany skončily letos těsně pod pětiprocentní hranicí pro vstup do sněmovny (KDU-ČSL, SPOZ a Suverenita). Celkový součet procentních bodů propadlých hlasů se pak pohybuje na 20 procentech (od sametové revoluce jedno z nejvyšších čísel). Pokračujme dále: Kolik lidí volilo tzv. menší zlo v podobě velkých stran, a to ze strachu, že se ta „jejich“ strana do parlamentu nedostane, se můžeme jen domnívat. Obávám se však, že toto číslo nebude nikterak nízké. A nakonec, 38 procent občanů s volebním právem nevolilo vůbec. Kdybychom tedy chtěli propočíst, kolik lidí by vlastně zastupovalo onu případnou pohodlnou většinu, dojdeme ke znepokojivému číslu. Za střízlivého předpokladu 20% pragmatických voličů velkých stran (tzv. "menšího zla“), 20% propadlých hlasů a 34% voličů KSČM a ČSSD (počítáno z 62% volících občanů), nám vychází, že oněch 118 křesel nereprezentuje 59 % obyvatel ČR (jak by snad někdo mohl bez rozmyslu plácnout), nýbrž 20% občanů, slovy dvacet procent.

Ano, většina používaných volebních systému na Západě nahrává velkým stranám. Klauzule pro vstup do parlamentu je také obvyklá (byť není v EU pravidlem bez výjimek) a volební neúčast je problém těch, kteří se svého práva volit zřekli (mohli bychom samozřejmě spekulovat, kolik lidí by k českým volbám přišlo, pokud by onen práh pro vstup do sněmovny neexistoval), ale v poměru k výše uvedeným anomáliím, by tato zůstala spíše marginální.

A to samozřejmě není všechno. V západních zemích jsou běžné také varianty většinových systémů, které nahrávají velkým stranám ještě více a leckdy udržují v dotyčných zemích tzv.systém dvou velkých stran (např.v USA či částečně dosud ve Velké Británii). A nakonec, sarkasticky řečeno, jsou zde systémy tzv. jedné velké strany (např. v ČLR), které v posledních dvaceti letech (na rozdíl od tradičního totalitarismu) podporují vnitrostranickou demokracii a ponechávají svým obyvatelům svobody velice cenné: svobodu podnikání (včetně standardních ekonomických mechanismů), svobodu cestování, kultury apod.

Ale vážněji, co vlastně dává demokracii legitimní formu a legitimní obsah? Kde začíná ona „kryptototalita“? Proč je systém dvou stran v USA - z hlediska transparentnosti - fungující, zatímco v ČR sváděla už pouhá „opoziční smlouva“ ke korupci, monopolizaci v dozorčích radách a celkovému zakonzervování. Vzpomeňme také, pro zajímavost, tehdejší „oposmluvní“ pokusy změnit ústavu a zvýšit vstupní parlamentní klauzuli na 7-10%!)

Tedy proč se rovnou nevydáme „čínskou cestou“? Nač se obtěžovat s nějakou parlamentní demokracií, svobodnými odbory, zákoníky práce či povinným zdravotním pojištěním? Vždyť Čína nám ukazuje, že skutečné reformy a skutečný kapitalismus bez přívlastků má potenciál mnohem vyšší. A nebo ne?

Jistě, vláda 20% občanů má svou legitimitu. Ve většině českých parlamentních stran existuje systém vnitrostranické demokracie, je zde mnoho ústavních pojistek, mnoho mezinárodních smluv (a samozřejmě svobodná - a do budoucna ještě svobodnější – ekonomika) a leckteré projevy plíživého totalitarismu je tedy možné eliminovat (o pověstných „demokratických“ mechanismech fungování EU nyní raději nemluvme – alespoň na chvíli). Každopádně, čím je vyšší občanská uvědomělost a odolnost vůči korupci, tím lépe může naše „okleštěná demokracie“ fungovat. S rozpory zde uvedenými, leč přece. Byť se, ve světle výše uvedeného, jeví např. kritika Číny jako poněkud zpozdilá.

Ano, česká politická scéna předválečná, hýřící kýčovitě barevnou plejádou stran a straniček nebyla právě vzorem stability (i když úměrnost této stability vůči dnešnímu systému by mohla být výmluvným námětem k přemýšlení). Ne, nevolám ani po masivním zavádění přímé demokracie, které v minulosti leckde vypustilo z láhve džina živelnosti, neodbornosti a nekompetence (byť například v občansky vyspělém Švýcarsku je kupodivu funkční). Jen si občas říkám (možná i jako volič propadlé strany), zda to s tím oklešťováním demokracie poněkud nepřeháníme. Zda nás soudobé evropské volební trendy nemanipulují do rozhodování, které sami ve skutečnosti nechceme. A v posledku, zda si stát nemyslí, že sám lépe ví, co je pro nás občany, nejlepší.

http://tombi21.blog.cz








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.