Všechno, co neslouží dalšímu trvání živočišné populace, do které patří i člověk, se vymyká normálu. Jsou to choroby, které buď znemožní reprodukci, nebo reprodukují potomstvo nějakým způsobem porušené. Tělesně nebo duševně. Jsou to srdeční vady, duševní poruchy, astmata a kostní deformace,- víme, kolik toho všeho je, že se ani nedá vypočítat.

Patří sem dozajista i taková pohlavní orientace, která brání fyziologickému rozmnožování té které živočišné čeledě.Tak jako nepohrdáme a nevysmíváme se nikomu s křivou páteří, trudovinou, cukrovkou nebo častým pomočováním, je trestuhodné vysmívat se nebo pronásledovat někoho pro nešťastnou sexuální orientaci. Ale naprosto rozdílný postoj bychom měli zaujmout ve styku s ním. Některé poruchy jsou totiž sdělitelné, některé poruchy mohou vyústit v násilí.

Dnes už víme, že schizofrenie je choroba jako třeba cukrovka, nepovažujeme ji za ponížení, neposmíváme se, že je blázen, tak jako bychom se neposmívali nikomu, že má zánět slepého střeva. Ale styk s takto postiženým je obtížný, soužití většinou riskantní, ne-li nemožné, raději se mu vyhneme. Má-li někdo nemoc sdělitelnou, můžeme se s ním stýkat, jsme-li imunní, ale lepší je udržet odstup. Je velká otázka, zda je homosexualita sdělitelná a když je, koho nejvíc ohrožuje. Pokud mladiství jeví nechuť k podobnému postižení, je to zdravý instinkt budoucího rodiče či rodičky, není ale společensky na úrovni upozorňovat na vadu a zesměšňovat ji. I když, spravedlivě řečeno, je to výraz sociálního postoje, loajálního k dalšímu trvání člověčenstva.

Ono by totiž k tomu nedocházelo, kdyby se ti sexuálně odlišní nevystavovali záměrně a provokativně veřejné pozornosti. Homosexualita byla za všech dob, je a bude, ale bývalo zvykem, podle doby a prostředí, buď ji udržet v soukromí, pak ji společnost tolerovala s taktním mlčením, nebo sloužila jako obohacení slavnostních programů, při pompézních slavnostech (v mimořádném prostředí a času), tam mohla dojít obdivného schválení a při erotických excesech nedocházelo tak k nežádoucímu těhotenství. Sexuálně desorientovaní i dnes, pokud si přejí běžné slušné zacházení od svého okolí, by měli svou orientaci podržet taktně v soukromí a neprovokovat s ní na veřejnosti. Je to nevhodné stejně jako kdyby muži s málo vyvinutým pohlavním údem se domáhali stejného hodnocení s ostatními tak, že odhalení uspořádají průvod na veřejné ulici. Veřejný posměch je přirozeným důsledkem veřejné prezentace.

V současné době je v mezilidských vztazích všeobecně nedostatek nejen respektu a ohleduplnosti, ale slušného chování vůbec. Pro tak citlivý problém, jako je homosexualita, to platí dvojnásob. Takt je tu na místě, ale, prosím, na obou pólech sporu. Příručka pro mládež, jak se chovat k jednopohlavně orientovaným, může být užitečná, ale možná by bylo třeba i příručky pro homosexuály - muže i ženy - jak by se k ostatní populaci měli chovat oni.